Želary

Film se rozjizdi opravdu pomalu a rozhodne je nutne pretrpet prvni hodinu, pokud vas nudi. Pote zacina byt pribeh zajimavy a dokaze upoutat vzdor mdlemu scenari. Sceny s krajinkami a kozenkami jsou sice velmi pekne a ceske srdicko zaplesa, ale z filmarskeho hlediska jde uz spis o jisty druh ceskeho kyce, ktery se do urcite sorty nasich filmu vetrel. Mimoto tu jsou rozdilne herecke vykony, kde nekteri ac se sebevic snazi jakoby talentu nepobrali, jini maji zarive i nijake momenty (Geislerová) a nekterym staci k upoutani divakovi pozonosti naproste minimum v podobe par pohledu a cinu (Tříska). Kazdopadne nikde jinde jako v tomto filmu je videt urcita stagnace ceskeho filmu, ktera dle meho nazoru nastala v tomto roce. Ve vsech filmech se objevuji stale titiz herci a zacinaji tak pomalu nudit a naopak neznami herci jsou vitanou a ozdravnou zmenou... Z filmarskeho hlediska je film ale cenny jeste jinak. Cely snimek a jeho zapletka je sice velmi lehce predvidatelny, nabizi ale nekolik dulezitych ponauceni pro pristi generace vcetne zobrazeni osvobozovani bratry Sovety tak jak opravdu probihalo. Jinak ale nic moc noveho pod sluncem a celkovy dojem vyzniva na 3,5*. (01.01.2006)

Taky jste cítili tu neodolatelnou a podmanivou chuť prostého života? Také jste měli radost z nové podlahy, na které chlapi celý den makali? Cítili jste ten chlad, když pršelo? A obavy, když se Haňula vracela kolem vypáleného domu? Já ano. Drsný, ale klidný a svým způsobem krásný život. Tenhle film se povedl a mám dojem, že takovou poetiku umíme vykouzlit jen my, národ, který zradila půlka Evropy a který umí na pozadí 2. světové války vyprávět malé velké příběhy. Ano, jen ten konec mohl dopadnout jinak... (19.04.2006)

Po prvním zhlédnutí jsme nebyli úplní kamarádi. Pár chybek jsem našel, na něco (vlastně úplně zbytečně) upozorňoval. Dnes asi po čtvrté náhodné televizní projekci považuji Želary za jedno z nejlepších českých dramat posledních let. Těch odehrávajících se na pozadí druhé světové války možná vůbec nejlepší. Trojan debutoval hned po revoluci, pak producentsky uvedl v život několik velmi kvalitních kousků kamaráda Jana Hřebejka, a na režisérskou stoličku se vrátil až po dlouhých letech. Léta páně 2003 to ale stálo za to. Začíná to jako stylové protektorátní retro, končí jako silná romance z nehostinné doby vyzrálého tvůrce. Prostě tak to vnímám já. On, nevzdělaný venkovan, se vedle ní stává rovnocenným partnerem, ona, rozmazlený fracek, se naučí vyrovnat se všemi šrámy a začne myslet i na druhé. Svět horských Želar je díky tvůrcům barvitý i živelný zároveň, díky castingu tu máme hned několik výtečných partů (vyjma spontánního ústředního dua třeba dětské postavy i Donutila, naopak škoda, že pole rychle vyklidí režisérův bratr Ivan nebo Jan Hrušínský). A Ostrouchova hudba? Ta se jen tak neoposlouchá. (23.06.2014)

Výborný a silný příběh ženy, která prožívá německou okupaci ukrytá v dřevěnici v horské osadě pod novou identitou a s novým přiděleným manželem a s novými zvyklostmi. Výborný scénář. Strhující je výkon Geislerové, potěšili i Cserhalmi, Donutil a Dušek. Pár výhrad: Knižní děj Želar se odehrává na chotárech kdesi v zadních Moravskoslezských Beskydech či Javorníkách. Natáčeno však bylo v okolí Zazrivé na Slovensku, tj. na rozhraní Oravy, Kysuce a Malé Fatry. A přízvuk horalů ve filmu je ryze pražskou imaginací a vůbec neodpovídá, nejvíce připomíná nenarozeného křížence ostravského nářečí a slovenštiny. Trailer: http://www.csfd.cz/film/9061-zelary/videa/ (09.12.2009)

Vzhledem k tomu, že jsem Jozovu Hanuli četl, vadilo mi na filmu dost věcí. Třeba uhlazenost, která obrušuje hrany všemu syrovému z knížky (až na působivý konec - když si odmyslím ten dovětek). Ale hlavní výtka směřuje k způsobu, jakým byla podána přeměna hlavní hrdinky. Nevěřil jsem, že měla nějaké problémy se adaptovat, do Jozy se zamilovala prakticky hned, stačilo, když se umyl. Postavy mimo ústřední dvojici jsou jen naznačené, člověk si musí vzpomínat, co se o nich dozvěděl v knížce. Celkově zklamání... (30.01.2006)