Režie:
Ondřej TrojanScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Asen ŠopovHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová (více)Obsahy(2)
Příběh o lásce a také osudovém setkání dvou odlišných povah je zasazen do období 2. světové války. Hlavní hrdinka, nedostudovaná lékařka (A. Geislerová), je nucena kvůli ilegální činnosti svého přítele opustit město a skrýt se před okupanty ve vysokohorské vsi. Tam nalézá útočiště v chalupě zemitého Jozy (G. Cserhalmi) a po počáteční nedůvěře se mezi nimi vytváří upřímný, později milostný vztah. Eliška poznává i tvrdý život lidí v tomto Bohem zapomenutém místě, kde lidé dokáží být milí i krutí stejně jako příroda kolem nich. Zažívá tu vesnické rituály, setkání s partyzány a ruskými vojáky i konec hrozné války… Film, který je připomínkou květnových událostí roku 1945, vznikl podle stejnojmenného povídkového souboru Květy Legátové a podle scénáře Petra Jarchovského, režii měl Ondřej Trojan. (Česká televize)
(více)Recenze (575)
Tento film je tak neskutečně dojemný a krásný. Herecké výkony Geislerové jsou jako vždy dokonalé. Je to jeden z filmu na které se zvládnu dívat pořád. ()
Velice silný příběh, to je první co se musí zmínit. Velkolepá výprava, to je pro mě to druhý nej. Poté výborní herci, z nichž překvapivě nejvíce vadí Trojan ( možná určitou nesympatičností postavy?). Jediné minus pro mě je konec. Asi bych se víc smířil s očekávaným rozhodováním co dál po válce, než s dramatickou "Válkou ve válce". A ještě to nešťastné vrácení se na místo činu, kde nesympatičnost Trojana roste do nebes a postava Geislerové pro mě ztrácí veškeré své kouzlo. I tak dávám 4*, ptž tři by bylo málo. ()
Podle mého životní role Ani Geislerové, která (ačkoli ji jako herečku v oblibě opravdu nemám) v tomto filmu předvedla jedinečný a strhující výkon. Překrásný, za srdce chytající film z české produkce, který stojí za to vidět. ()
Obyčejný příběh se snadno předvítaleným dějem, který, kdyby se neodehrával na tak kouzelném místě, kde jako by válka ani nebyla a čas se zastavil tak před sto lety, tak by pravděpodobně nebyl ani ke koukání. Přesto co jsem právě napsal musím říct, že mám tenhle film strašně, strašně moc rád! ()
Aby se mi tento film líbil, musím zavřít obě oči a zapomenout, že kdy existovala knižní předloha Květy Legátové - Jozova Hanule. Protože jsem první četla knihu, samozřejmě už jsem na film pohlížela trochu jinak. Elišku jsem si představovala úplně jinak, rozhodně ne jako arogantní slečnu v podání Ani. Ale film je tak působivý, že jsem si jej i přesto zamilovala, ale zkrátka jej vnímám odděleně. Aňa je bezpochyby skvělá herečka a Joza v podání G. Cserhalmiho je dokonce ještě lepší než originál. Co však tvůrcům neodpustím je samotný závěr. V knize Eliška zůstala věrná Jozovi a své nově získané identitě - dokončila medicínu, ale pro všechny se stala podivínskou, přísnou doktorkou, s vlasy, které si do konce života česala tak, jak ji to naučila Žeňa. S Richardem se samozřejmě už dohromady nedala. No a ve filmu vidíme, jak si to ve finále fičí v autě s Richardem, vymóděná, bezstarostná. Proč?! ()
Skvělá Geislerová. Krásná atmosféra Moravských Kopanic i s jejich folklorem. ()
Jedno z nejlepších český dramat. Ani se nedivím, že film uspěl na mezinárodním filmovém poli. ()
Docela solidní romantické drama z doby druhé světové kdy se A.Geislerová musí ukrýt před němci takže se přestěhuje do horské vesničky a provdá se za mistního muže.Ze začátku se nijak zvlášt nemusí ale po nějaké době se do sebe zamilují a všechno je v poho než se na konci války místo němců objeví rusové kteří udělají ve vesnici větší škody než němci.Výborný herecký výkon A.Geislerové. ()
pribeh 5,provedeni 4.5 ()
Krásná krajina a kamera a působivá hudba. S dějem je to už trochu horší. Přistihl jsem se, že se u sledování chvílemi nudím a jen tak pro sebe si říkám, jak to ještě bude dlouhé. Pak ale přišla pasáž, kterou jsem sledoval se zaujetím, a tak se to stále střídalo. Ve výsledku tedy film, který jsem si zařadil do své sbírky, ale hned tak po něm nesáhnu. ()
Nesmírně neobyčejný a emotivní film. Ze začátku jsem čekala úplně jiný příběh, představovala jsem si klasický válečný film. V tomto příběhu jde ale o zcela jiný pohled na druhou světovou válku a dění v ní. Film má výbornou kvalitu nejen originálního příběhu, ale i kamerové zpracování. Zajímavé bylo, jak se nejprve mladá Eliška velmi špatně sžívala s novým životem a lidmi, kteří ji najednou obklopili. A jak se s Jozem nejdříve nedokázala smířit, časem ale poznala, že se v něm zmýlila. Tento film rozhodně patří mezi ty, co dokážu zhlédnout i několikrát. Přestože je krutý a chvílemi i depresivní, patří podle mě mezi nejlepší české snímky z druhé světové války. ()
Jeden z nejlepších filmů české kinematografie. Je málo filmů, které jsem viděla víc než jednou dvakrát, ale Želary... ty jsem viděla snad 10x. Úžasný téma, doba, exteriéry, herecké obsazení s úžasnými výkony... snad všichni perlí bez výjimek. Smích Jaroslavy Adamové mi vhaní slzy i smích do tváře současně. Film je dramatický (samozřejmě), ale jsou chvilky, kdy se člověk usměje nad obyčejným malým štěstím a radostí z nově udělané podlahy na chalupě v horách a když k tomu prozpěvuje Iva Bittová :-) Filmu dávám 100% a nevím, jestli je ještě nějaký, který ve mně vzbudil tolik emocí jako Želary (které jsem i četla). ()
Film, který vystihl a geniálně vykreslil všechno podstatné z knížek Květy Legátové. Když nejdřív přečtu knihu a teprve potom uvidím její filmové zpracování, tak mu většinou přijdu na chuť až po x-té repríze. Spousta filmů "na motivy" jsou fakt jen "na motivy", toto je pocta celé knize (resp. třem knihám). Želary mě dostaly napoprvé a napořád a nedám na ně dopustit. ()
nevšedný príbeh, v krásnom prostredí, s podmanivou hudbou...a tá posledná scéna - top! ()
Trapnost, vhodná snad jen pro pražskou kavárnu. Ano, natočené je to pěkně, rádoby „umělecky“. Ovšem obsah filmu je šílená blbost. Děj nereálný, zápletky nevěrohodné, život a vztahy východního Slovácka hloupé a povrchní. Jako by dotyčná autorka tento kraj nikdy nenavštívila, anebo se mu za něco mstila. Místní se vzájemně znásilňují, vyhánějí děti z domova, bijí je. Poslední ½ hodinu filmu bych nazval proti všem. Pod německým terorem se postavy chovaly jako ovečky, když je přijde osvobodit rumunská armáda, střílejí je jako zajíce. Feministické překrucování historie je zřejmé. Vyumělkovaný rádoby nostalgický závěr snad raději nekomentovat. Kdyby film nevznikl, myslím, že by se nic nestalo. Místní kronika jedné nejmenované obce na česko-slovenském pomezí popisuje osvobození takto: „Lidé vybíhali z domů a vítali naše osvoboditele, byli to chlapci Rumunské armády. Lidé jim dávali jídlo, mléko, slivovicu, od radosti, že jsme osvobozeni.“ Tím nechci tvrdit, že se neděly excesy, ale pak je třeba si ujasnit, o čem vlastně točím film. ()
Silný příběh... ()
Jeden z nejlepších českých filmů nového tisíciletí. Příběh, herecké výkony, výprava to vše přesahuje běžnou českou tvorbu. Nominace na Oscara mluví za vše. To že tomu někteří tady dají míň než papundeklove Anděl páně je úsměvné. ()
Přesto že podobné historické filmy mám rád, tento hodnotím podprůměrně. Spíš než o to dívaka oslnit, má film dobově informačně dokumentární charakter. Žádná akce, žádné napětí. ()
Na Želarech se mi líbí hlavně scénář a kamera. Příběhy postav jsou unikátní a jejich charaktery jsou vykresleny srozumitelně. Líbí se mi zachycení života v divoké přírodě v horské vesnici, kde se jakoby zastavil čas. A moc se mi líbila proměna Elišky v Hanu, nejen jménem, ale hlavně povahově. Na konci filmu je z ní jiná žena. ()
Související novinky
Jan Tříska (1936 - 2017)
Po nešťastném pádu z Karlova mostu zemřel ve věku osmdesáti let herec Jan Tříska, celoživotní oblíbený představitel shakespearovských rolí. Jeho touha stát se tanečníkem vzala za své, když mladého… (více)
Jaroslava Adamová 1925 - 2012
V sobotních ranních hodinách zemřela v Praze ve věku 87 let herečka Jaroslava Adamová. Začínala jako statistka v Národním divadle a divadle Větrník už za studií na konzervatoři, kde absolvovala v… (více)
Der Film 4 a jeho zajímaví hosté
Letošní ročník festivalu německy mluvených filmů Der Film 4, který se koná v pražských kinech Světozor a Aero ve dnech 1. - 7. 10. 2009 a brněnském kině Art ve dnech 8. - 11. 10. 2009, představí svým… (více)
Švankmajer letos na Oscary nedosáhne
Americká filmová akademie už oznámila užší výběr pro nominace na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Z šedesáti tří filmů vybrala devět titulů, které se ještě poperou o místo v nominační… (více)
Druhá světová válka byla a bude pro české občany vždy ožehavým tématem, ať ho už berete z různých hledisek. Měli jsme se bránit v roce 1938 a využít částečně vybudovaného pohraničního opevnění ? Měli jsme vstoupit do otevřené války ? Měl být spáchán atentát na Heydricha v roce 1942 ? Mělo povstání v roce 1945 začít dříve ? Kdo ví, jak by to dopadlo....Želary nám přiblížily toto období trochu jinak. Žádní velcí hrdinové, ale obyčejní lidé. Ruch velkých měst s německým motorkami v ulicích vystřídaly zelené pastviny a koně s ovcemi na československém pohraničí. Žádné velké činy, ale obyčejná touha přežít v náročných podmínkách. Ani válka nezničila v horalech přirozené pomáhání si navzájem nejen v těžkých dobách. Právě o tom jsou Želary, skvěle natočený film z roku 2003. Vůbec mi nevadilo na český film netradičně dlouhých 142 minut, protože i když to tak někomu možná nepřipadlo, bylo na co se dívat. Děj se začal odehrávat v Brně roku 1943, kde se hlavní hrdinka Eliška v podání u mne nepříliš oblíbené Anny Geislerové podílela na podzemním odboji. Když se nacisté dostali příliš blízko k jedné z buněk, její přátelé vymysleli plán, do něhož zapojili i Jozu, vyléčeného pacienta, kterému zdravotní sestra Eliška darovala krev a tak mu zachránila život. Spolu odjeli z města pryč do československého pohraničí, kde Joza bydlel a kde se měla pod cizím jménem Hana schovat. Moderní pohodlí a nevázaný život ve velkém městě musela vyměnit za ten prostý na venkově v obyčejné chalupě bez elektřiny. Byl jsem zvědavý jak ji přijmou místní a ani jsem se nedivil, že to bylo tak půl napůl. Až do dubna 1945 jsme se seznamovali nejen s těžkým životem, ale i postavičkami zde žijícími. Z těch známějších bych určitě vyzdvihl učitele Jaroslava Duška, který asi někdy za katedrou už stál. Naopak Miroslav Donutil jako farář mi vůbec nepřipadal věrohodný. A samotná Anna Geislerová dělala co mohla, ale vůbec se mi sem nehodila. Možná to byl ale záměr režiséra, co já vím. Ve škole jsme se učili v dějepise, jak nás vojáci sovětské armády osvobodili, o čemž se nedá pochybovat. V Želarech nám bylo ukázáno, že vše není jen bílé nebo černé, ale i ta zebra to má tak napůl. Na jedné straně hrdinové v řadách rudé armády, na druhé obyčejní vojáci, kteří se ocitli v cizí zemi, leckdy nevzdělaní a dovolím si tvrdit že bez morálky. Proto to tak dopadlo i v tomto filmu, kde se projevil stres, alkohol a obyčejné lidské pudy. Každopádně to byla hrozná doba, kterou bych nechtěl zažít. Při psaní komentáře jsem si vzpomněl na zážitek mé matky, který mi kdysi vyprávěla. Právě v dubnu 1945 přijeli do vesnice na Olomoucku rusové, nahnali všechny obyvatele do cihelny a mířili na ně samopaly a křičeli na ně fašist, němci a tak podobně. Naštěstí jeden z nich uměl rusky a tak je dokázal přesvědčit, že opravdu ještě jejich povozy a tanky ještě nedojely do Německa, a že jsou teprve v Československu. Kdyby to tak nebylo, třeba jsem se ani nenarodil. Je s podivem, že stejný zážitek měli i hrdinové ve filmu Želary, kterému po zásluze uděluji čtyři horalské hvězdy ****. () (méně) (více)