Den cvoka

Bol som dosť zvedavý na film, o ktorom som si prečítal najmä pozitívne hodnotenia. Nemôžem sa však s nimi stotožniť, pretože som videl iba priemerný film. Dosť ma aj pomýlilo, že je označovaný okrem drámy aj za komédiu. Myslím, že som sa raz pousmial, ale to je na označenie komédia dosť málo. Tiež ma prekvapilo, koľkí vo filme spoznávali časť zo svojej povahy alebo zo správania blízkych. To sa mi nepodarilo. Celkovo na mňa film pôsobil smutným dojmom, ľútosťou, že ľudia žijú aj takéto životy. (18.03.2023)

Komunálna satira. Za socializmu vychádzal taký humoristický časopis: Roháč (jeho českým pendantom bol Dikobraz). Okrem skvelých komixov "Jožinko, dieťa svojich rodičov" a "Bill a Mary" bol typický práve ostro satirickým tónom. Namiereným jednak voči kapitalistickej a militaristicky peňažnej západnej časti sveta (anti USA a anti NATO), a na druhej strane veľmi ostro kritizujúci nešváry bežného života v ČSSR. Údernosťou sa podarilo vytvoriť prototypy šmelinárov, malomeštiackych snobov, úplatkárov, podliezavcov šéfovi, klamárskych mäsiarov, čašníkov a obchodníkov a tak ďalej a tak podobne. Deň blázna mi Roháč veľmi plasticky pripomenul: typovo vystihuje všetky možné nešváry a necnosti "priemerného panelákového človeka". Žijúceho samostatne v domácnosti, pohlteného nenávisťou k otravnému okoliu, plnému hučiacich debilov a kreténov. Nihilizmus, nenávisť, malosť. Vystihnutie presne takého neživotného typu, pripomína pripodobenie pojmov, aké sa v tunajšej komentátorskej komunite s obľubou používajú: "väčšinový divák", "prípadne "typický komerčný divák". Vo filme ide o zovšeobecnenie v súlade s tým, ako sa príznačne píše v úvode (Obsahu): "typický frustrovaný intelektuál". No ako vravím, ako by sa vrátili najväčší vtipálkovia z Roháča, nehatení ideologickými bariérami a riadne sa zavŕtali tam, kde by mohli vytvoriť plnokrvný a veľmi presvedčivý "typ". Tým pádom aj moje hodnotenie môže byť len také typické, asi také aký mám vzťah k takémuto typu satiry (pretože priveľmi zovšeobecňuje a tým sa stáva nepresným a neživotným): priemerné. (02.09.2013)

Nemoc dnešní doby (potažmo celé společnosti) natvrdo a bez kompromisů. Jen stěží si vybavím film, ve kterém bych viděl takovou životní rezignaci a odevzdanost. Líbí se mi, že Den cvoka se nebojí přitlačit na pilu a přitom dokáže být i třeskutě vtipný. Ve filmu je vlastně jedinou jistotou to, že se druhý den opět probudíte, a to do stejné beznaděje...nic se nezmění, brrr. Těžko se to popisuje, každopádně tenhle film se musí vidět! 9/10 (21.07.2009)

Našli ste sa v niečom??? Neuróza ako obrana proti úzkosti?? Cha!! Adam nemá žiaden charakterový nedostatok, je to "len" nadmieru frustrovaný intelektuál žijúci vo svete ubíjajúcich rituálov, kt. ho ako tak držia pri vitalite... Život "obete" bez ženy, zmyslu, spokojnosti a nádeje si kompenzuje vo svojich snoch a literatúre. Chodí k cvokárovi, dopuje sa chémiou márne štartujúcou jeho serotonín, žije len pre svojho syna, pohoršujú ho ľudia, reklama, pohoršuje sa sám sebou....ono by nešlo ani tak o charakter postavy, ako o trefný názor Koterskeho na malom priestore..Predviedol deň cvoka a geniálne vystihol celý jeho život. Už dávno som sa tak "nebavila" a všetko to vo mne ešte akosi doznieva..a už teraz presne viem, na čo si spomeniem pri cestovaní vo vlaku ("budem čakať na psa") či pri pozeraní futbalového zápasu, keď dajú gól...:)) vychytávkové trpkoreálne dielo, najlepší bezkonkurenčný poľský film! (06.07.2009)

Při sledování Dnu cvoka jsem se smál a zároveň mi bylo smutno. Smál jsem se, protože mě Koterskiho film upřímně pobavil satirou života v postsocialistickém bývalém východním bloku a bylo mi smutno, že se podobně originální filmy netočí i u nás. Hlavního hrdinu Adama prožívajícího krizi středního věku štve vlastně úplně všechno. Jeho život je jedním velikým rozčílením nad tím, jak se chovají ostatní a v jaké životní situaci se ocitnul. Kosterski se vtipně a nápaditě strefuje do politiků, do tvůrců televizních pořadů a reklam a vlastně i do všech Poláků, které zobrazuje jako nepříjemné podivíny s různými otravnými zvyky. Problémy, které iritují Adama, známe z našeho běžného života všichni, a i když je sledujeme v extrémně zhuštěné a absurdní formě, několikrát jsem si během filmu řekl: „Tak tohle mě přesně štve taky.“ Jediný problém, který jsem s filmem měl, bylo několik málo scén, v nichž Koterski podle mě překročí – v tomto filmu společnou – hranici absurdity a vkusu. (20.02.2012)