Zagros

Nedávno jsem viděl dokument Lidský rozměr, který se mi líbil tématem, myšlenkami i celkovým vyzněním, proto jsem si pustil i další podobný dokument s názvem Urbanized. Opět mě bavilo stejné téma (jak se města vypořádávají se stále vzrůstajícím počtem obyvatel), znovu jsem byl nadšen dobrými myšlenkami a především konkrétními skutky, které se pro obyčejné lidi dělají. Absolutorium zaslouží starosta Bogoty, který pozvedl místní MHD: nové autobusy, zastávky, více spojů a extra pruh v dopravě. Díky všem úpravám se člověk dostane s MHD pohodlněji, levněji a rychleji kam potřebuje. Taky se mi líbila jeho další myšlenka, kdy lidé dostali přednost před auty. Nejprve vybudoval cyklostezky, poté chodníky a auta zatím jezdí po polňačce (doslova!), než se najdou peníze i na silnice. :-) Všichni architekti a plánovači se už shodli na tom, že dopravní situaci a zácpy se nikdy a nikde nevyřešily postavením dalších silnic! To vždy vedlo jen k ještě větším zácpám. Řešení je jen jedno a velmi jednoduché, nepoužívat ve městech auta. K tomu musí být ovšem města přizpůsobena… viz Bogota a například Kodaň a jeho síť cyklostezek. V Evropě se máme ale skvěle. Problémy například v Bombaji jsou úplně jiné. Miliony lidí ve slumech… co s tím? Ale i tam dochází k pokroku. Prý se za posledních několik let snížil počet lidí na jeden záchod… z 900 na 600! :-) Oba dokumenty rád doporučuju, jen jsou už přes deset let staré, kdyby někdo věděl o něčem novějším…

Bílý žár je starší černobílá kriminálka s tradičním příběhem, dobrou atmosférou a skvělým obsazením. Zejména hlavní postava v podání Jamsona Cagneyho je přímo ďábelská. Všeho schopný vrah a zloděj, který trpí častými bolestmi hlavy, je paranoidní a navíc je až patologicky závislý na své matce... to je psychologický profil jedna báseň pro pořádně napínavý a překvapivý příběh. Jamesi Cagnemu jsem to všechno věřil a jen jsem trnul, co dalšího vymyslí a provede svému okolí. Po jeho útěku z vězení divák opravdu netuší, co bude dál. Neztratily se ani další herci ve vedlejších rolích Edmond O’Brien v podobně volavky, Virginia Mayo v roli krásky a partnerky hlavní postavy a také lehce ďábelská Margaret Wycherly jako matky hlavního padoucha. Kdo má rád noir kriminálky bude potěšen a kdo k tomuto žánru ještě nenašel cestu, má dobrou možnost. Bílý žár za pokus určitě stojí… čtyři hvězdy.

Po výtečném pokrmu Křidýlko nebo stehýnko jsme dostali chuť na nášup, a proto jsme se vydali do Grand restaurantu pana Septima. Tentokrát to ovšem bylo poněkud slabší. Louis de Funès tradičně perfektní, jeho nahrávači (Blier, celá banda četníků… teda pardon číšníků) skvělí a některé scény výtečné. Bohužel film si nedokázal udržet vysokou laťku po celou délku, linka o únosu je slabší a moc se to k sobě nehodí. Ze skvělé vtipné komedie se stává místy bláznivá crazy komedie a ta se nám už líbila o poznání méně. Na jednu návštěvu lze ale tuto restauraci doporučit, k opakovaným návštěvám se porozhlédněte raději jinde, možností je celá řada.

Jeden hot a druhý čehý je další z mnoha výborných francouzských komedií. Louis de Funès je všem dobře známý a tady si střihl další ze svých výtečných rolí. Do nadprůměru film vyneslo především to, že dostal jako parťačku Annie Girardotovou, která ač je jeho pravým opakem, tak s ním dokázala zahrát vyrovnanou partii, kde nebyla rozhodně jen nahrávačkou. Film má navíc i slušný scénář a dobrou myšlenku. Je stále sice stále převážně ztřeštěnou komedií, ale stojí na pevných základech a nespadne do parodování, což je fajn. Cladue Zidi zkrátka stvořil další mistrovský kousek, který mohu jako skvělou zábavu doporučit.

Sám Jan Werich kdysi v rozhovoru uvedl, že se jim (Voskovec + Werich) vlastně žádný film úplně nepovedl. Udělat (dobrý) film byl jejich sen a vždycky tomu něco chybělo. S tím lze souhlasit také u filmu Hej-rup! Není úplně špatný a několik scének je skvělých, ale nebýt dvojice V+W, šlo by o těžký podprůměr. Jejich komika drží snímek lehce nad průměrem a kdo je má rád, film si může užít, stejně jako jsem si jej užil já. Nicméně žádná bomba to není a k oblíbeným patřit nikdy nebude. Voskovci s Werichem mnohem více sedlo divadlo. Škoda, že nikde nejsou kompletní záznamy jejich divadelních her…

Generál Patton byl velmi pozoruhodná osobnost, která toho zejména ve druhé světové válce vykonala mnohé. Byl jedním z rozhodujících faktorů porážky Německa a Hitlera. V Africe dokázal porazit Rommela a po tom úspěchu jej spojenci nasadili do Evropy, kde slavil také jedno vítězství za druhým. Jako voják to byl „ideální“ materiál a za svým cílem šel doslova přes mrtvoly. Do válečného konfliktu si nesl vhodnou směs volních vlastností, které mu pomáhaly. Na druhou stranu to byl vlastně „magor“, který jen sloužil svému účelu. Měl nulovou empatii a nesnášel slabost… pokud nejsi smrtelně raněný, mazej zpátky na bojiště, jinak tě odpravím sám za dezerci… Na filmu vysoce hodnotím právě ten komplexní pohled, kdy je Patton zobrazen v obou polohách. Jako vynikající generál, ale také jako tvrdohlavý a omezený člověk, který by válku neukončil a dál by začal válčit s „ruskými parchanty a hnal je až do Moskvy“. Nikdo neví, jak by to dopadlo, kdyby bylo tehdy po jeho. Bavila mě i jeho naprostá upřímnost a nulové vyjednávací schopnosti. :-) Hlavní představitel George C. Scott podal životní výkon a po právu si odnesl Oscara. Když k tomu připočtu výbornou řemeslnou stránku filmu, je na vysoké hodnocení zaděláno. Film mě bavil po celou dobu svých téměř tří hodin.

Stará puška je válečný příběh odehrávající se v době druhé světové války ve Francii. Hlavní postavou je doktor Julien Dandieu (výtečný Philippe Noiret v netradiční roli), který se snaží být navzdory končící válce a stálému nebezpečí ze strany nervózních Němců pozitivní. Celý snímek má zpočátku vcelku příjemné vyznění, doktor vtipkuje, hudba je uklidňující a život celé rodiny zdánlivě klidně plyne. Než se ovšem stane nevyhnutelné a válka tragicky zasáhne. Najednou se vše mění v úplně jiný film. Ta změna je poměrně náhlá a divák ji musí rychle vstřebat, protože najednou se jde do akce a není čas na žádné dlouhé zpracování emocí. Válka je největší zločin z každého úhlu pohledu, kdy se ale pro konkrétního člověka stane nestrašnější? Když zasáhne jeho rodinu a blízké. Hlavní postava se s tím vyrovnává po svém, postaví se německým vojákům a film se stane akčnějším a napínavějším. Bohužel mám i dvě výtky. Tvou první je místy retrospektivní forma vyprávění, kdy se během akční části několikrát doktor zamyslí a vzpomíná na krásný minulý život. Což samozřejmě naruší tu akční část a vytrácí se napětí. Druhým mínusem je jeho milovaná žena (slušně zahraná Romy Schneiderovou). Podobný typ žen moc nemusím. Je přesvědčena o své kráse a ráda ji využívá. Je to koketa, která navíc nemá ráda muže, kterým podlehne?! Přesto jde o silný filmový zážitek v originálním zpracování. Zaslouží si ode mě i tu čtvrtou menší hvězdu.

Judy Garlandová předvedla ve filmu mimořádný výkon, bylo to pro ni jistě náročné po více stránkách a zaslouží si obdiv. Po hříchu je ona tím největším plusem, jinak jsem film doslova protrpěl. Muzikály nejsou rozhodně můj šálek čaje, ale někdy se to povede (All That Jazz, Šumař na střeše, Zpívání v dešti), proto občas zabrousím i do tohohle žánru a se ženou se mrknu. Tady se to hrubě nepovedlo. Režisérsky je to nezvládnuté, film se rozpadá na několik většinou nezábavných kusů (scéna v obýváku pro manžela je ovšem skvělá) a vůbec nedrží pohromadě. Některé pasáže jsou zbytečně dlouhé a nudné (jeden zpívaný výstup měl snad 15 minut), některé rozhodující životní momenty nejsou pro změnu ani zobrazeny a jsou jen v pár sekundách „vyřešeny“ záběrem na novinový titulek. Vtažení do příběhu se vůbec nekonalo, za to pohledy na hodinky byly časté. Ta tříhodinová délka je vražedná, pro nás to byl seriál na několik večerů. Navíc jsme viděli podivnou verzi, kde byly zřejmě původně vystřihané pasáže nahrazeny fotkami, kdy do toho herci mluvili. Celé to velmi rušilo a místy to vypadalo jako nepovedený dokument. Nakonec je to za dvě hvězdy a to především za ten výborný výkon Judy Garlandové.

Hříšní andělé jsou černobílou gangsterkou z meziválečné Ameriky. Takových vzniklo mnoho, ale Hříšní andělé z nich vynikají originálním příběhem. Dva kluci (rošťáci) utíkají po krádeži před policií. Toho pomalejšího chytnou, jde do pasťáku a stane se z něj kriminálník a gangster. Ten rychlejší zdrhne a i díky tomu se stane knězem! :-) První z mnoha skvělých zamyšlení vycházejících z filmu. Příběh se odehrává pak o několik let později. Kdy gangstera (skvěle pekelný James Cagney) pustí z vězení a znovu se setká s kámošem z mládí a současným knězem. Ten se nyní snaží starat o podobné rošťáky, jako byl o sám v mládí („jo, to bylo tam, kde jsme spolu kradli“) a ukazuje jim tu dobrou cestu. Mladým klukům ovšem imponuje postava gangstera… skvělá zápletka. Film navíc nemoralizuje, neukazuje jedinou cestu a vyznění nechává na divákovi, což je obrovské plus. Je lepší cesta kněze, nebo gangstera? Ani idealizovaný hrdina není bez chyb a na obou hlavních postavách jsou výtečně ztvárněny jejich pochyby o správnosti své cesty. Silné čtyři hvězdy…

Lidský rozměr je výborným dokumentem o tom, jak se jako společnost musíme popasovat s tím, že stále roste počet lidí na planetě. Většina z nich žije (a nebo brzy bude žít) ve městech. Ta na to nejsou připravena a musí se nějakým způsobem změnit. Těžko se dá ale připravit například na to, že do města přibude milion obyvatel ročně. Dokument většinou nastíní problém a pak se snaží vždy navrhnout řešení, což je super. Přes spousty výzev, které nás čekají, působí pozitivně. Dobré příklady z velkých měst jsou fajn a jejich snahy vrátit do ulic život jsou dobrým nápadem. Například snaha motivovat lidi ke komunitnímu životu, k trávení společného volného času venku a k přetváření veřejného prostoru na příjemná místa setkání. Nejvíce se mi líbila možnost dávat lidem přednost před auty! To vše jsou skvělé myšlenky a hlavně také konkrétní akce, kterým moc fandím.