Nebe a země

Skutečně jsem nevěřila, že se i do takové fresky osudů podaří Stoneovi nacpat jeho typický režijní styl, který si dovybrousil na o rok mladších Zabijácích. Zrychlené a zpomalené záběry, sem tam černobílá dokumentaristika (zde reprezentuje převážně halucinační sny a vojenské akce), ale jen pro vyjádření momentálního stavu, nálady. Na počátku vás ochromí propracovaná statická filmařina krajiny, lidé pracující na rýžových polích, žijících ve svých chatrčích to vše za doprovodu zajímavé hudební složky. Pak přichází Vietkong, vládní armáda a Američané a rázem se mění charakter snímání, nebýt komentáře hlavní hrdinky,vše by spíš hrálo na kašírovaný dokument o válce a jejím zázemí (šmelina, prostitutky atd.) Poslední část filmu, tedy dovětek z Kalifornie, je už čistě melodramatická a chaotická záležitost, která stojí hlavně na vnitřním boji vietnamského veterána a na vnějším rozkladu jeho rodiny - zde se Stone vyřádil asi nejvíc ve svých režijních exhibicích. Na stranu druhou na mě tento film působí hodně umírněně oproti jiným, asi za to můžu "děkovat" knižní předloze, která má co říci, ale nedělá to maximálně naturalisticky, i přestože je sepsána ze skutečných vzpomínek. Stone si knihu převedl do scénáře, což je další fakt, který mě dost překvapil, protože mě to u něj přijde jako akt momentální nostalgie a něhy - nevím zde je to správné slovo, ale prostě mě jiné nenapadá. Neznámé vietnamské tváře herců odvedly nadstandardní práci, T.L. Jones se stal po tomhle filmu definitivně a zaslouženě modlou páně režiséra a Joan Chen coby matka hlavní hrdinky také odvedla zajímavý part. Jedna má výtka směřuje k suvéréní angličtině, kterou na mě vypálili Vietnamští domorodci, aby pak v komunikaci se skutečnými Američany skoro neznali jediné slovo. U hlavní hrdinky se to snad dá pochopit, ale u ostatních?! Na druhou stranu je mi jasné, že masové publikum v anglofonních zemích prostě titulky asi nerado :-( - ale mě ten dabing prostě štval. (21.09.2006)

Po famózní Četě se Stone znovu vrátil do Vietnamu, aby zúročil své osobní zkušenosti s vietnamskou válkou. Tentokrát se pokusil zachytit válečný konflikt očima civilisty - mladé dívky z venkova, jejíž rodina je ohrožována tlakem z obou stran: loajalitu si žádá vláda i Vietkong a v zájmu vítězství dokáží postupovat naprosto bezohledně. Stone se přes své levicové přesvědčení dívá na Vietkong bez iluzí a ukazuje surovou realitu války z pozice těch, co nemají kam ustoupit a jak se bránit. Vietnamská část šlape jako hodinky, režisér se tady pohybuje na jisté půdě, využívá exotickou krásu vietnamské přírody i osobitý půvab hlavní hrdinky v podání Hiep Thi Le. Milostná romance, kterou prožije s americkým poddůstojníkem, je taky fajn, určitě i díky charismatu Tommy Lee Jonese. Melodramatické prvky, na které jsem většinou citlivý, mi tentokrát vůbec nevadily. Problém je v tom, že film neúspěchem americké intervence nekončí, Stone své hrdiny nechá odcestovat do Ameriky. Obě části filmu si ale spolu vůbec nerozumí. Americká zaujímá výrazně menší část, je uspěchaná, zkratkovitá a emočně nepřesvědčivá. V centru Stoneovy pozornosti sice stojí tatáž hrdinka, ale z psychologického dramatu se náhle stává feministický manifest, který se s předchozím válečným dramatem tak nějak tluče. Přesto nechávám 4* a 75 % celkového dojmu, protože 2/3 filmu jde o pětihvězdičkovou záležitost. (19.06.2017)

Země nevlastní vinou tak hrozně nemocná a přitom tak nádherná. Jakoby všemi jejími bolestmi trpěl i každý její obyvatel, stejně jako Le Ly, jejíž nelehkou poutí životem nás ve svém dokonalém závěru vietnamské trilogie Stone provází. A nejen záběry krajiny doprovázené úchvatnou hudbou, ale hlavně všechny herecké výkony (jemná tvářička Le Ly téměř celá schovaná v ohromné tlapě Lee Jonese stojí za to vidět) mohou za hodně, hodně silný zážitek. (29.10.2005)

Třetí část Stoneovy vietnamské trilogie sice nedosáhla takového úspěchu jako předcházející Četa a Narozen 4. července, ale stejně se jedná o pozoruhodný film, v němž Stone nahlíží na vietnamskou válku z jiného, avšak neméně děsivého úhlu. Nepřiklání se ani na jednu stranu konfliktu, ale ukazuje na prostých lidech, jak tíživé je dostat se mezi dva mlýnské kameny. Skvělou práci odvedl kameraman a stejně tak i herci. (25.03.2013)

Jak vidno, filmy Olivera Stonea nejsou příslibem zábavy pro nejširší divácké masy. Pozornost tentokráte soustředí na skutečný příběh mladé Vietnamky, jejíž život nepříjemně poznamenala vietnamská válka. Bezhlavé zabíjení, znásilňování i trýznění; prodej vlastního těla, aby bylo co do krku. Protiválečné drama se řadí do Stoneovi volné vietnamské trilogie. Poprvé do nechvalně známého konfliktu vrtal z pohledu amerického pěšáka přímo ve válečné vřavě, následně skrze traumatické odezvy mimo bitevní pole, nyní dává lekce z pohledu místních vesničanů. Heaven & Earth se vyznačuje citlivou režií, „obtížný film obtížného autora“ zprvu vůbec neregistrujeme – poetickou kamerou (kameraman celé trilogie Robert Richardson) sledujeme filmařsky vděčné lokality a fakt, že válka nekončí posledním padlým vojákem. Tommy Lee Jones tu představuje právě druhý pohled, coby psychicky zlomený veterán, který si nedokáže najít místo v životě. Stoneovo moralizování v druhé „San Diego“ polovině se tak stává zbytečně roztříštěné a surové, příběh ustupuje. Heaven & Earth utržila v amerických kinech pouhých 6 milionů dolarů (vedle takřka 140 milionů dolarů za Četu – ta paradoxně stála 6 milionů dolarů) a krom jiného strhne i hudební složkou (Kitaro). Důstojné rozloučení s letitými bolístkami, ale pro třikrát to stačilo!! 75%. (18.03.2009)