So weit die Füße tragen
Biele peklo
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(více)Recenze (335)
Film se otvírá velmi prudkým a naléhavým tempem, němečtí váleční zajatci jsou lifrováni kamsi na Sibiř, do těch nejdrsnějších podmínek pod "laskavá" ruská křídla. Jsou to Němci, ale především jsou to lidi, a tak jsem uprchnuvšímu nadporučíkovi Forellovi držela při jeho útěku na svobodu i v jeho strastiplném putování palce. Bohužel, přes velké náklady, nápady ( občas jsem podezřívala autory z inspirace a to nejen jedním "známým" příběhem) a jistě obrovskou práci zredukovanou "jen" do 158 minut, jsem neměla a zvláště pak, jak se příběh chýlil ke konci, tentýž pocit autenticity jako v jeho začátku. ()
Nehci nijak shazovat skutečnost, podle níž film vznikl, ale pietní uznání by si ten člověk zasloužil mnohem výraznější. Bauerovu předlohu nepovažuji za nijak dokonalou. Je to pouze literárně velmi jednoduchá (tudíž pro řadového konzumenta velmi čtivá) vyprávěnka o jednom nadlidském výkonu. Jenže tam, kde spisovatel boduje poutavým popisem extrémních situací, do nichž se Clemes Forrell dostává, tam absolutně vynechává scénárista, popř. kolabuje režisér. Z děje, totálně vykastrovaného o ty nejnapínavější, a divácky relativně atraktivní, momenty, nevycucal režisér v krutě přepálené stopáži více, než jednotlivé obrázky, bez emocionálnějších pojítek. Forrell putuje, zažívá chvíle napětí, strachu, akce, ale celkově se zasekává v kolovrátkovém efektu, jež směřuje k jedinému možnému konci. Ten se navíc (počínaje přechodem mostu) stává i přes svou podlézavou kýčovitost jediným opravdovým momentem, z nějž nepadá chlad a jejž je možno uvěřit. Na německý produkt s nálepkou velkofilm si tak divácká obec musela chvilku počkat až do Der Untergang. ()
Jeden z mála kvalitních německých filmů podepřený solidním hereckým výkonem hlavního představitele. Jak píše oli.G, ta scéna na mostě měla být poslední a mohlo to mít ještě lepší ohlasy, ale publikum si asi žádá své... Každopádně jde o velmi dobrý snímek, i když někoho může odradit ta délka. ()
║Rozpočet DEM 15miliónov║Tržby Celosvetovo $803,000║ /25%/ ()
Je to opravdu možné? Chvíli jsem se jen díval, zda je to možné nebo to je čistě výplod scenáristické mysli, protože výkon Clemense Forella bych zapsal do Guinessovy knihy rekordů. Film, s výbornou výpravou a drsným vzhledem je podtržen v závěru při setkání nad jezerem, který je výborně natočený a vymyšlený, aby dokázal uzavřít celý film, čehož nebylo využitu naplno (nechci spoilerovat, ale úplný konec to není a trochu zbytečné kýčovitosti a naivity na závěr neuškodí). Jeden z mála kvalitních německých filmů o válce, kterou způsobili. ()
Trestuhodně nevyrovnaný snímek, který má ohromný potenciál v silném skutečném osudu. Bohužel z něj tvůrci dokázali využít mizivé procento. Pár působivých momentů se zde najde, ale orámování děje zarputilým pronásledovatelem či německou idelickou vesničkou je tak špatně zpracované, že v těchto momentech to klesá na úroveň německých seriálů typu Doktora z Hor. Navíc stopáž je obvzláště po útěku těžce nadsazená a Bílé Peklo ztrácí veškerý tah na branku. Naštěstí jako celek to tak špatně nepůsobí a minimálně o průměrný film se jedná, byť bych ho raději viděl zpracovaný formou dokumentu, spíše než-li takto rutinérsky natočenou záležitost se spoustou "ale". ()
,,NA VÁNOCE JSEM ZPÁTKY !".... /// Útrapy války nás minou, místo toho sledujeme cestu válečných zajatců, odsouzených na spoustu let nucených prací v Gulagu. Zde nejsou třeba žádné stráže ani strážní věže. A protože sliby se mají plnit, vydá se vězeň Forell napříč Sibiří k domovu. Aby jste takovou cestu zvládli, musíte mít nejen teplé oblečení, pořádné boty a kompas, ale hlavně štěstí. SPOUSTU ŠTĚSTÍ! Zajímavé vyprávění, které jistě chytne a ukáže místa, kam se zřejmě nikdy nepodíváte. Bohužel to trošku ,,shodil" konec. Ale určitě tenhle film doporučuju ! ()
BOMBA !!! ()
// Production Companies: B & C Filmproduktion GmbH, Cascadeur Filmproduktion GmbH // ()
No popravde receno jsem cekal neco krapet jinyho. Prvni hodinka je v pohode a dost mozna z filmu nejlepsi, strasny podminky ve vlaku, jeste horsi v pracovnim tabore. Pak pride utek, jehoz realizace je odbyta strasne rychle, teda samozrejme ta cast uteku z tabora. No a pak uz hlavni hrdina jen jde. A tady je prave to, co me prekvapilo. Cekal jsem, ze bude utikat pres zasnezeny plane, bojovat se zviratama a chcipat hlady, ale on je ve snehu jen chvily, pak se presouva po vode, dokonce se dostane na asijskej trh a podobne, proste takovy to jde, nekoho potka, odehraje se situace a jde dal. Ale jeste ze tak, sledovat ho 100 minut pajdat ve snehu by asi moc zazivny nebylo. Takle je film vcelku napinavej, druha pulka je spis dobrodruzna, ale najdou se i hluchy mista, treba epizoda s eskymakama. Co se tyce zaveru, ten je takovej divnej, nak sem nepochopil, jak se z toho vymotal. No a pak klasicky dojemny setkani. Sice jsem to ted hezky prokec, ale myslim, ze nikdo nemuze cekat jinej zaver. Celkove se jedna o slusnej nemeckej valecne - dobrodruznej snimek s perfektnim Bernhardem Bettermannem a tech 160 minut jsem se nudil jen minimalne, takze slusny 4*. ()
Na jednu stranu syrově realistický a na druhou naivně pohádkový příběh, to je BP. Nejhorší na něm jsou ty scénáristický berličky v podobě náhod na poslední chvíli (tuleň, eskymáci, paranoia zlatokopa), sebeobětování (doktor v gulagu, zlatokop ve vězení, polskej žid) a vojcla, kterej jakoby vypadl z Hugových Bídníků (A nedá si říct a nedá...) Stejně tak mi přišlo, že přinejmenším něco z toho jsem už viděl někde jinde dřív a to málokdy hůř (třeba v Tanci s vlky nebo ve Stínu vlka a svým způsobem v každým filmu z vojenskýho vězení nebo lágru viz třeba Žabák, i když z něho asi neopisovali). Velice dlouho jsem váhal, jestli dvě nebo tři. Přeci jen jsem u tohoto filmu strávil dvě a půl hodiny zábavy jen občas proložené trapnými zasyknutími (například u jeho stále smutné dcery jsem sykal neustále). Přesto ty zasyknutí byly pořádný a největší byl konec. A to nejen to zamilovaný objetí na Vánoce v kostele, který bych byl ještě schopnej vzít protože takovýhle romantický chvilky mám rád, ale hlavně ta trapná hláška Stejně jsem tě porazil!, či jak, na mostě. Tenhle film dostat do ruk někdo, kdo si dává hlavu s realističností i obsahovou, nejen formální, byl by to trhák. Takhle to ale vyznívá jen jako naivní pohádka, kde "hrdina i přes nebezpečenství nevídaná a překážky do nebes sahající dosáhne zdárně svého cíle a zlou saň po krutých bojích šťastně zahubí a dámu svého srdce získá zpět..." ()
Slušné zfilmování neuvěřitelného příběhu o člověku, který po útěku z gulagu putuval za svoji rodinou tři roky a ušel přes 14 000 kilometrů. Nechce se ani věřit, že příběh je podle skutečné události i když samozřejmě filmaři udělají své a místy je film trochu přitažený za vlasy. Po dlouhé době jsem viděl pěkný německý film, kde hlavní představitel předvádí hodně dobrý výkon a u kterého budete fandit do posledního okamžiku. Moc nechybí a mohlo to být i pět hvězdiček..... ()
Tenhle film bohužel nemůžu brát vážně ani po notné dávce legálních drog. To první a poslední chvályhodné na tomhle kousku je snaha zachytit jednu poměrně zajímavou historickou epizodu. Avšak zbytek nemohli tvůrci ani v nejmenším myslet vážně?! Herci notně ochotnicky přehrávají už tak hloupoučký scénář, který obsahuje všechna možná klišé z válečných filmů, což nepochopil ani netalentovaný režisér se značné naivním rukopisem. Jeho styl je až nechutně doslovný, povrchní a pozérský. Celé toto utrpení dokresluje otravná hudba oplývající s brilantní schopností lézt na nervy již po první polovině filmu. Tenhle pokus byl opravdovým výstřelem do prázdna. Pro příště bych snad všem zúčastněným poradil, aby si při natáčení jejich dalšího kousku konečně uvědomili žánr filmu a nevyrobili další nechtěnou parodii na snímek samotný. ()
Bílé peklo se může opřít o silný příběh a nezvyklý úhel pohledu (přinejmenším v našich končinách) a obsahuje řadu zajímavých a silných scén. Na druhé straně trpí scénáristickou nevyrovnaností, zbytnělou stopáží (film měl být nejméně o půl hodiny kratší nebo zpracovaný jako minisérie). Problematický je i nastavovaný konec, nejsem zdaleka první, kdo tvrdí, že film měl skončit střetnutím na hranici. Osobně mi ale nejvíc vadí, že se z tohohle německého snímku příznačně vytrácí německá odpovědnost za rozpoutání války a neuvěřitelné masakry, které se na východní frontě a na okupovaných územích odehrávaly. Patří k německým válečným mýtům, které do značné míry díky studené válce přijalo i západní veřejné mínění, že masakry a pronásledování civilistů prováděly jenom speciální jednotky - především SS. Ve skutečnosti byly rasismem a bezohledností prosáknuté i polní jednotky wehrmachtu, v ukrutnostech vévodila zejména 6. armáda a okupační jednotky v Bělorusku. Sověti se se zajatými Němci nijak nemazlili a podmínky v zajateckých lágrech byly kruté a řada vězňů je opravdu nepřežila, byly nicméně mnohem lepší než v německých koncentrácích, kde sovětští zajatci končili. Tenhle film německou vinu bagatelizuje a zločiny proti lidskosti relativizuje. Některé scénáristické motivy jsou navíc naivní, respektive povrchně zpracované. Celkový dojem: 55 %. ()
Jde poutník cestou necestou, jde odtamtud až tam a nikdo neví odkud a nikdo neví kam/ Cestou světem i duší svou déšť ho provází, ani neví, co hledá a přesto nachází/ On poznal jak chutná krev, jak chutná zklamání/ Za rytmu bubnů v hlavě rudou barvu poznání/ On poznal jak chutná bolest a jak chutná zlost/ Prožil si svý peklo, no a pak si řekl dost - já nebudu zlej/ O všechny věci přišel, které pro něj měly cenu/ Vedl válku proti sobě - válku proti všemu/ V tom, co bylo jeho světem stal se z něj jen host, říkal si, když oheň trávil i poslední most/ Na prohru má moc málo a na pomstu zas moc sil/ Co opravdu bolí v sobě hluboko ukryl/ Jenom víru nezatratil ani na chvíli, že to, co ho nezabije, to ho posílí/ A nebude zlej... ()
Silný příběh, dobří herci, autentická kamera... ale. Zas to ale. Proč? Proč to musí mít ale? Takový skvělý film a tak infantilní a podbízívý konec? Proč si někdo dá tu práci aby 4/5 filmu člověk věřil, fandil a pak to na závěr vše shodil... Opravdu tomu nerozumím (možná ani nechci, fakt sám nevím). Někdo přede mnou zde řekl, že film by měl skončit na mostě respektive otevřením brány na most do Iránu... Nezbývá mi nic jiného než souhlasit... jen ještě jednu poznámku na závěr... už jsem to zmiňoval ve filmu Napola... souvisí to s kolektivní vinou a zapoměním... Rusové zpravidla řadové vojáky Wehrmacht propouštěli, vyjímku tvořili jednotky SS, SA,SD a jednotky horských myslivců... Pozornému diváku neunikne, ve které jednotce pak byl (sloužil) hlavní hrdina... ()
To, že sa záver bol ako z telenovely, pár nedotiahnutých scén ma nedokázalo odradiť z pocitu, že som videl napätím, emóciami a kvalitným dobrodružným spracovaním nabitý, strhujúci snímok o ceste, ktorú treba vidieť. A určite sa k nemu rád vrátim. Navyše aj herecké podanie Bernharda Bettermanna ma zaujalo, čo sa pri nemeckých výkonoch nestáva často. 85%. ()
Rozhodně zajímavý počin o nezdolném lidském odhodlání a touze po životě ("žádné utrpení není věčné"), který ovšem rozmělnila jeho vlastní mamutí délka, ideová nevyváženost obsažená ve formální výpovědi a pár vyloženě stupidních okamžiků a za vlasy přitažených scén. Fortelní " a jéje" je zakopané hlavně v infantilním zakončení, které celou Forellovu anabázi nakoplo do neskutečně uslzených a na city útočících výšin made by Továrna na sny. Podobně kolísavých kvalit jsou po celou natahovanou stopáž i hudba, scénář a kamera. Na jazyk se mi tedy dere otázka: Kde je to pověstné německé lpění na přesnosti? Neubráním se pocitu, že mohlo být skutečně mnohem lépe... 3,5* ()
Překvapilo mě, jak málo emocí v tom filmu bylo, a jak moc nereálně místy vypadal. Za setkání na mostu dávám oba palce nahoru, ale jinak nic extra. Celou dobu jsem si říkal, jak by to vypadalo, kdyby "Bílé peklo" (stupidnější název už náš distributor ani vymyslet nemohl) natočil dejme tomu J. J. Annaud, který by sibiřská panorámata, jejich faunu i floru a hlavně mysl hlavního hrdiny balancující na hraně příčetnosti a šílenství využil naplno. A možná že by si odpustil i ty zbytečné vsuvky s čekající rodinou. Skoro 2,5 hodiny nudy. ()
Docela dobře natočená historka se zcela nepravděpodobnou zápletkou. Během děje se jako divák mnohokrát ptám "jak by tohle do prčic bylo vůbec možné". A nejen to, ale plakátové šablony všech různých etnik a národů - nějaké sibiřské přírodní národy, nějaké uzbecké muslimky, seriózní íránský vysoký vojenský úředník - prostě všichni se tu objevují jako postavy s lidskostí, ovšem kromě Rusů, kteří jsou buď krutí stoupenci represí nebo individuální zločinci bez charakteru. Dokonce i Žid, který má zásadní důvod nenávidět Němce, je ochoten nezištně pomoci člověku a bez ohledu na svou rodinnou zkušenost shovívavě pochopit Němce na útěku ze zajetí, aniž by se zajímal o to, co tento člověk, jemuž prokazuje dobrodiní, má na svědomí. Fanatický sadistický ruský důstojník pátrá po jediném uprchlém vězni po několik let po celé Sibiři a po všech stepích a pouštích středního Východu SSSR, protože nemá nic jiného na práci... Aby se neřeklo, tak i on určitým způsobem projeví velkorysost, kdy vyjeví, že mu šlo jen o to, aby si uprchlík nemyslel, že ho převezl a šlo mu vlastně jen o čest (úha, vždyť to byl přece nemilosrdný krvežíznivý sadista). No a sladký konec, v němž přímo o Vánoční půlnoční mši dostane od Panenky Marie německá holčička svého válečného tatínka zpátky k Ježíšku, ... prostě tohle není nic pro mne. Možná to hodnotím až příliš příkře, náznaky pokusu trochu se vyrovnat s tím "příliš černobílým" německým hrdinou tu jsou, ale i ty vyznívají právě dost vykonstruovaně (scéna nutného zabití řidiče náklaďáku, který objevil náhodně černého pasažéra, jako by měla přesvědčit diváka "ale já přece netvrdím, že je to jen hrdina, má na svědomí leccos, - ale byl zkrátka vržen do této situace a taková byla doba..."). Byly tam i dialogy naznačující "ano, jsme si vědomi toho, že Němci měli důvod ke špatnému svědomí" - roztržka mezi německými vojáky ve vlaku mířícímu na Sibiř. Ale zároveň v ní je poselství "nebyli všichni přece tak špatní, byly mezi nimi rozdíly, někteří byli špatní - např. SA... a je třeba rozlišovat...". To už prostě cítím jako trochu relativizaci. Nejpřesnější byla tedy ta promluva židovského dobrodince, který ironicky říká "ano, vy jste to nevěděli, a kdybyste to byli věděli, určitě byste postříleli své velitele". To ovšem také vyznívá jako "já to chápu, nemohli jste nic dělat, nejsem tak naivní, abych si myslel, že jste se mohli vzepřít a nebýt nacisty, protože to nebylo vůbec možné." Takže mně tyhle ideové pokusy v tom filmu přišly příliš zjednodušující a nepřesvědčivé. Úkolem filmu bylo zjevně udělat akční odyseu ukazující dramatický útěk německého zajatce ze sibiřského "bílého pekla", což je skutečně dobrodružné, a to ošperkování idejemi tu mělo jen ospravedlnit ten záměr, aby to nevyznělo jako nějaká obhajoba nacismu. To sice obhajoba nacismu fakt nebyla, ale to, jakým způsobem se tomuto nařčení vyhnout, tvůrci řešili takovým dost toporným způsobem. K postavě židovského obětavého zachránce německého utečence je ještě vhodné dodat, že tam vystupoval jako jakýsi dosti vlivný poměrně značně bohatý člověk, nejspíš obchodník, zatímco ve skutečnosti v SSSR taková pozice nebyla vůbec myslitelná, protože rozhodně nemohl žádný židovský obchodník existovat, nebo mohl být sice zámožný a obývat vcelku elegantní dům neúměrný běžným lidem, ale jen jako komunistický aparátčík sovětské moci. U takového by pravděpodobnost, že bude pomáhat prchajícímu válečnému zajatci, ještě méně pravděpodobná, než když bereme v úvahu pouze to, že byl opozičně laděný Žid, jemuž bratry povraždili němečtí nacisté. Proto tato epizoda, v níž Žid položil život za německého válečného zajatce, vyznívá opravdu hodně přepjatě a krkolomně, a to přecházím i ten fakt, že bezpečně na první pohled poznal z dálky, že ten vandrák působící jako nějaký ruský pošahaný poustevník, je Němec. Mně to celé přišlo, že snaha po thrilleru s mnoha prostředími, etnologickými ukázkami neruských kultur, tu příliš převážila nad dovedností obhájit přesvědčivost fabulovaného děje a motivací postav. Pokud zvolím největší klišé u motivace, z níž bere hlavní hrdina sílu (zjevující se dcerka), stačilo podobnými zjevovanými obrazy kolorovat i motivaci toho ruského důstojníka, nebo Židovského zachránce, nebo zachránce z toho kmene Evenků (nejsem si jist, o jaké etnikum šlo, možná Čukčové, Jakuti, nebo jiný národ). To všechno ustoupilo snaze po spádu děje, ale přitom ho - aspoň u mne - dost znehodnocovalo vznikajícími otázkami a pochybami o tom, proč tato postava jedná tak, jak jedná, a zda je to pohnutka dostatečně věrohodná. Má-li drama fungovat, musí tvůrce hájit své postavy - myšleno i ty záporné. A to platí nejen pro herce, kteří je ztvárňují, ale i pro scénáristy. Protože ani sebelepší herecký výkon (zde to není na Oskara, ale vcelku to jde) pak nevyžene z divákovy hlavy "jéžišmarja, co ho vede k tomu, že se zachoval takhle, vždyt to působí směšně!". Melodramatická erotická zápletka s krásnou ženou přírodního národa pečující něžně o strádajícího uprchlíka, sentimentální předem průhledná zápletka s věnovaným pejskem, který také zachránil hrdinu a padl při tom, to fakt není moc kvalitní tvořivý scénář. Kvalitní je podle mne to, jak to je natočené - obraz, zvuk, celkem dobré. Škoda je, že takhle kvalitní vyjadřovací prostředky nemají kvalitní scénář. Za tři hodiny se snad dá s těmihle filmařskými dovednostmi a technikou natočit film, v němž budou postavy opravdové - nemyslím dokumentárně pravdivé, ale autentické ve svých motivacích. () (méně) (více)