Konec stalinismu v Čechách

Vynikající metafora komunismu, která je podstatná přesně tím, co nezobrazuje explicitně - nejsou to ani symboly vůdců. ani zmagořelé masy lidu, ale právě ty tajemné ruce chirurga-demiurga, které jsou skutečnou temnotou Švankmajerova snímku. Kdo je to? Snad Velký druhý v lacanovském pojetí, ono temné nesymbolizované místo Skutečnosti, které nás žene do náruče všemožných totalit a jejich ikonických tváří. Velký druhý nemá tvář ani tělo, přesto hněte naši existenci... Možná se tak v důsledku nejedná ani tak o poznamenání transformace fantomem totalitarismu, ale o poznamenání jakékoli lidské snahy o pokrok směrem k pravdě tímto "neexistujícím" fantomem. (28.10.2010)

3 roky ... "Právě se vracím z Hradu od pana prezidenta. Dnes ráno jsem mu podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února t. r., a současně jsem panu prezidentovi navrhl seznam osob, kterými má být vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, tak jak byly podány, přijal. Soudruzi a soudružky, dekrety jak propouštěcí, tak i jmenovací jsou panem prezidentem podepsány a za chvíli budou mnou kontrasignovány. [...] Je potřeba, soudruzi a soudružky, nyní, když vůle našeho lidu byla tak slavně prosazena, znovu se semknout v mohutné pracovní úsilí, abychom překonali veškeré obtíže, které před námi stojí, a abychom vybudovali z naší republiky, oproštěné od reakcionářů, šťastný domov všeho pracujícího lidu." ... 40 let ..."No a co bych chtěl ještě zdůraznit. Samozřejmě o tu úroveň té politiky, toho politického myšlení musí mít zájem ta naše strana a musí mít zájem také celé to hospodářské vedení, je to hospodářské vedení socialistického státu a musí je pomoct řešit, to hospodářské vedení i příslušné státní orgány. Já bych řekl takový příklad: třeba jsou umělci, podepíšou nějaký panflet, je to špatný panflet. Asi je třeba s nimi mluvit, kdo má s nima mluvit, no asi má s nima mluvit, jestli je to bezpartijní, především jeho odborová organizace, kde on je a ředitel nebo režisér toho divadla odkud ten člověk je. Jak bude mluvit s nim někdo z ministerstva, tak už to považuje za nátlak a z ústředního výboru už to považuje za vyhrožování. Tedy ti, kdo stojí v čele těch orgánů aparátů, si musí být vědomi, že oni spoluzodpovídají za tu politickou situaci a že strana není ten orgán, kterej má ten bič prostě a snaží se použít nebo sahá k té represi. Ne, strana je ten orgán, který chce demokraticky ty věci řešit, ale samozřejmě poviností těch, kteří za věci odpovídají je, aby vedli ty kteří přestupují socialistickou zákonost a morálku k pořádku, aby je vedli k pořádku." ... 1 rok. (14.10.2007)

Tohle si zaslouží víc než jen poklonu a potlesk, protože Švankmajerovi se podařilo shrnout celé období komunismu v deseti minutách, a to s velmi mrazivým a sarkastickým pohledem. Výborně byla zvolena hudba a také tentokrátě jednodušší symbolika, jež je však o to palčivější. A navíc přidává varující pointu, která se příliš nemýlila... (15.06.2010)

Jan Švankmajer by se dříve něco podobného neodvážil natočit, ale když už bylo po všem, proč si z toho neudělat prdel pěkně po svém a to se musí ocenit. Bylo to svým způsobem vtipně namixováno, zpracováno a zarytým komančům se musely protáčet panenky. Rozhodně jde o jeden z jeho lepších kousků – ale natočil i mnohem lepší… (15.03.2020)

Pôsobivý krátkometrážný film od majstra českého surrealizmu Jana Švankmajera. Z alegorických výjavov vás občas až mrazí. A pri záverečnej scéne sa vám bude otázka "co tím chtěl básník říct?" v hlave rojiť ešte veľmi dlho. Ale myslím že história sa opakovať môže, veď napríklad v Česku sú dnes komunisti druhou najsilnejšou stranou. (12.08.2011)