Zagros

Krajinku jsem viděl kdysi v televizní verzi. Šlo o soubor povídek, z nichž mě některé zaujaly velmi a pamatuji si je dodnes. Naopak některé byly rychle zapomenuté. Příběh byl svým vyzněním spíš smutný, byl o jednom zapomenutém místě kdesi na Slovensku, kterým se prohnala válka a všechny obyvatele poznamenala. Občas ale problesk milý úsměv v podobě povedeného mini příběhu jednotlivce. Například o vojákovi, který dostal za milostné dobrodružství se starší vdovou hodinky. :-) Martin Šulík je vcelku plodný režisér, od kterého jsem zatím překvapivě viděl jen jeden film. To v budoucnu určitě napravím a na něco mrknu. Krajinka měla své dobré momenty a jsem zvědavý, jak se režisérovi vedlo v dalších jeho filmech.

Joel Schumacher umí točit napínavé a originální kriminálky z neotřelého prostředí s výtečnou atmosférou. To se povedlo i nyní. Hlavním plusem filmu je opravdu dobře vystavěná, ale mimořádně hnusná atmosféra. To prostředí je tentokrát samo o sobě odporné. Jde o vyšetřování vraždy v prostředí tvrdého porna. To chce silný žaludek. Zážitek to nebyl vůbec pěkný a film znovu vidět nepotřebuji. Nicméně Nicholas Cage zahrál v roli detektiva svůj standard a Joaquin Phoenix už jako mladý herec, před více než dvaceti lety, ukázal pestrost svého hereckého rejstříku. Tři hvězdy a zlé pryč. :-)

Logorama je originální kraťas, ve kterém nejde ani tak o děj, ten je jednoduchý a nepodstatný. Jde spíš o fajn nápad, který je místy dobře vypointovaný a slušně se trefuje do naší konzumní společnosti prosycené reklamou. Více co je na tom nejděsivější? Že se tam během pár minut objeví doslova stovky různých log a drtivou většinu každý z nás zná, aniž by ty produkty v životě vůbec využíval… síla reklamy je obrovská.

Kresby Josefa Lady se mi vždy líbily a jako dítěti ještě mnohem více. Není to žádné velké umění, jsou ovšem jednoduché, hravé, barevné a pozitivní. Stejně tak jako jeho příběhy a pohádky. Kocourka Mikeše jsem měl moc rád. Sice stojí o kousek níž než třeba pohádky O chytré kmotře lišce, ale stále jde o výtečnou zábavu pro menší diváky s krásným přednesem Karla Högra. Už se těším, až si někdy Mikeše zopakuji s dětmi.

Maxipes Fík patří k našim nejlepším československým večerníčkům. Jednoduchá kresba vůbec nevadí a k příběhu sedí. Samotné příběhy jsou pro děti ideální a vždy obsahují špetku humoru i pro dospělé. A především hlavním hrdinou je pes! Když k tomu připočtu perfektně padnoucí hlas Josefa Dvořáka, musím dát minimálně čtyři hvězdy za krásnou vzpomínku na dětství. Taky jsem si uvědomil, že jsem Maxipsa Fíka svým dětem ještě nepouštěl, musím to co nejdříve napravit.

Krásná kreslená animace a tradiční milá předloha od Václava Čtvrtka, to jsou největší přednosti večerníčku Říkání o víle Amálce. Jinak je to spíše průměrný večerníček pro nejmenší… holky. Jako kluka v mládí mě moc panenka v šatečkách nebavila. Na první pokus nezaujala ani teď mé děti a nebavila ani mě jako dospělého. Možná je to také absencí humoru a vypravěčem Jiřím Hrzánem, který nikdy k mým oblíbencům nepatřil… slabé tři hvězdy.

Václav Bedřich byl králem mezi tvůrci animovaných večerníčků. Je autorem například Boba a Bobka, O zvířátkách pana Krbce,  Maxipsa Fíka a dalších. Jeho večerníček O Sazinkovi se ale bohužel moc nepovedl. Sám přemýšlím proč? Animace se mi v dětství nelíbila, příběhově mě to taky nechytlo, hudba byla taková zvláštní a chyběl vypravěč. To jsou některé z důvodů. Nejvíce jsem Sazinkovi jako dítě záviděl ten klobouk s vrtulkou a létání. :-) Máme zkrátka spousty jiných a lepších večerníčků. Pokaždé jednoduše není posvícení a není třeba se s dětmi vracet ke všemu.

Ivana Zachariáše jsem zaznamenal už v minisérii Pustina a ta dopadla skvěle. Byl to velmi dobrý seriál s atmosférou, která by se dala krájet, měl skvělé obsazení a výtečně gradoval napětí. Jen ta atmosféra byla spíše depresivní a na sledování to chtělo vždy nabrat sílu. Téma to nebylo jednoduché a prostředí bezútěšně šedivé. Proč tady popisuju vlastně jiný seriál? Protože minisérie Bez vědomí nese ten stejný režisérův rukopis. Těžké temné prostředí, bezútěšná atmosféra, výborně stupňované napětí a nepříjemné emoce u sledování. Rozhodně to ale není ze špatně odvedené práce. Naopak je to mistrně vystavěný příběh, který se po pomalejším a lehce zmateném začátku, perfektně rozjede a každý další díl je divák více vtahován do příběhu jako do nějaké ztracené bažiny někde v lesích, aby se v něm postupně utopil. Příběh se odehrává v Československu těsně před revolucí, kdy se spolu pere prostředí stále ještě mocenských (komunistických) snah držet moc a celkové nervozity všech z blížící se změny. Po prvním rozjezdovém díle to nabíralo obrátky a postupně to gradovalo do skvělého finále. Především utajené přetahování MI6, STB a KGB na pozadí všeho, mě velmi napnulo a bavilo. Občas to bylo možná trochu přehnané (holka běhající po střeženém sovětském vojenském prostoru), ale z pohledu dramatizace pro diváka mě to vtáhlo téměř dokonale. Z některých dialogů mě mrazilo v zádech, například Jevgenij Libezňuk dal toho Rusáka famózně. Celkově to není rozhodně žádné dílko na dobrou náladu a fajn pocit, ale je to perfektně zrežírovaná minisérie, která je vysoce nad průměrem českých tvůrců a neztratí se ani ve srovnání se zahraniční produkcí… doporučuji!

Po nějaké době jsem se konečně dostal k pokračování filmu Vlka samotář a mládě. Musím dát za pravdu většině, že druhý film je ještě o kousek lepší než ten první… nebo možná jsem už byl dopředu připravený a naladěný na stejnou vlnu, protože ten „kontrast dětských roztomilých kukadel a zachmuřeného mlčenlivého zabijáka, který odsekává lidem končetiny za neustálého stříkání krve…“ mě už nepřekvapil. Navíc film plynule navazuje na díl první a není potřeba hlubšího popisu postav, jde se rovnou do akce a to doslova od prvních sekund. Akce je to ovšem na hony vzdálená moderním filmům. O pomalé záběry není nouze, pohledy z očí do očí jsou časté a dlouhé a naopak souboj se většinou odehraje během pár vteřin. Několik švihnutí mečem, vystříkne krev a je hotovo. :-) Přidávám čtvrtou hvězdu a je pravděpodobné, že se s Vlkem samotářem a jeho mládětem vydám i na další dobrodružství.

S filmy Johna Woo to mám jako na houpačce. Na některé nedám dopustit (Krvavé pobřeží), některé mě moc nechytly (Killer). Kulka v hlavě je formální stránkou blíže ke Killerovi. Klasický akční nářez z Hongkongu, kdy není nouze o rychlý střih, zpomalovačky, spoustu krve a hlavní hrdina si nezadá s Rambem a v pohodě vykosí mnohonásobnou přesilu. :-) Na místy zběsilou kameru si musím vždy chvíli zvykat, souboje lehce ztrácí na přehlednosti. Ve filmu Kulka v hlavě si John Woo přidal netradičně ještě další vrstvu. Jako podkres příběhu je zde válka ve Vietnamu. Hlavní hrdinové se jí sice neúčastní přímo, ale cesta příběhu je tam zavede a válka je velmi ovlivní. Jejich přátelství je kvůli ní a především kvůli hromadě zlata podrobeno těžkým zkouškám. Díky té nadstavbě rád dám i třetí hvězdu, přes spoustu výhrad mě to vcelku bavilo a fanoušci filmů Johna Woo si jistě přijdou na své.