Želary

Zbytečnost po filmech jako Smrt si říká Engelchen a Kočár do Vídně. (08.05.2014)

Při prvním shlédnutí jsem dal pět hvězdiček, ale po druhém shlédnutí přecejen jednu hvězdičku odebírám, i když je to stále tak tak 8,5/10. Je to velmi dobrý film, v českém kontextu rozhodně jeden z nejlepších za posledních cca dvacet let. Nechybí mu velikost ani syrovost. Naopak osobně postrádám jistou sevřenost (událostí je ve filmu až příliš a navíc s výraznými časovými skoky) a do určité míry i hlubší psychologické prokreslení postav (což zvláště markantně vynikne při srovnání s literární předlohou). Přesně to, co tak geniálně uměl ve svých filmech rozehrát řekněme Karel Kachyňa. Obojí jde ovšem na vrub také tomu, že upravit román či rozsáhlejší novelu pro film vůbec není snadná práce. Spíše naopak, je to ten nejtěžší způsob, jak získat dobrý scénář. Problematicky působí role dua Dušek & Donutil, přestože ten druhý se zhostil role kněze velmi slušně. Je ovšem otázkou, zda-li je nutné obsazovat stále tytéž dva herce, notabene ve chvíli, kdy jejich role jsou spíše epizodnějšího charakteru a mohl se jich ujmout kdokoli jiný. Naopak obsazení ostatních postav je téměř bezchybné a to jak v případě hlavních postav (Geislerová, Cserhalmi), tak v případě postav vedlejších (Tříska, Bittová). Určitou výtku bych měl k jazykové stránce věci. Dělat film v nářečí je vždycky složitá práce, zde o to víc, že autorka předlohy nijak přesně neurčila, kde přesně je má děj odehrávat (lokace jsou fiktivní). Někteří herci mluví spíše "ostravštinou", jiní se snaží (patrně pod vlivem nějaké jazykové poradkyně) o "valašštinu" ale ne vždy s úspěchem. Středočech (nemá-li vyhraněný cit pro jazyk a k tomu zájem o dialekty) si patrně ničeho nevšimne, ovšem valacha to rozhodně místy musí tahat pěkně za uši ;o) Až překvapivě špatný je herecký výkon Jana Hrušínského. Dotyčný ale naštěstí na plátně nepobude dlouho... Naopak bezchybná je horská příroda, rozedrané dřevěnice, tvrdý život vesničanů i přesné vystižení skutečné kulturní propasti mezi vesnicí a městem, mezi Jozou a Hanulí, mezi světem tam a tady. Krásné je postupné sžívání a vzájemné poznávání, pravdivě krutý je i závěr, kterým (jak trefně podotkli recenzenti) si Květa Legátová nejen připravila nečekané vyvrcholení, ale také efektně a skutečně baladicky vyřešila problém s nechtěným partnerským trojúhelníkem. Místy ovšem docela drhnou až příliš knižně znějící dialogy a občas by neškodila důslednější režie herců. Zajímavé komentáře: Marigold, berg.12, Douglas, Faidra (11.09.2006)

Ústřední dvojice Aňa Geislerová a György Cserhalmi výborná, ale skvěle jim sekundují i Iva Bittová, nebo v dětských rolích Helenka alias Anička Věrtelářová (škoda, že od té doby nebyla vidět) a Lipka alias Tomáš Žatečka. Silný příběh zfilmovaný podle nádherných povídek Jozova Hanule a Želary od Květy Legátové. Jen jsem si na základě popisu Květy Legátové předtavoval psa Azora trochu jinak než filmaři. Bernský salašnický pes, to mě opravdu rozesmálo. Ale i přesto výborný. (23.07.2008)

Příjemné překvapení. Nutno zmínit, že Želary bylo nominováno na Oskara. (17.04.2009)

Nemám srdce se na to dívat znovu, bez chyby. (09.05.2010)

Jestli něco můžu, tak romantická dramata zasazená do hodně drsných podmínek, ať už doby, nebo prostředí, nejlépe obojí. V tomto ohledu mě Želary nezklamaly a nad výběrem exteriérů jsem vyloženě slinila. Příběh i scénář se mi na české poměry taky nezdál úplně na vytření prdele. Mohlo to být mnohem působivější a mnohem povedenější, kdyby konečně režiséři do podobných silných ženských rolí přestali obsazovat tu nehrající kundu Aňu jen proto, že tu chcíplou, vyblitou rybu zřejmě chtějí sami píchat. Jak jsem jí ještě jakž takž věřila její znechucení nad situací, kdy musí kvůli válce najednou snášet vedle sebe starého, neznámého chlapa, tak ten přerod v milující ženu, kterou drsný život v horách najednou oslovil, byl vyložená křeč. Mnohem lépe se s rolemi vypořádali neherci. Nádherně civilně zahraná byla i postava Ivy Bittové, škoda, že jí do českých filmů neobsazují častěji. Aňa asi dělala co mohla, ale je to pořád málo. Zvlášť v takovéhle roli bych ze sebe vyblila duši a nechala ji na plátně. V roli, kdy žena mohla ukázat vše, co ji dělá ženou, celou podstatu ženství. Její lásku, její sílu, její oddanost, její schopnost pomáhat a přizpůsobit se. Toto nebyla role, to byl vyloženě archetyp. A Geislerová to nezvládla, protože od dob trhlé holky v Rekviem pro panenku, kde to ještě jakž takž zavánělo přirozeností, už ze sebe prostě nevymáčkla víc, něž kysele se tvářící, špatně hrající pizdu. Proto jedna hvězda dolů. (01.01.2013)

Život na horách počas 2. svetovej bol ťažký, aj keď tam vojna bezprostredne nedoliehala. Pre starousadlíkov, aj pre novú tvár, ktorú na toto miesto dohnali okolnosti. Plné ruky práce mali s obživou a udržiavaním vzájomných vzťahov na znesiteľnej úrovni, no tá sa aj tak striedala ako počasie s ročnými obdobiami. A vojna si ich napokon našla aj na sklonku svojej existencie. Príbeh celkom jednoduchý, nádherné prostredie a hudba však obmäkčili moje srdce a zvýšili tak výsledné hodnotenie. Ďakujem jednej osobe (ktorá nebude menovaná nie preto, aby si zachovala súkromie, ale proste nemá rada svoje meno:) za to, že mi vnukla nápad pozrieť si film po rokoch znovu. (14.08.2014)

Z knihy - a to navíc zcela jiné než z knihy Želary - si autoři vzali jen jakousi romanticko-válečnou kostru, přidali krásné lokace slovenské Malé Fatry, a kurňa, to by bylo, aby nedostali Oscara. Nedostali. Ale aspoň se jeli do LA projet a Aňa se mohla chlubit kabelkou koupenou na Hollywood Blvd. Film je zcela povrchní, což je jeho nejzákladnějším minusem, protože mělo jít o psychologické drama. Jenže do psychologického dramatu nemůžete postavit herecké poleno Geislerovou, a komiky Donutila s Duškem, kteří se snaží hrát vážné role. Scenáristické schválnosti, tupé kopírování romanticko-válečných schémat bez zrnka porozumění textu a duchu samotných knih Legátové. Myslím, že sama spisovatelka byla z filmového provedení zklamaná. Alespoň se odmítala k filmu vyjádřit. Film je obyčejná červená knihovna s vynuceným dramatickým a nutně tragickým závěrem, aby bylo na Oscara. Jestli chcete poznat duši spisovatelky, zajeďte si do jejího rodného Podolí u Brna, projděte si brněnské ulice, kde se učila, kde pracovala, kde bydlela, zajeďte si do Beskyd. A nemusí se dít ani druhá světová, abyste zjistili, jak jsou filmaři v (ne)pochopení zcela mimo. Inu, když tuhle tematiku točí kovaní Pražáci z inťošské kavárny, jinak to dopadnout nemůže. (08.05.2014)

Patřičně exportní v těch nejzásadnějších ohledech. Má to příběh, má to herce, má to hloubku. Já si pochopitelně vážím všech českých výskoků k výšinám, jenže v tomhle konkrétním případě se dle mého skočilo dál než mělo. Želary jsou obdivuhodně střídmě sentimentální film i ve vypjatých scénách. Ze záběrů netknuté krajiny se dlouho nevykoukáte (byť nůžky by to chtělo). Co ale chybí je jakýsi přesah, v našich luzích neustále vzácnější. Trojan postavil na jednoduchém základu pěkně vázanou oslavu folklóru s několika nakouknutím k situaci těsně po válce. Tohle téma už ale lépe zpracovala nová vlna (hlavně Kachyňa) a on tak sám nic neobjevil. Ten zbytek je vydřený film, kterému chybí lehkost a větši talent. Což však zase nikterak nesnižuje zásluhy tohoto velice slušného snímku. (26.02.2010)

Ondřej Trojan je zjevné talentovaný, podařilo se mu ten film postavit moc hezky. Přestože se po velkou část jakoby nic neděje, pod povrchem se toho vlastně děje fůra. Plus hezké scenérie a dobrá kamera, kupodivu neotravný Donutil a skoro neotravný Dušek a Hrušínský mladší. Tentokrát i docela snesitelné přehrávání od Áni, byť bych tomuhle filmu snad i dal víc, kdyby tu hrál někdo lepší. Co by dělala Česká kinematografie, kdyby neměla válku? O čem by točili? Fakt by mě to zajímalo. :) (08.05.2020)

For ME 76% (06.02.2008)

Velmi přijemná hudba. (01.10.2016)

Film, který nebyl určen pro mně. Mě se na něm nelíbilo vůbec nic. Kazím tu jen hodnocení. Možná přijde doba, kdy si ho pustím znovu a více popřemýšlím, proč ho všichni tak vychvalujete. (10.01.2012)

Neradostný válečný příběh, vážný děj, krásné přírodní scenérie a vesnické exteriéry (natáčelo se většinou na východním Slovensku), realisticky zobrazený dobový vesnický život, filmu není mnoho co vytknout. Snad jen přestřelky se sovětskými kvaziosvoboditeli v závěru mi přišly na české (pardon, moravské) poměry malinko přehnané, zveličené. Ale budiž, lepší než nějaké 'troškoviny'. (25.12.2017)

Nádherně nasnímaný kus tuzemské filmařiny, který se může bez obav opřít o hutný příběh a poctivé herecké výkony. Želary v sobě snoubí silnou příběhovou kostru společně s broušenou a neotřelou atmosférou, takže Vás snímek bez sebemenších problémů vtáhne do děje mezi nádhernou přírodu a pestrou směsici venkovských postaviček. Jediným nedostatkem tedy zůstává pouze předvídatelný scénář, který výsledný dojem z celého snímku lehce kazí. Avšak až na tento detail se jedná o broušený filmový klenot, který byste si rozhodně neměli nechat ujít. Až je mi vážně stydno, že jsem se k němu dostal až teď. (03.08.2020)

Krásný, silný příběh, ačkoliv s kamerou a střihem mohl jít vyčarovat lepší umělecký výsledek. Stlačenost a přímočarost ubírá na hloubce a poetičnosti. Krásná filmová hudba, jen malá škoda, že se monotónně opakuje. (10.09.2020)

Velmi pěkné z každého úhlu, ale něco tomu chybělo, nějaké to kouzlo, které by ve mně ten depresivní pocit a atmosféru zanechalo i po skončení filmu. Ale nestalo se tak, škoda. (30.03.2005)

Tento film je skvost v moderní historii české kinematografie. Většina nových moderních filmu jsou typu černé komedie nebo se snaží dělat si legraci z minulého komunistického režimu. Film jako celek je vždy souhrou několika důležitých komponentů - režie,kamery, hudby a herecké akce. Tento film má všechny tyto složky na vysoké úrovni, celou dokonalou slupku mu akorát bere střih. Střih tohoto filmu se povedl, respektivě nepovedl ze všeho nejvíce. Přechody důležitými záběry (změnou ročního období, změnou vnímání Hanule vůči svému muži) řeší pomocí sice jednoduché,ale v tomto případě naprosto skvěle padnoucí zálinačce nebo-li pozvolnému přechodu do černého záběru. Nejvíce je zde a to i několikrát porušeno pravidlo jednoty směru pohybu, kdy ve dvou po sobě jdoucích záběrech, je pohyb stejného objektu v rozdílné směry (jízda na povozu jednou z leva doprava, v dalším zprava do leva, atd). Tyto chybky jsou malé,na kvalitě filmu pro běžného diváka, nic neříkající. Ale jakmile se do filmu vcítíte, tyto chby pak už stejně nevnímáte,takže je to jedno ;) Záběry kamery jsou mírně i dokumentární, ukazující místní krajinu, obyvatelstvo a styl života. Používá se objektiv s kratěí ohniskovou vzdáleností, kvůli větší hloubce pole, tedy i více ostrých objektů. Někdo by mohl volit na tomto místě i spousu panoramat,ale dle tohoto filmu je vidět že se bez nich film i obejde. Skvěle je řešeno čtvero ročních období, kdy na první pohled dle stylizace záběrů a kompozice obrazu poznáte, o jaké období v roce se přesně jedná. Hudba dotváří celkou atmosféru snímku. Když vidíme v záběru nějaké neštěstí, hudba tohoto směru zazní, až když dotyčná hrdinka objeví tyto nepříliš sympatické věci, záběrem už není ukázano znova, jelikož už není třeba. Takto vskutku brylantně se doplňuje obrazová a zvuková část. Hercké výkony herců jsou přímo úměrné jejich herecké zkušenosti. Na vesnicíh hrajou spíše méně známí herci,kteří sekundují jak hlavním postavám, tak místnímu učiteli a faráři (v podání Duška a Donutila).György Cserhalmi mě naprosto překvapil svým škoda že jen hereckým obrazovým úměním,jeho postsynchron namluvil Miloslav Táborský. Anna Geislerová zahrála skvěle obě polohy - městské paničky, vesnické dívky. Námět filmu je velmi mimořádný svoji paralelní spojitostí. Daly by se natočit dva filmy. Jeden o vlivu nacistů a druhý o životě na venkově. Každy by však dal na pouhý průměrný,neli horší film. Je zde ukázána bezmoc, muset odjet do cizího prostředí s cizím a neznámým člověkem Druhá a delší rovina filmu, je o soužití s tímto člověkem a vznikající láska, kterou by ani ten největší optimista neočekával. Na začátku spíš každý fandí samotné milé slečně, v průběhu sympatií se rozdělí mezi oba protagonisty. Režie je vše,která dobře ukočírovala všechny tyto faktory. (14.08.2005)

Želary sú pôsobivým filmom na tému musíme si pomáhať. Je tu krásne vysituovaná pararela priateľstva a lásky zasadené do malebného prostredia jednoduchých ľudí, ktorých jednoduché životy sa zmenia nástupom vojny aj keď to asi nikdo z nich nepredpokladal. Nejedná sa o indivuduálneho hrdinu ale o rôzne charaktery, ktoré prejdu počas filmu veľkými zmenami ale aj tak sa jedná o viac menej priemerný snímok. Herci aj réžia držia tento film v stupnici nadpriemeru a vy sa môžte tešiť na krásny film s jasným posolstvom a pre Čechov neskutočne pôsobivé scény - les, zima, ktoré čerpajú z prírodného bohatstva takže si film zachováva mierne dramatický a mierne dokumentaristický štýl. Stopáž je mimochodom vražedná lebo ako som už napísal aj pri iných českých filmov viac menej je to o tom istom. takisto záver mohol byť viacej vykonštruovaný . takto z neho zostal mdlý pocit aj keď úplne posledná scéna má niečo do seba. Problémom bolo že sa Trojan zrazu snažil vtesnať tam nejakú romancu takže koniec mohol byť lepší ako bol. Ale aj tak sa jedná o pozoruhodné dielko ktoré sa nestratí ale tá nominácia na oskara je opäť trošku prehnaná (30.06.2008)

3 * za predvídateľnosť, storytelling v tej podobe, čo zaváňa peniazmi, za niečo, čo neviem pomenovať, ale vadilo mi to...za kalkul nominácie na Českého Leva Jaroslavy Adamovej miesto fenomenálnej Ivy Bittovej, ktorej prítomnosť na plátne je úplne určujúca! 4 * by boli práve za Ivu, za Aňu, že je fajna herečka, charizmu starého známeho a dobrého G.Cserhalmiho...viac vecí mi ale vadilo ako sa mi páčilo... (27.01.2009)