Nevěsta byla v černém

Černá komedie ve francouzském pojetí je vždy něco nového, objevného. V Truffautově žánrové prvotině (režisérovi nebylo tehdy ještě ani čtyřicet let) hraje zralá, ale stále krásná Jeanne Moreauová osudovou ženu-vampýra, která po nečekané a nesmyslné ztrátě vyvoleného životního partnera nachází jediný smysl svého života v naplnění pomsty na mužích, kteří se na nesmyslném kroku přímo či nepřímo podíleli. Čistota žánru je prolamována vlastně soustavně řadou psychologických mikrosond charakterizujících a individualizujících hlavní postavy i nezakrytým obrazem zoufalství a rezignace protagonistky filmu. Prvoplánovost postižení a vypátrání pachatelky vyvažuje mistrné - a přitom věcné - utajení pohnutky, která ji přivede do rukou policie, jejímž prostřednictvím se dostává do blízkosti posledního pachatele. Zvrácený smysl života je naplněn, a to, zda bude ukončen v blázinci (dnes by to tak takřka jistě dopadlo), nebo gilotinou či dobrovolným hrdinčiným odchodem ze života, je nepodstatné a vlastně svým způsobem druhotné. Rád bych upozornil na ještě jeden významný charakterotvorný prvek NEVĚSTY: individuální pomsta, jakoby inspirovaná Dumasovým HRABĚTEM MONTE CHRISTEM, neztrácí nic z jakoby paralelního plného vnímání skutečnosti (snaha zachránit život ženě neprávem obviněné ze třetí vraždy). A tak film mnohem více evokuje Chaplinova MONSIEURA VERDOUXE (asi mnohem více než Hitchocka). Poznání, že lidské životy jsou a probíhají složitěji, iracionálněji, je samo o sobě neutrální; v případě zdařilého filmu naopak povzbuzuje k přemýšlení a hloubání, činnostem, kterých je v naší překotné a hektické době ke škodě nás všech tak málo. (08.10.2008)

Velmi zajímavý film, který mě na jedno stranu překvapil a na druhou zklamal. Přišlo mi trochu líto, že je příběh trochu příliš přímočarý a dost předvídatelný, navíc vlastní pomsta šla tak snadno, až to bylo nepřirozené. Když jsem však odhlédl od tohoto jednoduchého motivu, viděl jsem příběh zlomené ženy, která se ve svůj nejšťastnější den stane rázem vdovou. Náhlá hluboká prázdnota, pálení mostů, žádné velké obavy z dopadení, celkový životní fatalismus, střídaný chladnými a vypočítavými kroky, vedoucí k pomstě a vlastně jakémusi naplnění. Myslím, že další shlédnutí by na mě zapůsobilo ještě více. Opravdu zajímavý film. (13.10.2008)

Nevěsta byla v černém, tedy už v názvu odkaz k filmu noir, Truffautův ,,černý" film se ale nejvíce blíží evropské odpovědi Alfredu Hitchcockovi, zůstává však stát někde na půli cesty. Jako detektivka mi tenhle film nefunguje vůbec, jako thriller také moc ne, v rastru artového filmu už je to lepší, ale stejně znám daleko více lepších uměleckých snímků... Co se v Nevěstě povedlo neoddiskutovatelně, to je hudební složka - snad jediná hudba v první půli vytváří alespoň nějaké napětí, když ostatní složky detektivky selhávají... Povedená je práce se symboly, barvami (například barva šatů hlavní hrdinky - ,,nevěsty"), svatební pochod zaznívající v samém finále filmu, kdy se ,,nevěsta" konečně dočkala konce svého ,,obřadu"... Motiv pomsty je tu silný, ale Truffaut mne nedokázal přesvědčit o jeho univerzální míře přijetí. Spíše je to jen cosi jako variace, experiment, hra... Tohle setkání s dílem Françoise Truffauta se tedy, alespoň v mém případě, příliš nevyvedlo...ale příslib je to každopádně pěkný... Podobné filmy: Vertigo, Vražda na objednávku, Pošťák vždy zvoní dvakrát, Dáma ze Šanghaje, Manon od pramene, Kill Bill (08.10.2008)

Černá vdova, které fandím. Zabili jí manžela, když spolu odcházeli od oltáře. Pachatelé byli akorát pitomci, co se občas scházeli a jednou si hráli, hráli, až dohráli. Hraní si na život jim zatrhla právě ona fešná vdova. Vtrhne jim do života, omotá si je kolem prstu a vyžaduje spravedlnost bez ohledu na to, jak osamělí, nešťastní, šťastní, za rodinu zodpovědní, zábavní, pohlední nebo provinilí pachatelé jsou. Černá nevěsta vraždí, a to vždy s chladným srdcem a bez výčitek. Jde a jde a nezastaví ji ani vidina vězení. Skvělý film, kde s postupujícími minutami už víte, jak to celé skončí. Sice na mě chování hrdinky působilo někdy až příliš chladně, jako by byla stroj, žádné zaváhání, žádné slitování, což se potom přeneslo na celou atmosféru filmu. Bylo to nějak úplně bez emocí a občas přitažené za vlasy, hlavně ta samozřejmost, s jakou černá vdova vplouvala jako femme fatale do životů mužských vrahů. K čemu ale já mám výtky, to zřejmě bylo režisérovým záměrem. (13.11.2011)

Nevesta, ktorá bola (miestami aj sporo odetá) v čiernom, sa mi prostredníctvom nej podarilo „zabiť dve muchy jednou ranou”, pričom protagonistka Júlia Kohlerová, sa musí ešte i o čosi viac posnažiť, aby nakoniec zlikvidovala tých »múch« až rovných 5, a to podotýkam, že sa pekne a postupne všetky ponaliepajú na túto jej »mucholepku« , ktorá v podstate tradične (s)plnila svoj účel naprosto spoľahlivo, čím našej (anti)hrdinke priniesla tak potrebnú satisfakciu s mimoriadne trpkou príchuťou, keďže musela chytiť spravodlivosť do vlastných rúk, no zároveň i dodajme, že sa jej to akosi trochu vymklo spod kontroly ? Určite nie, lebo si treba rýchlo uvedomiť, že po celý čas skrátka veľmi dobre vie, čo činí, ó áno, a v týchto prípadoch, sa dokonca jedná i o rafinované a premyslené trestné činy, ktoré je ináč zakaždým fascinujúce sledovať, že s predposledným Fergusom, ten očakávaný moment, trvá až príliš dlho, lebo tejto pasáži, sa scenárista a režisér v jednej osobe, Francois Truffaut, venuje o niečo dlhšie, ako zvyčajne, keďže sa do DIANia (priezvisko recenzenta) znovu zapája i daná postava zo začiatku filmu, ktorá sa následne potom zase vytratila, aby sa opäť pripomenula, a trebárs povedzme i - zamiešala kartami...? Na to vám odpoveď síce neprezradím, ale napríklad taká Jan(k)a Moreauová, ma znov nesklamala, čo ma muselo proste potešiť, keď v tejto pohnutej dobe, už teda nič iné, tak sa kultivovaný divák aspoň(že) môže na necelé 2 hodinky, ponoriť do neustále sviežeho, a predsa trošku staršieho jazera, pretože o tomto súčasnom (»mútnom«), bohužiaľ, nemôže byť žiadnej reči, lebo nielenže pozvoľna vysychá, a k tomu je aj obzvlášť kalné, ak už náhodou toto "kinematografické jazero" aj úplne nevyschlo, ale súčasne tiež pozorujem najmä vymieranie skutočného hereckého, či režisérskeho druhu, ktorých nahrádzajú všelijakí, druhotriedni pseudoumelci tretej kategórie, čo je práve v tejto kombinácii, ešte o to oveľa bolestnejšie ! Jednoducho nastáva maximálna povrchnosť, ktorá vystriedala naozajstné UMENIE, ktoré v súčasnosti už vonkoncom nevnímam, a ani nepozorujem, a to je strašné skonštatovanie ! A to ani nehovoriac o dnešnom, otupenom publiku, ktoré tento zvrátený systém ešte aj podporuje ! V budúcnosti budem musieť loviť v starých vodách, ak vo všeobecnosti nezanevriem na film, ako taký...?! (10.07.2022)