Přítelkyně pana ministra

A pak že dřív na sebe lidé byli hodní a vůbec se vzájemně nepomlouvali. Tady stačí aby ministr obchodu svezl výtahem mladou dámu Julinku Svobodovou a hned o tom všíchni ví. Nakonec se z toho stane ale první pomluva která nikomu neuškodí. Julince Svobodové se zvyší plat, je povýšena na sekretářku a nejenom proto že má nádherné kakaové oči se zalíbí šéfovi. A to ten šéf je přímo největší elegán v historii našeho filmu Oldřich Nový. Takže nakonec vše dobře dopadne, je to takové příjemné a milé.  Spíš milý dobový příběh než nějaká velká komedie. Hold film z roku 1940 už dneska nemusí tolik pobavit (:D). A zatímco elegantního Oldřiha Nového je radost sledovat (on to byl vážně roztomilý člověk), na místě Adiny Mandlové bych radši viděl Natašu Gollovou. Nalákalo mě zkouknutí na ČT 1, ale asi na to brzy zapomenu. (21.12.2019)

Tahle komedie mě bere za srdce už kvůli tomu, že v sestavě Setlerů zpíval náš rodinný přítel Oldřich Kovář, na něhož si jako malý kluk moc dobře pamatuji. Trošku zidealizovaná je postava pana ministra, tak takového jsme tu za skoro třicet let tohoto režimu neměli. Ale jinak je film zasazen jednou věčnou myšlenkou, že totiž vědomí, že je někdo známý (nebo doklonce milencem) někoho tam nahoře, může dotyčnému změnit život, ať v dobrém nebo zlém. Mně se Nový a Mandlová v této komedii jako dvojice zdála podařenější než v Kristiánovi, kde byla Mandlová místy příliš unylá. Dobře jsme si tu také mohli všimnout, že Adina byla o půl hlavy vyšší než Nový. A Oči tmavohnědé - tu písničku si rád broukám. Otec Paul byl mimochodem jen o rok starší než syn Nový... A ještě faktická poznámka k pojmu "přítelkyně". Když se tu v devadesátých letech tento nepěkný pojem zavedl namísto "milý, milenec, partner" apod., dost mě to dráždilo a i dnes mám pocit, že je to pojem vzniklý dost nepěkně z anglismu "girlfriend". A pak jsem si uvědomil, že ve vyšších vrstvách se tohoto výrazu používalo už za 1. republiky. Tedy ovšem jen pro hoch společnost. (18.02.2018)

Tuctová romanťárna o tom, že pomluvy někdy neškodí a pomůžou mladé úřednici ku štěstí. Adina Mandlová mě nikdy jako bůhvíjaká kráska ani herečka nepřišla a v tomto případě byla otravnější než obvykle (něco podobného jako Dva týdny štěstí). Olda Nový taky žádný zázrak, mám ho radši v jinších filmech. Dobrá byla Marie Rosůlková, která už jako mladá měla ve svém hlasu stejnou dikci a styl jako ve stáří. Ostatní herci se nějak moc nesnažili a ve výsledku je tahle veselohra slabým infantilním odvárkem. (20.06.2021)

Opět jedna lehká vzdušná komedie Vladimíra Slavínského, ze které čiší bezproblémovost a bezstarostnost, ostrý to kontrast oproti tehdejší realitě. Ústřední dvojice Nový-Mandlová si "sedla" skvěle a táhne film od začátku do konce. Zdánlivě bezvýznamná sekvence ve slovácké kolibě je ústřední scénou filmu (nezapomenutelnou), mistrně natočenou a hlavně nenásilnou a vtipnou. Film samotný místy až příliš překypuje laskavostí, milostí a dobrotou, jakoby ani svět zlý nebyl, ale chápu to zejména vzhledem k roku vzniku. Film je pro pobavení a já se bavil dobře. 80% (29.05.2011)

Překvapivě jedna z těch nudnějších romantik naší předválečné éry opět variující provařené téma klepu nabývajícího celospolečenských rozměrů. Oldřich hraje svůj zaběhlý standard a Adina je sice náramně milá, půvabná a roztomilá, ale od doby, co mě úplně odzbrojila v Šťastnou cestu, mám mnohem raději její melancholičtější, psychologičtější podobu. Slavínského tvorba evidentně jde nejspíš nějak mimo mě. (05.01.2012)