Režie:
Ondřej TrojanScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Asen ŠopovHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová (více)Obsahy(2)
Příběh o lásce a také osudovém setkání dvou odlišných povah je zasazen do období 2. světové války. Hlavní hrdinka, nedostudovaná lékařka (A. Geislerová), je nucena kvůli ilegální činnosti svého přítele opustit město a skrýt se před okupanty ve vysokohorské vsi. Tam nalézá útočiště v chalupě zemitého Jozy (G. Cserhalmi) a po počáteční nedůvěře se mezi nimi vytváří upřímný, později milostný vztah. Eliška poznává i tvrdý život lidí v tomto Bohem zapomenutém místě, kde lidé dokáží být milí i krutí stejně jako příroda kolem nich. Zažívá tu vesnické rituály, setkání s partyzány a ruskými vojáky i konec hrozné války… Film, který je připomínkou květnových událostí roku 1945, vznikl podle stejnojmenného povídkového souboru Květy Legátové a podle scénáře Petra Jarchovského, režii měl Ondřej Trojan. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (576)
Nádherný pohnutý příběh pod rouškou velkého středoevropského filmu, čímž nemám na mysli jen onu středoevropskou koprodukci, ale fakt, jak propojený byl tehdy prostor bývalé habsburské monarchie a o co více se ještě slil pod nárazy vln událostí druhé světové války... Už ve fázi literární předlohy zdůrazněn antiválečný rozměr - válka je cosi destruktivního, ničivého, voják, lhostejno zda okupant či osvoboditel, přináší do vesnice jen zmar a do běžného života horalů nepatří, je cizorodým, destruktivním prvkem... Dualita dvou naprosto cizorodých světů, západu a východu, českého města a zapadlé východní horské vesnice, světů dvou odlišných životních stylů, nekompatibilních životních hodnot, je propojena útěkem hlavní postavy - utajeného vypravěče příběhu - od poněkud lehkovážně pojímané hry na konspirační odboj ke skutečně hlubokému poznání jiného civilizačního rámce, od pohodlného života městské smetánky k boji o přežití. Zprvu závratná kulturní propast mezi Jozou a Eliškou/Hanulí, mezi městem a vesnicí, se postupem událostí a vlivem nutnosti pomalu zaváží a mezi zprvu tak nesourodými lidmi vzniká pouto, jehož prohlubování a upevňování je jednou z nejpoetičtějších částí vyprávění. Baladické ladění je další nesporně cennou devizou knihy/filmu a režiséru Trojanovi se celkem šťastně podařilo přenést onen rozměr i do své filmové adaptace baladickych povídek Květy Legátové. Tragické vyústění je tedy očekávanou součástí pohnutého příběhu... Rušivým elementem je pouze fakt, že film je výrazně epický, přičemž ostatní složky jsou spíše upozaděny, při každé další projekci tedy divák znalý vývoje příběhu trochu ztrácí na intezitě diváckého prožitku oproti prvotnímu setkání s touto látkou... ()
Stejný dojem jako z Tmavomodrého světa. Budeme-li se držet dvojího metru, můžeme obdivovat, že "na český film" je tu všechno větší, výpravnější, dramatičtější. Ale jinak nezbývá než konstatovat, že jsme viděli další z řady tříhvězdičkových filmů, jaké se nemusejí stydět před zahraniční konfrontací, ale samy o sobě ničím nevynikají. To nemyslím nijak zle, jen na mě víc působí komornější filmy. 60% ()
První hodinu jsem se u tohohle filmu docela trápila (nějak mě to nebralo), ale postupně mě příběh o sbližování dvou naprosto odlišných lidí pohltil - značná předvídatelnost na tom nic nezměnila. Příjemná hudba, malebné prostředí hor a jednotlivé epizody ze života vesničanů, to vše podpořené solidními hereckými výkony (ikdyž některým jsem ten přízvuk teda vůbec nežrala:-)), nabídly příjemný zážitek (pro mě rozdělený na 3 večery). Zajímavých postaviček bylo dost a vcelku zamrzí nepropracovanost většiny z nich. Z "Želar" by se dal v klidu udělat seriál, co by poskytl všem těm lidským charakterům a příběhům více zaslouženého prostoru, větší hloubku. SPOILER: Trošičku mě zarazil ten nepravděpodobný závěr, kdy se z nepřátel i přes množství prolité krve na obou stranách stanou "druzjá", nemyslím, že by střelba do osvoboditelů prošla bez následků (svedli to snad na fašisty, když se okolo neválel jediný germán?). Zřejmě zasáhla snaha o politickou korektnost. "Želary" nejsou dokonalý film, ovšem v rámci české kinematografie jde jednoznačně o nadprůměrný počin. 80% ()
Tetsuo napísal, že skanzen. Nejako pociťujem potrebu sa k tomu vymedziť. Takže asi toľko: stačí dnes zájsť na naozajstné kopanyce a dozviete sa toľko želarovských príbehov že až. Toľko k skanzenovskému obsahu. No a k forme: neviem, či by práve takémuto typu príbehu svedčalo nejaké formálne ozvláštňovanie, či u filmových kritikov tak milované "rozbíjanie narácie". Skôr si myslím, že by to film poškodilo, len aby sa pár okuliarnatých rozumbradov nadchlo. Osobne mi dokonca nevadili vraj často obsadzovaní herci Dušek a Geislerová, nakoľko české filmy sledujem väčšinou s odstupom a zdiali. Takže rezultát: u mňa skôr konvečne spracovaný, doslova vypovedaný príbeh, ktorý napriek svojej dĺžke zaujal a nenudil, čiže štandardný film by som ocenil tak 60 - 70%. Nakoľko však zobrazuje život na osobne obľúbených lazoch, zvyšujem hodnotenie. ()
Nedávno jsem kdesi četl, že Želary jsou skvělý příběh, bohužel jen průměrně vyprávěný.... Já si to nemyslím... Želary mají bezesporu své "mouchy" a jsou všechno, jen ne průměrně vyprávěné. Ondra Trojan odvedl dobrou práci (v mých očích ano). Dokázal z herců dostat to nej, co v nich bylo, přirozenost Aňi a G.Cserhalmiho a ostatních herců byla obrovským kladem... A ać nejsem úplný přítel hereckého projevu Mirka Donutila, musím se před jeho rolí zde sklonit... Zmiňovaný projev herců někde v "Kotárech", citlivá kamera, silný,leč předvídatelný příběh a malá Trojanová s kozou jsou klady tohoto filmu... Navíc jsem skálopevně přesvědčen, že O.Trojan do toho dal ze sebe vše... a ty zmiňované "mouchy" nevidím, já je totiž nechci vidět.... ()
Reklama