Dny čekání

Maďarský snímek Szerelem od režiséra K.Makka, jenž si hraje s imaginací a snem lidské mysli. Sledujeme jednu starou paní, která již téměř celý svůj čas tráví ve své posteli. Jedinou radostí v tomto jejím stereotypním životě bývá návštěva její snachy. Ta, ji vždy přinese dopisy od jejího syna, který soudě podle těchto dopisů, žije svůj šťastný a pohodlný život někde v Americe, kde pracuje jako filmový režisér. Pravda je však úplně jiná. Velmi promyšlená hra, ve které nevíme, zda dialog dvou hlavních představitelek je stavěný na důvěře, lásce, či na lži a přetvářce. (06.01.2017)

Tři lidi nalevo, tři lidi napravo...všichni film prospali, v předních řadách jsem si všiml dalších čtyř, ze zadu jeden chrápal a jeden krásně zachrochtl... Utěšuju se tím, že to bylo únavou po náročné noci a nikoli náročností filmu, který sice byl vyprávěn velmi pozvolna až minimalisticky, nicméně už ty prostřihy, jimiž Károly Makk krásně vystihl fenomén asociací a který mi (nevím proč) evokoval Godarda, by mi nedaly spát... Příběh samotný by ve své době u nás zcela určitě přinejmenším skončil v trezoru, spíše by vůbec nevznikl... Není to sice film převratný, ale podívat se na něj rozhodně dá! (30.07.2007)

Lili Darvasová představuje umírající ženu, která žije sama se svojí opatrovatelkou. Již neopouští svoji postel a své myšlenky před smrtí upíná na svého syna. Žije v mylné představě, že je její syn ve Spojených státech amerických. Umírající žena je pravidelně navštěvovaná svou snachou Mari Töröcsikovou, která ví, že její manžel se bohužel nachází ve vězení. Nosí své tchýni květiny, falešné dopisy od syna a vede s ní dlouhé konverzace. Manžel a syn se z vězení vrátí, ale jeho matka se ho už nedočká. Snímek je velmi emocionálně zabarven. (17.02.2012)

Film se skládá retrospektivních pohledů a asociací. Příběh staré ženy, která žije v bytě, kam ji každodenně chodí navštěvovat manželka jejího syna, Luka. Její syn jí neustále píše o tom, jak cestuje po Americe, točí filmy a kupuje jí dárky, které jí co nevidět doveze. Stará žena vede dlouhé rozpravy s Lukou, která ví, že její manžel je politickým vězněm a že matce píše dopisy o natáčení v Americe, jen aby neměla strach. Nakonec se syn jednoho dne vrací domů, ale zjišťuje, že jeho matka už je dávno mrtvá. (19.09.2013)

Károly Makk v komorním dramatu reflektuje následky maďarského povstání a pozdním návratem, ale i nepřílišnou doslovností mi evokuje Michalkův pozdější film Pět večerů - čekající žena, muž vracející se z vězení. Tady je ale navíc Lukyna péče o stánoucí tchýni, kterou vytrvale přesvědčuje o tom, že syn ve skutečnosti pěstuje zdárnou kariéru filmového režiséra v Americe. Právě mozaikovité vzpomínky umírající ženy na své mládí vytváří parametry a dělají snímek formálně rafinovaným (a připomínají Sindibáda, který je na takovéto parametrické naraci založen úplně celý). (09.01.2012)