Siréna

Ač má film na krku bratru dobrých šest křížků, jeho děj je neskutečně aktuální i v dnešní době. Kapitalistické vykořisťování chudého proletariátu je nesmrtelné téma, bohužel. Komunistická propaganda není ve snímku příliš patrná, pár kolektivizačních vět ve scénáři bezproblému zaniknou, jediné k čemu je možné míti výhrady, je zobrazení patricijského stavu, ten je divákovi podán co možná nejodpudivěji. Dělníci nikdy neměli lehký život, navíc si musíme říct, že tehdy neexistovala nemocenská, důchody, odstupné či podpora. Zranění znamenalo ztrátu zaměstnání, což znamenalo faktické finanční zničení rodiny. Moderní sociální výdobytky máme právě jenom díky těmto statečným lidem, kteří za svou věc neváhali položit i to nejcenější co jsme od boha dostali, vlastní život. Avšak nejsmutnější věcí zůstává, že dnešní mocipáni se snaží o co největší omezení těchto sociálních práv, horníci mají odcházet do důchodu jako ostatní dělný lid (hranice se samozřejmě posouvá jak jen to jde), byť se v drtivé většině, normálního důchodového věku vůbec nedožijí. (05.10.2009)

Siréna není žádným prvoplánovým budovatelským filmem, jak by se to mohlo zdát, ať už dle samotného tématu či jména knižní autorky a režiséra, ale především příběhem o lidech. Přinášejí pohled do historie dělnického hnutí koncem 19. století bez výraznějšího ideologického zabarvení či budovatelského pátosu a dost možná jde o nejlepší kousek z režijní filmografie Karla Steklého vůbec, vzniklý ve vhodnou chvíli ještě před únorem '48. Stejně jako v případě o rok staršího snímku Varúj! (na kterém se Karel Steklý rovněž podílel jako scenárista) je už ze samostatného prostředí vizuálně cítit rozdíl mezi chudým lidem a představitele vrchnosti. Film zobrazuje kapitolu z historie realisticky, kombinuje reální události s rodinným dramatem, kde je ale hlavním problémem spíš bída a ze strany taviče Hudce v podání Ladislava Boháče i alkoholismus. Velkolepá událost protestního pochodu, resp. následního potlačení revoluce se stává spíš záležitostí způsobící pro rodinu hned dvounásobní tragedii v rodině Hudcových. Coby zcela netypická linka ně zaujala především postava malé dcerky Emči, jež se nevědomky (nejdříve v rámci "hry" se svým kamarádem) stává poslem protistátních letáků a pak i součástí a nečekanou obětí drsné revoluce. Po umělecké stránce jde rovněž o skvěle provedený film i díky hereckým výkonům a zajímavé kameře, oceněný v zahraničí zcela právem. (85%) (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (02.04.2018)

Na filmu není v žádném případě patrný nástup komunistických padesátých let. Pokud bychom k němu hledali pandán, vybaví se Čapkova PRVNÍ PARTA. Fakt, že dělnické vrstvy doby, kterou Majerová (1882-1967) popisuje a již v dětství sama zažila, strádaly způsobem, který je dnes nepředstavitelný, doložili ve své době lidé jako Albín Bráf (1853-1912) či Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937). Dílo vyniká uměřeností, věcností, střízlivostí, schopností sdělit své poselství způsobem, který byl srozumitelný nejen v československé společnosti. Pro mezinárodní srovnání doporučuji také zfilmované romány Emila Zoly (GERMINAL) či STALO SE V TURÍNĚ (v hlavní úloze v prvém případě mj. Gerard Depardieu, v druhém Marcello Mastroianni). V tomto případě jde o Steklého mistrovské dílo. (29.08.2010)

To je tak zvláštní, jak může být černobílá kamera barevná. Steklému se podařilo natočit velice silné sociální drama s nádechem poetična. Nabízí se srovnání s Kachyňovou Pavlínkou, která prohrává na celé čáře. Oba filmy se mohou na jednu roveň postavit snad jen hudebně, práci E.F. Buriana na tomto snímku považuji za velmi zdařilou. Vášová se snad narodila s bohatýrskou tragikou v očích, když se do nich podívám, mám chuť odhodlat se k velkým činům. A tak není divu, že ji poslouchají havíři na slovo. Bohužel Boháč zdaleka nedosahuje jejích kvalit, čímž poněkud snižuje kvalitu jinak výborného filmu. (26.06.2019)

ČÁST SPOILERŮ Ačkoliv film nepatří do kategorie "natřeno na červeno" jako jiné skvosty, přesto je sledování utrpením. Já prostě nesnáším ty filmy, kde se nebohý prostý lid vzedme a táhne na vrchnost v davu s halasnými hesly na rtech a pravdou v podpaží. Celé to ještě umocněme nespravedlností, kdy je zatčen člověk, co se neúčastní, smrtí děvčátka, které jen chvíli před svým postřelením vyprskává bujarým smíchem ( to když vidí jak se rozbíjí drahé věci) a máme drámo jak vyšité. Ale když na ně po právu přijde armáda, to jsou krotcí jak králíci v kotcích. Nemám rád Majerovou a filmová adaptace mě nezklamala. 25% (13.09.2010)