Výbuch

Zpočátku jsem měl dojem, že sleduji film, který bych mohl vcelku vysoko hodnotit, s postupem času se ale ukázalo, že je sympaticky cynická hlavní hrdinka spíše jen pozérkou, směsice žánrů taky dvakrát nepomohla a v závěru došlo i na patos a pravé americké hodnoty, takže jsem musel oželet i třetí hvězdičku, s níž jsem už téměř najisto počítal. (04.07.2021)

Pohodově obsazené a dejme tomu dvě třetinz celkem úsměvné, ačkoliv smích se v mém případě nedostavil ani jednou. Nicméně celou dobu jsem měl pocit, že téma by zasloužilo vážnější zpracování ať už jako psychologické drama, nebo klasický horor, přičemž romantickou linku bych klidně nechal. Komediální rovina mi k tomu prostě neseděla. A totoéž se dá říct o poslední cca třetině. Film sice přešel do kýženého vážnějšího módu, ale režii to moc nejde. Celkově průměr, který nenadchne a neurazí. 50% (13.05.2021)

Morbidná romantická teenage komédia? Niečo také je potrebné predstaviť v tomto filme, kde krvou a sprostými nadávkami (hlavne v tom dominuje Katherine Langford) sa príliš nešetrí. Kontrast medzi postavami Mara (Katherine Langfordová) a Dylan (Charlie Plummer) je miestami väčšia ako „chémia“, ale prekvapivo, to nejako nevadí. Druhá časť druhej polovici filmu trochu stráca na dynamike a ten záver síce nie je úplne zlý, ale aj tak niektoré prvky zvolenej formy by mohli byť vylepšené. Osobné hodnotenie: 69% (**) (29.08.2021)

Středoškolská (skoro) romance, v níž (za nezjištěných) příčin) vybuchují (skoro) maturanti. A v popředí stojí jedna vnadná blondýnka, co by ráda podnikla jeden pořádný (roz)krok do své dospělosti. Brian Duffield je znám svými scenáristickými zakázkami, ovšem výlet do oblasti režie učinil až s tímto kouskem, který by klidně mohl zapadnout mezi sérii Nezvratný osud. Kdyby se mu ale chtělo. A jelikož se mu nechce, hlavně absentuje jakákoliv sestavená teze, co má za následek katastrofické řídnutí řad omladiny, tudíž je zvolen jiný směr i přístup. Komediální romance, prvky scifi i hororu, to není žádné novum. Nicméně se dá na tomto mixu žánrů vystavět solidní podívaná, která má inteligentní až bizarní nástin. A hlavně vnadná Katherine Langford v titulní roli exceluje. Pravda, hraje středoškolačku a ve skutečnosti už není náctiletá, rozhodně však umí podržet svého režiséra. Z jeho režie je víceméně cítit začátečnická neobroušenost i nezkušenost, film v žádném případě nedisponuje závratným tempem a speciálními efekty, co by si zasloužily superlativy, rozhodně však byl podán patřičný důkaz o tom, že koexistence nesourodých žánrů ma v sobě kus neotřelosti a vzácné tolerance. Tak snad se duo Katherine Langford a Brian Duffield ještě (nesexuálně) spojí i napříště a ukojí diváky svérázným dílkem. 8/10 (14.12.2020)

Sociální výpověď o zmatenosti současné dospívající generace v současném světě? Děsí je život kolem tak moc, že z toho až pocitově vybuchují? Filmová exkurze do mysli dospívající mládeže na základě románu Aarona Starmera, který smíchal fantasy motiv s milostnou etudou, ukazující především jaké nebezpečí může číhat v tomto věkovém rozhraní. Zvýšený tlak ve škole, sexuální dospívání, problémy s vrstevníky, sociální sítě. To způsobuje uzavírání se do sebe, kde se tlak kumuluje do takové fáze, že dotyčný sakrálně vybuchne. Jen je to ve snímku prezentováno takovým způsobem, že je divák naprosto zmaten nad tím, co se to vlastně děje a proč. Ve školní třídě prostě exploduje dívka, ze které zbudou jen krvavé stříkance na spolužácích a místo ní zůstane na židličce kaluž krve a to všechno zcela bez vysvětlení. No, tady to chce hodně přemýšlet nad danou situací. Tragický realismus coby portrét hlavní hrdinky ztělesňuje její ztrátu a zoufalství, které se samozřejmě snaží kompenzovat drogami a alkoholem. Realita všedních dnů mnohé mládeže vedoucí jen k neporozumění ze strany rodičů a vůbec celého okolí. Je tu jisté morální varování ve víru hlubokých nepochopitelných záhad, což právě vlivem neznalosti působí snad jako metafora temné sociální satiry. Snímek atmosféricky vyznívá spíše nudně a svým způsobem dost zmateně. Je tak prezentován život mládeže v normálním nebo obyčejném spektru? Nebo v tom je právě ta zmatečnost v duši jednotlivce, které ani rodiče nedokáží prohlédnout, vedoucí k celistvým problémům? Máme tu tak pátrání po příčinách zoufalství soustředíc se převážně na následky. Je jednoduché přijít o život a to bez ohledu jakým způsobem. Onen výbuch je jen neutrálním zpodobněním dané vážnosti. (14.01.2022)