Režie:
Jiří SvobodaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Jozef RevalloHrají:
Miroslav Macháček, Jana Brejchová, Barbara Brylska, Radoslav Brzobohatý, Štefan Mišovic, Emma Černá, Jana Krausová, Daniel Krcho, Radovan Lukavský (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film režiséra Jiřího Svobody z roku 1985 zavede diváky do nemocnice, na pracoviště, kde jsou prováděny vrcholné neurochirurgické zákroky. Stárnoucí profesor neurochirurgie (M. Macháček) stojí před náročnou a téměř beznadějnou operací malého pacienta. Během hodin, které do zákroku zbývají, rekapituluje svůj soukromý život, vzpomíná na spolupracovníky i pacienty. Noc před rozhodujícím zákrokem musí ještě provést mimořádnou a únavnou operaci… Vysokou míru autentičnosti filmu vtiskla osobnost autorky literárního námětu Valji Stýblové, lékařky a přednostky neurochirurgie lékařské fakulty University Karlovy, a také špičkové pracoviště nemocnice v Praze – Motole, kde byly natáčeny nemocniční reály. (Česká televize)
(více)Recenze (164)
Kvalitný film z neurochirurgickej kliniky. Postavy sú prepracované, majú svoje príbehy, pochybnosti, omyly. Podarilo sa však oprostiť ho od zbytočného pátosu a nánosu nevyhnutnej spolupatričnosti či neomylnosti lekárov, ktoré tematicky podobné diela často divákovi nanucujú. Páčilo sa mi tiež, že pre niekoľko rovín príbehu je aj záverov viacero a tak celkový dojem nepôsobí ani ponuro ani príliš happyendovo. ()
Film, který stojí a padá na vynikajících hereckých výkonech Macháčka a Brejchové, nezaměnitelném režijním Svobodově stylu a Smutného kameře. Svoboda ví, jak pracovat s tichem (což u současných uřvaných moderních produkcí těžko můžeme posoudit), jak vytvořit napětí, jak očekávání, a samozřejmě jak vytvořit reálné a životné postavy, jež jsou mnohoznačné. ()
Náš nejlepší film z nemocničního prostředí. Domnívám se , že vychází z biografie našeho předního neurologa Prof. Zdeňka Kunce . Divákovi dává nahlédnout do zakusilí neurologie , přímo mozkové mikrochirurgie , která u nás v době natočení tohoto filmu začínala rozkvétat.Je to jakýsi časový usek z tohoto oddělení . setkáme se tam s hlavním hrdinou , primářem , na kterém leží veškerá odpovědnost a který už začíná bojovat se stařím, a vidíme i jeho osobní život, setkáme se s příběhem jeho kolegy , který ač dobrý lekař , stanul tváří v tvář nevylečitelné chorobě a nakonec poznáme i ambiciozní stárnoucí lékařku , která s musí vyrovnat s vlastní neschopností. Přeji příiemný zažitek.) ()
Především zásluhou vynikajícího Miroslava Macháčka (i v reálu přesně toho zažraného profesionála zasluhujícího respekt, se kterým byste si ale dvojdomek opravdu postavit nechtěli) těžko zapomenutelné niterné drama o životě špičkového neurochirurga. V uvedených intencích je to zřejmě náš nejkomplexnější film, nechybí v něm snad žádný aspekt života hlavního hrdiny. Zápletka s dětským pacientem by mohla evokovat některé Kachyňovy filmy, ale Svobodovo pojetí by od zmíněných víceméně hořkosladkých snímků nemohlo být odlišnější. Velmi působivé a řemeslně výborně provedené dílo - které ale nebude vyhovovat každému. 80% ()
Kolik máme českých filmů z prostředí nemocnice, které lze brát vážně? Skalpel, prosím přitom není žádným jednookým mezi slepými, ale velmi dobře natočeným dramatem o fyzicky i psychicky namáhavé práci neurochirurga. Miroslav Macháček byl pro hlavní postavu ideální volbou, a také hlavně díky němu film dobře funguje i po více než třech desítkách let. ()
Galerie (30)
Photo © Filmové studio Barrandov / Zdeněk Vávra
Zajímavosti (8)
- Režisér Jiří Svoboda si přes velký odpor barrandovských šéfů prosadil do hlavní role Miroslava Macháčka (profesor), který nepatřil k oblíbencům tehdejšího režimu. (raininface)
- Při tradiční jízdě po řece s manželkou si profesor v duchu říká, že se bál, že letos ty peřeje už neproveslují. Správně se měl bát, stejně jako jeho žena o chviličku později, že už peřeje nepropádlují. Na kánoi se pádluje. (pjotri)
- V cca 58. minutě, při scéně v baru (a při tanci) hraje skladba „Night Birds“ od kapely Shakatak z roku 1982. (gug)
Reklama