Jídlo

První Švankmajer, který v mých očích dokázal vyplout z vod povrchnosti a konečně nám naservírovat opravdový zážitek. Jiná jeho díla jsou hezká jen na povrchu a schovávají svoji plytkost za bizarně krásné surrealistické pozlátko, bez jakékoli hloubky a jakéhokoli poselství. __ Nejvíce se mi líbila paralela ke konzumní společnosti, silné čtyři hvězdy. (20.11.2018)

Se Švankmajerem zatím moc zkušeností nemám, tak nemůžu si Jídlo srovnat s jinými jeho filmy. Invence je opravdu na vysoké úrovni. Nápadů je zde spousta, provedení zajímavé a pointy povedené. Přesto se mi tohle krátké dílo nelíbilo. Vcelku na mě působí spíše depresivně až hororově. Použitá animace mi k srdci také nepřirostla. Dokáži však pochopit vysoká hodnocení, ovšem také rozumím těm nižším. Za sebe bych dat tři hvězdy s tím, že se se Švankmajerem ještě někdy zkusím potkat. (20.09.2016)

Už víte, proč je lepší snídat doma? Co se může stát, když číšník včas neobslouží hosty? Co do úst, když je lednice prázdná? Snídaně je pohodově vtipná a napínavá. Oběd pobavil nejen skvělou pintou. A večeře potěšila ten zvrácenej kousek mý duše ... Teď už vím, že mým oblíbeným hrdinou ve Švankmajerových dílech je Jazyk. (11.12.2008)

Tak na tenhle film jsme se dívali taky ve výtvarce. Sice kdyby mi někdo předložil přede mě takovou snídani, oběd nebo večeři, tak bych ji asi nejedl, ale film byl natočenej doopravdy dobře. Nejvíc se mi asi líbila večeře, potom snídaně a oběd byl docela nudný. Za oběd hvězdička dolů, jinak tohle byl geniální filmeček a vidět Krause tak mladého je taky docela sranda. 80% (22.05.2012)

Člověk a jídlo, člověk jako jídlo, jídlo jako člověk. Tři krátké etudy na téma obžerství, což je (jak známo) jeden ze sedmi smrtelných hříchů. V první části nahlížíme na obžerství z hlediska jeho zautomatizovanosti, strojovosti. Ve druhé z hlediska evoluce (lépe stolující „vyspělejší“ hrdina zabíjí a pojídá toho druhého). Ve třetí části se pak setkáváme s vrcholnou formou obžerství – autokanibalismem. (09.01.2006)