Welcome to the Dollhouse

Nikdy bych nevěřil, že na tak skvělý film narazím náhodou na YouTubu. Splňuje to úplně, ale úplně všechny moje předpoklady na špičkové drama. Má to skvělé postavy s výbornými charaktery, děj, který se snad ani na vteřinu nezastaví a situace navazuje na další, takže není čas na žádné tápání na místě, samozřejmě to samotné drama je bomba a to vše je nakonec v poklidu uzavřeno trochu hlubším koncem! Má to též skvělé soundtracky, velmi se mi zalíbila taková ta několikrát se opakující energická skladba (např. cesta z ředitelny) a už samotná písnička Welcome to the Dollhouse je skvěle patřičná! Jedná se o jedno z těch více zasahujících dramat a nebál bych se to považovat za to nejreálnější drama, co jsem kdy viděl, a zároveň jako jeden z nejlepších filmů 90. let! Vřele doporučuji. Mám v plánu zhlédnout další filmy Todda Solondze. Jen škoda, že bratr můj názor nesdílí. Jemu to přišlo bez emocí a negradující, štvaly ho soundtracky a konec čekal temnější. Absolutně ho nechápu 😑. VYHODNOCENÍ: NEJLEPŠÍ TEEN DRAMA EVER A CHCI TAKOVÝCH VÍC!!! (15.05.2021)

Kvality tomu nejdem upierať. Má ich a sú pomerne ľahko rozpoznateľné. Ale takýto typ filmov je úplne mimo mňa. Neholdujem si v šikane ani v cynizme, ktorý je tu síce trefne aplikovaný na rodinné hodnoty, ale pre mňa je tým pádom zbytočný. Dawn vám musí byť celý film ľúto. A akýkoľvek jej vzdor je vlastne zbytočný, lebo svetu vládne niečo úplne iné. Ona je nepodstatná. Solondz síce poukazuje takouto formou na veľké množstvo nedostatkov pri výchove a pri vzdelaní. Ale finálny pocit z filmu je skrz naskrz negatívny. Ak je to vaša šálka čaju pokojne si pridajte hviezd koľko len chcete. Mňa to skôr znechutilo. (29.06.2023)

Ani drama, ani komedia. Jednoznacne je to ale vyborna studia a nahlad do jednej navonok obycjanej rodiny. Todd Solodz este naraba s citlivymi socialnymi otazkami opatrnejsie a svoju otvorenost a odvahu pusta z klietky az pri Happiness. Troska menej vycibreny scenar je prekryty vydarenym obsadenim - specialne hlavna hrdinka (Heather Matarazzo) je dievca, ktoru nenajdete hocikde. P.S: Dalsie velke plus prinasa soundtrack. Titulna skladba sa mi velmi dlho drzi v hlave. (08.12.2008)

Ve Woodsmanu prohlásí v jedný krátký, ale pro vyznění příběhu důležitý scéně 11letá Robin, že jedenáct je ten nejblbější věk. A tenhle film je o nejblbějšim věku celej - a fakt dobře natočenej. Dneska by některý scény a dialogy producenti nedovolili, protože jsme zdegenerovaný snahou předstírat za každou cenu, že mezi dětma neexistuje šikana, rasismus, xenofobie a sexualita. I díky tomuhle časovýmu (rovná se společenskýmu) odstupu je ten film dneska tak osvěžující. (06.08.2015)

Americká krása před Americkou krásou, filmový ekvivalent 1979 od Smashing Pumpkins; kukátko do periferie, ovšemže bez hřejivé nostalgie. Síla filmu tkví nicméně právě v tom, že Solondz NENÍ artistní Sam Mendes, ni k patosu náchylný Billy Corgan. Kde anglický fachman dává průchod uměleckým exhibicím, Solondz prostými filmovými prostředky lakonicky přepisuje notičky (svého) nelítostného scénáře. Hlavní hrdinka představuje konglomerát všech horších příznaků puberty: je... není hezká, ve škole dostává deku a doma je spíš v zahradním bunkru než otcovském domě, jemuž vládne pevnou rukou maminka, zakoukaná do prázdňoučké nejmladší dcerušky. Dawn, která je obětí ale i převodníkem neblahých vzorců, pochopitelně představuje citlivý uzlík siločar vyplývajících z diskutabilních středostavovských poměrů. Její peripetie obžalovávají duté instituce rodinou počínaje, školou konče, navenek naleštěné, uvnitř dysfunkční či přímo lynchovsky strašidelné. Jedinou výtkou trefných pojmenování by mohlo být jejich zlo snad až příliš ultimátní, aby šlo mluvit o realismu, k němuž se Solondz hlásí; jestliže mendesovština, estetizující suburbánní torturu uměleckými prostředky, neschází, kapka corganovského smíření možná ano. Můj třetí Solondzův film, další mě neminou. (13.04.2014)