Režie:
Ondřej TrojanScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Asen ŠopovHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová (více)Obsahy(2)
Příběh o lásce a také osudovém setkání dvou odlišných povah je zasazen do období 2. světové války. Hlavní hrdinka, nedostudovaná lékařka (A. Geislerová), je nucena kvůli ilegální činnosti svého přítele opustit město a skrýt se před okupanty ve vysokohorské vsi. Tam nalézá útočiště v chalupě zemitého Jozy (G. Cserhalmi) a po počáteční nedůvěře se mezi nimi vytváří upřímný, později milostný vztah. Eliška poznává i tvrdý život lidí v tomto Bohem zapomenutém místě, kde lidé dokáží být milí i krutí stejně jako příroda kolem nich. Zažívá tu vesnické rituály, setkání s partyzány a ruskými vojáky i konec hrozné války… Film, který je připomínkou květnových událostí roku 1945, vznikl podle stejnojmenného povídkového souboru Květy Legátové a podle scénáře Petra Jarchovského, režii měl Ondřej Trojan. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (575)
Pár much by se našlo - tenhle styl moderní české kinematografii ale celkem sedí a nebudu se tolik zlobit, jestli jí ještě nějakou dobu vydrží. Možná by neškodilo nasazovat více neokoukaných váří. Nic proti Jaroslavu Duškovi, ale začíná ho být poněkud příliš. Na druhou stranu sázka na jistotu v podobě rozkošné roličky Jana Třísky vyšla na jedničku a jeho svérázný horal byl možná i nejrázovitější a nejsympatičtější figurkou celého filmu. Na snímku je poznat, že čerpá ze silné předlohy a její potenciál nebyl rozhodně promarněn - neříkám, že by to nešlo ještě o něco lépe. ()
Vzhledem k tomu, že jsem Jozovu Hanuli četl, vadilo mi na filmu dost věcí. Třeba uhlazenost, která obrušuje hrany všemu syrovému z knížky (až na působivý konec - když si odmyslím ten dovětek). Ale hlavní výtka směřuje k způsobu, jakým byla podána přeměna hlavní hrdinky. Nevěřil jsem, že měla nějaké problémy se adaptovat, do Jozy se zamilovala prakticky hned, stačilo, když se umyl. Postavy mimo ústřední dvojici jsou jen naznačené, člověk si musí vzpomínat, co se o nich dozvěděl v knížce. Celkově zklamání... ()
Tak tohle jsem nečekal. Želary nejsou filmem, který se vám dostane pod kůži - on se vám dostane pod srdce. Ano. Citlivý příběh, nádherná kamera, překrásná hudba a Aňa Geislerová v životní formě. Opravdu, že se mi to dostane až "pod srdce" jsem nečekal. Ani mi nevadila, (na český film), ta dlouhá stopáž. Krásně to uběhne, a vy to musíte buď milovat, nebo nenávidět. ()
Krásný film. Při každém dalším zhlédnutí se mi líbí víc než předtím. Herecké obsazení a hlavně výkony byly výborné, stejně tak hudba, krásná příroda, chvíli mrazivá, chvíli pohodová atmosféra, pravdivé postřehy z války, postupně se rozvíjející vztah mezi slečinkou z města a tvrdým, leč laskavým chlapem z horské vesničky a konec, který sice není žádný hepáč, ale divák může film vypínat s úsměvem na tváři. ()
Že bych byla nějak zvlášť uchvácená, to se říct nedá. Děj je neuvěřitelně předvidatelný a zbytečně překombinovaný, kdyby se tvůrci víc soustředili na pár věci a nesnažili se do filmu nacpat co nejvíc, asi by to scénáři a příběhu hodně prospělo. Na druhou stranu musím přiznat, že na české poměry jde po technické a výpravné stránce o hodně nadprůměrný počin, i hudba se mi výjimečně líbila (i když poměrně silně vykrádá Nymana - hlavně jeho orchestr z Piana). ()
Galerie (48)
Zajímavosti (31)
- Věkový rozsah obsazení byl skutečně široký. Ve filmu hrálo šest dní staré novorozeně i devadesátiletá Zita Kabátová (stařenka). (morgos)
- Stejně jako György Cserhalmi (Joza), i Reinhard Simonischek (doktor Beníček) a Gabriela Schmoll (Irča) byli do češtiny nadabováni. Konkrétně Petrem Hübnerem a Miriam Kantorkovou. (funhouse)
- Tvůrci točili se čtrnáctidenním miminkem, které jim "půjčili" z jednoho slovenského kojeneckého ústavu. Později (po úpravách zákona) by už by tento postup nebyl možný. (dopita)
Reklama