Studentská máma

Mám pocit, že Slavínský u některých svých filmů určitě nemyslel hlavou (ba ani rozkrokem) ale kolenem..U těchhle starých filmů jsem schopnej zkousnout všecko možný, ale takovouhle dávku přehrávání nemůžu vystát. Každou minutou někdo při sebemenší příčině vyjekne a začně nějakou ptákovinu neuvěřielně hrotit...velmi slabá chvilka jinak dobrého režiséra (16.01.2010)

"Čeněčku semhle, Čeněčku támhle, Čeněčku běž se pobavit, Čeněčku tady máš klíče od domu, tak by mě měla žena obletovat". Čeněček by si zkrátka dokázal představit zlepšení pracovních podmínek, ale Studentská máma Klatovská má důležitější věci na práci. Všichni u ní ubytovaní studenti totiž musí dostudovat v řádném termínu a přes to nejede vlak, drezína ani Čeněček. Mne by tedy taková paní svým přístupem asi vyděsila, ale jako trošku naivní prvorepublikovou moralitku tento snímek celkem beru. (07.04.2016)

"Já jsem byl mladý dřív než vy!" Aneb když libreto píše Vladimír Slavínský. Zo "študentských" filmov z 1. ČSR a Protektorátu má u mňa Studentská máma prím. Ani Fričove, ani Cikánove, ba ani Z. G. Hašlerove počiny v tejto oblasti nemám tak rád ako tento. Slavínský opäť vykreslil plejádu charakterov ako nikto druhý. Vcítil sa do každej postavy. Dýchal s ňou. Žil v nej. Odvážil sa zájsť tak ďaleko, že to mnoho ľudí nepobralo, čo je vidieť. Pokiaľ ide o mňa, Oto Pitrman je kráľ. A sudca Hradilák je môj človek. Tuná perlia všetci. Intrigujúci Čeněk so Speergerom. Doďa v plnom živle. Mama Nedošinská. Franta Paul s cvikrom. Věrka opäť trochu inak. Či parádna Hana Bělská. "Jirmov, to je hrozný zapadákov. Věříš, že tam hrají ještě němé filmy?" Epochal! (28.09.2021)

Dobrosrdečnost Nedošínské a pospolitost jejích "dětí" nezná mezí. Neuvěřitelně machistické - muži jsou ti, kteří řeší velké a skutečné životní problémy a mají velké kariérní a životní poslání, zatímco všechny ženy jsou jen omezené naivní husičky, které se zabývají pouze tím, kdo se jim zrovna líbí a kdo je nemiluje a tím jejich funkce končí. Feministky by se Slavínským pěkně zatočily. (22.10.2015)

Filmy ze studentského prostředí se těšily ve třicátých a čtyřicátých letech u diváků značné oblibě. Většinou se jednalo o veselé historky nebo o romantické příběhy, jen výjimečně se tvůrci pouštěli do vážnějších poloh. Slavínského film balancuje někde na hraně, jeho hrdinové jsou ale ještě nehotoví, nedospělí lidé s naivní představou o skutečném životě. Lehkomyslnost, uzavřenost, vytrvalost, ušlechtilost i rozpustilé kousky čtveračivých slečinek, to všechno je tu propojeno v přirozený celek se soudobým důrazem na strastiplnost studentského života se vším, co k němu náleží. Přestože mnohé herecké výkony vzaly dávno za své, postava milující bytné, dobrosrdečné a láskyplné ženy, která má pro každého laskavé slovo i pochopení, ve vynikající interpretaci Antonie Nedošinské je dodnes obdivuhodným portrétem lidské spontánnosti a lásky. A má-li za spojence člověka se stejným pohledem na věc, bývalého železničáře a správce penziónu ztvárněného nepostradatelným Theodorem Pištěkem, je snadné uvěřit, že život nedává jen rány, ale občas i pohlazení. (03.10.2008)