Jídlo

Jídlo je nepochybně bravurní filmový počin, ovšem také pozoruhodný studijní materiál a do jisté míry i jakási "Švankmajerova summa", poslední "kraťas", do značné míry shrnující mnohé z jeho předchozích krátkých filmů. Švankmajer bývá mechanicky řazen do škatulky surrealismu, ovšem právě Jídlo jasně ukazuje, jak moc se od původních surrealistických východisek odchýlil, neboť zatímco forma vskutku surrealistická je, obsah ani omylem. Naopak, jídlo je velmi jasně vybudovaný celek s dosti jednoznačným sdělením, jakkoli podaným velmi expresivně a s obrovskou nadsázkou. Celkový dojem: 80% (31.12.2011)

To je žrádlo! Snídaně, oběd a večeře podle Švankmajera tvoří dohromady pořádné sousto i pro ty největší gurmány. SNÍDANĚ: pokud se chcete vydatně nasnídat, budete potřebovat nějaké drobné a funkčního číšníka, resp. člověka, jenž se role číšníka dočasně ujal. Vtipná i ostře kritická alegorie konzumní společnosti. Pojmout lidi jako mechanické stroje bylo pěkným nápadem (na vidličku a nůž nezapomenu :), jenom by se to celé nemuselo opakovat dvakrát. OBĚD: z tohoto klipu se dovíme mnohé o (ne)kultuře stolování, o stravovacích návycích Jana Krause a také zjistíte, co všechno lze v ideálním světě zkonzumovat, je-li vrchní ignorant. Nevím, jestli to mělo být vtipné, každopádně to bylo divné, ke konci již trochu nudné a dost perverzní. VEČEŘE: každému obřadu předchází pečlivá příprava, ten večerní nevyjímaje. Aby nedocházelo k takovým trapným situacím, jako sbírání spadnuvší vidličky ze země, pár hřebíků a kladivo vám může být nápomocno. Večeře je rituálem nejerotičtějším, ti stydlivější by tudíž mohli mít problém jej absolvovat. Myslím tím ty, jež se neradi nechávají filmovat při konzumaci vlastního pohlavního orgánu (nebo to byl orgán cizí, mající za cíl posilnit potenci svého konzumenta, nebo snad metafora jídla tak hnusného, že při jeho jezení nechceme být přistiženi?). Je to film o uspokojování lidských tužeb, konkrétně jedné z mnoha tužeb. Hlavní je, dobře se najíst, ať to stojí, co to stojí, ať si o tom kdo chce myslí co chce. V málokterém jiném filmu je tolik uplatňováno sousloví „jste to, co jíte“. (23.04.2007)

Velmi vtipná snídaně, kde je pointa sice očekávatelná, ale přesto velmi vtipně udělaná, následovaná opravdu vydatným obědem, kde je pointa jasná téměř od začátku, přesto je však naprosto geniální, díky pojídání židlí a stolu a díky hereckým výkonům, a zakončena výbornou, ale velmi velmi nechutnou, večeří-prostě klasická plná penze ala Švankmajer. PS: Zkuste u toho jíst, zážitek je náhle o to větší. (01.01.2007)

Už víte, proč je lepší snídat doma? Co se může stát, když číšník včas neobslouží hosty? Co do úst, když je lednice prázdná? Snídaně je pohodově vtipná a napínavá. Oběd pobavil nejen skvělou pintou. A večeře potěšila ten zvrácenej kousek mý duše ... Teď už vím, že mým oblíbeným hrdinou ve Švankmajerových dílech je Jazyk. (11.12.2008)

Výborná alegorie konzumní společnosti. Na počátku (snídaně) se učíme strojově konzumovat, v pozdějším stádiu (oběd) se necháme vykořisťovat - a ve v posledku "sežrat" - bohatšími, kteří uspokojují svůj apetit na náš úkor, až na konci (večeře) vyčerpáme zdroje natolik, že jako civilizace sežereme sami sebe. (14.08.2021)