Grand restaurant pana Septima

Grand restaurant pana Septima je dalším z fenomenálních kousků z dílny francouzského humoru, jemuž velí Louis de Funès. Až na, zhruba poslední půl hodinku. Tam se skvělý humor a eskapády, které byly stavebními prvky od počátku filmu, přehoupnou do jiné roviny, kde následuje dlouhá honička, která začne po chvíli být jednotvárná a dokázala mě po zbytek filmu uspat:) Ale když promineme tuto část, jedná se o parádní kousek, v němž se setkávají snad všichni "Četníci" z kultovních kousků s Funèsem, které by se daly nazvat "Eskapády četníků ze Saint-Tropez.":) (25.01.2013)

Po výtečném pokrmu Křidýlko nebo stehýnko jsme dostali chuť na nášup, a proto jsme se vydali do Grand restaurantu pana Septima. Tentokrát to ovšem bylo poněkud slabší. Louis de Funès tradičně perfektní, jeho nahrávači (Blier, celá banda četníků… teda pardon číšníků) skvělí a některé scény výtečné. Bohužel film si nedokázal udržet vysokou laťku po celou délku, linka o únosu je slabší a moc se to k sobě nehodí. Ze skvělé vtipné komedie se stává místy bláznivá crazy komedie a ta se nám už líbila o poznání méně. Na jednu návštěvu lze ale tuto restauraci doporučit, k opakovaným návštěvám se porozhlédněte raději jinde, možností je celá řada. (28.04.2024)

Tak, jako mnoho dalších, je i tento film s Louis de Funèsem hojně hrán českými televizními stanicemi. Jeho humor dokáže i po letech stále pobavit a rozveselit. Sice to není výjimečné komediální dílo francouzské kinematografie, které by něčím vybočovalo z průměru hojnosti, ale i tak je sledování tohoto filmu stále příjemnou zábavou. Zábava je založená na jednom muži. Tím je náročný restauratér pro vyšší vrstvu Septime (skvělý Louis de Funès). Jako obvykle je v plné síle. Poskakuje, čílí se, umravňuje, povykuje, kárá, úslužně se klaní, hrdinně se bije v prsa, zkouší a pokouší, trestá, vystrašeně se klepe, poslušně hledá a utíká. Nezastaví se, je stále v pohybu, tančí a létá. A opět ta výbušná síla mimiky emocí! Nakonec dokáže Septime vycepovat každého zaměstnance, překonat každou překážku a slavit velkolepé a zasloužené vítězství s gurmánským povyražením. Z dalších rolí: nervózní a překvapovaný divizní policejní komisař (Bernard Blier), obětavá a oddaná prezidentova sekretářka Sophia (pohledná María-Rosa Rodriguez), prezidentův vrchní ochránce dvou rozdílných tváří Henrique (Venantino Venantini), šokovaný francouzský ministr (Noël Roquevert), rozverný, mizející a objevující se prezident Novalès (Folco Lulli), odhodlaní a zaskočení opoziční konspirátoři prezidenta Novalése (Albert Dagnant, Robert Dalban, René Berthier a Frédéric Santaya), Novalésův strážný anděl (Eugene Deckers), z míry vyváděná obsluha restaurantu (Pierre Tornade), podlézavý číšník Roger (Michel Modo), potácející se sommelier (Paul Préboist), nešťastný pianista (Roger Caccia), neústupný šéfkuchař Marcel (Raoul Delfosse), či Marcelův synovec a odmlouvající kuchtík (Olivier de Funès). Je to jedna z klasických francouzských komedií. Nevyčnívá, ale má stále dostatek sil k příjemné a odlehčené zábavě. Překvapení podniku může přivést mnoha osobám opravdovou ránu šokem. (17.08.2016)

Servir, c'est sourire! Kdyby se celá komedie nesla v takovém duchu jako první půlhodina v grand restaurantu, možná bych dal i plný počet. Besnardova režie velkého dění v jednom prostoru mě baví (a to i v těch celkově spíše průměrných filmech jako Životní šance), to je pokaždé gejzír drobných nápadů a gagů poslepený do vtipné série volně navazujících scének, tentokrát zčásti navíc ještě za hudebního doprovodu a choreografie. Problémem je, že jen málokdy si Besnard ve svých komediích dokáže vysoce nastavenou laťku z těch několika pečlivě promyšlených vtipných scén udržet po celý film. Když pak Besnard rozjíždí souvislou dějovou zápletku o únosu prezidentova syna, celý film jakoby se náhle propadl do poněkud slabého dobového průměru, velmi rutinně provedeného, kde kriminální zápletka nemá po většinu času ani kousek napínavé atmosféry a dobrého vtipu tu již naleznete poméně. Superbláznivé akční scény s naivní stylizací mě ze strany Besnarda neberou pak teprve, v těchto momentech klesl film v mých očí ještě níž, nehledě na to, že dlouhá část s honičkou aut v zasněžených horách a sklouzáním auta po střeše už jde absolutně mimo původně rozehraný humor i tematické zaměření filmu. Takže: Grand restaurant pana Septima se oplatí vidět  (asi jednou) kvůli první půlhodině, což je báječná humorná jízda s de Funèsem a jeho přihrávači. Pak to nějak pro přehled dokoukat a po skončení projekce to nejlépe završit opakovaným zhlédnutím dvou-tří scén z té první půlhodiny, ať si při hodnocení a zpětné vzpomínce na film uchováte v paměti i to nejlepší. 55% (14.02.2021)

Z interiéru naprosto nóbl francúzskej reštaurácie pána Septima, následne vskutku zrazu raz uniesli istú hlavu štátu pred okoštovaním zákuska; inými slovami preložené: ústrednému francúzskemu protagonistovi Septimovi v podaní zvyčajne špičkového komedianta Louisa de Funèsa, no ale v tomto absolútne odstrašujúcom prípade to zrejme príliš ani neplatilo; sa takpovediac dosť skomplikovala jeho doposiaľ úplne bezstarostná existencia, a to už predovšetkým snáď predsa iba kvôli tomu, že sa to zrovna stalo na tomto vychýrenom mieste, kde sa trebárs schádzala všelijaká, »francúzska smotánka«, a tak či chce, alebo nechce, musí sa vydať až kdesi do vzdialenejších exteriérov, aby v podstate prišiel tomu priamo na kĺb, vrátane i zachovania si svojej doterajšej pozitívnej reputácie, ako sa všetky veci totižto majú, pričom divák počas toho zbesilého «scenáristického vyčíňania» akosi i neuveriteľne strašne pocitovo trpel, až tomu takmer skoro vôbec ani správne ne[po]rozumel, čo mal tým básnik vlastne všetko na mysli? • Zo začiatku mi aspoňže ešte naservíroval i samotný chod tejto reštaurácie, ako to tu skutočne chodí, a to konkrétne aj navrch s hlavným šéfom v podaní Septima, ktorý by najradšej iba všetkých navôkol seba stále komandoval, čo vari už automaticky so sebou prinášalo i niekoľko úsmevných situácií; skrátka, ak som sa neustále nachádzal len vo vnútorných priestoroch tohto pohostinského zariadenia, tak ako sa zvykne hovorievať: „O zábavu bolo dopredu postarané,” ale povedzme zase akonáhle sa tento mimoriadne výbušný, »malý mužíček«, odpútal od daného priestoru do vonkajších, nepreskúmaných reálií, tak vtedy sa už začínali pomaličky vrstviť i samé nánosy podivuhodných reakcií z okruhu ďalších, pribúdajúcich postáv, kedy to na mňa začalo už pôsobiť, ako nejako absurdnejším spôsobom naservírované mešuge, čo sa každou ďalšou pridanou scénou iba čoraz viac umocňovalo, čo namiesto komediálnej roviny napokon skĺzlo až do akejsi oveľa trápnejšej roviny, čo asi nebol pôvodný zámer tvorcov, všakže?! • Celý titul totálne pohnojil najmä režisér a scenárista v jednej a tej istej osobe: Jacques Besnard, a pritom musím podotknúť, že rovnako jedným zo spolupáchateľov bol i hore uvedený "Fufu", čiže tým pádom si kľudne mohli medzi sebou navzájom pekne pogratulovať, ako príšerne dopadla ich prvá [a z môjho uhla pohľadu ako celkovo katastrofálna], a zároveň i posledná spolupráca, asi toľko na margo k danému predmetu v podobe nepríliš presvedčivého výkonu. (21.02.2024)