Přítelkyně pana ministra

„To je krásné…a teď bych jen ráda věděla, co tady budu dělat…?“ - „No, to bych taky rád věděl…“ - „Prosím?“ - „To je přímo dojemné, jak se ženete do práce!“ Sekretářka, které přijde, že má málo práce, asi jiná doba…Přítelkyně pana ministra mě trochu překvapila tím, že Nový tu kupodivu nedostává tolik prostoru, jak by se možná mohlo zdát. A scény, ve kterých chybí, zábavností příliš neoplývají, spíš naopak. Problémem tohoto filmu totiž není brutálně jednoduchá zápletka (vypuštění drbu do světa), ale nedostatek humoru. Ten se (spolu s romantikou) vyskytuje totiž jen a pouze ve společných scénách Nového s Mandlovou, a to navíc ne úplně vždy. Někdy ta záměrná ostýchavost obou postav je ještě vtipná (hraniční „smích“), jindy u ní divák spíš rozpačitě zvedá obočí. Atmosféra je příjemná a František Paul odráží perfektní práci maskérů, ale humoru film nabízí prostě míň, za mě čistý průměr. „Je tu horko, hm? Neměli bychom jít chvíli na terasu?“ - „Tak pojďme!“ - „No, ale ono je to těžké…my tu totiž žádnou terasu nemáme.“ (28.07.2019)

Čím častěji ten film vidím, tím víc mne prudí. Ona je to sice taková příjemná komedie s docela dobrým prvotním nápadem - jak klepy mohou člověku změnit život, zde výjimečně k dobrému, aby mohlo jít o červenoknihovnickou pohádku. Jenže těch náhod a šťastných situací, ze kterých holka nakonec těží bez jakéhokoliv svého přispění, je posléze až moc. A já nemám rád pohádky, kde vždycky hlavní hrdina něco dostane zadarmo, aniž by se přičinil, jen třeba proto, že má oříškové oči (jako zde). Btw, už vidím, jak ministr bydlí v činžáku, a ne vile. (27.12.2020)

Jééé vy máte čokoládové oči. Vopičku nechci, s tou půjdu domů. No dovolte ... O.Nového zbožňuju pro drobné slovní hříčky a vtípky, které vyniknou zvláště pro několikanásobném zhlednutí filmu, dále bych vyzdvihl i výkon Zdeňky Baldové (maminky), která vždy hraje mile . Jistěže folklorní vložka byla dlouhá, ale vzhledem k době vzniku filmu, svůj účel jistě měla a dokonce byla i vtipná. (04.12.2010)

A pak že dřív na sebe lidé byli hodní a vůbec se vzájemně nepomlouvali. Tady stačí aby ministr obchodu svezl výtahem mladou dámu Julinku Svobodovou a hned o tom všíchni ví. Nakonec se z toho stane ale první pomluva která nikomu neuškodí. Julince Svobodové se zvyší plat, je povýšena na sekretářku a nejenom proto že má nádherné kakaové oči se zalíbí šéfovi. A to ten šéf je přímo největší elegán v historii našeho filmu Oldřich Nový. Takže nakonec vše dobře dopadne, je to takové příjemné a milé.  Spíš milý dobový příběh než nějaká velká komedie. Hold film z roku 1940 už dneska nemusí tolik pobavit (:D). A zatímco elegantního Oldřiha Nového je radost sledovat (on to byl vážně roztomilý člověk), na místě Adiny Mandlové bych radši viděl Natašu Gollovou. Nalákalo mě zkouknutí na ČT 1, ale asi na to brzy zapomenu. (21.12.2019)

♫♫ Pak nechám si zahrát, písničku svou, o štěstí, o lásce, o očích dvou. To ale musí být, jen oči tmavohnědé, ty nikdo nedovede, víc míti rád. ♫♫ Strašně milá komedie, ve které Adina Mandlová a Oldřich Nový sice excelují, ovšem zároveň nepustí jeden druhého ani ke slovu, plus se pochopí až na úplném konci :) Líbí se mi však role Marvana, který za celý film neřekne ani pět vět. A přitom se celé tohle svízelné a zmatené, avšak současně, v tu samou chvíli skvěle eskalující neporozumění mohlo vyřešit již na začátku. Film na mne však definitivně nepůsobí jako nějaký slabší kousek z protektorátních snímků, ba naopak. Působí přesně jak jsem očekával - skvělým osvěžujícím způsobem, vyvolaným skvělou hlavní dvojicí Novým a Mandlovou. 5/5 (18.01.2023)