Andělé v Americe

Většina knih, filmů a televizních pořadů je tvořena se záměrem pobavit a neklade si jakékoli vyšší cíle. Tu a tam se ale objeví dílo, které má zjevně vyšší ambice a chce zachytit atmosféru a zásadní pohyby v určité zemi, epoše nebo společenské vrstvě. Andělé v Americe takové ambice nejen mají, ale úspěšně se jim je dokonce daří naplňovat. Prostřednictvím svých hrdinů se vrací do Spojených států poloviny 80. let, kdy vrcholila konzervativní reaganovská revoluce a zároveň propukla naplno epidemie AIDS, která si v první fázi vybírala daň především mezi příslušníky homosexuální menšiny. Ta se soustřeďovala tradičně do velkých liberálně orientovaných měst na východním prostředí. Seriál mapuje osudy několika gayů, kteří se vyrovnávají buď se svou nemocí nebo s nemocí svých přátel a intimních partnerů, zažívají frustrace z radikalizované společenské atmosféry a obavy z budoucího vývoje. Dobře napsané, zrežírované i zahrané, Andělé oprávněně získali několik významných profesních ocenění. Seriál obsahuje i mysteriozní linii, která je ale vedlejší a rozhodně neznamená, že by se tenhle kousek dal zařadit do stejné škatulky jako např. lynchoviny nebo zábavné fantasy série. Andělé jsou ojedinělí i v tom, že zaplať pánbů neměli ostatně logicky takový komerční ohlas, který by tvůrčí tým nutil ze sebe stůj co stůj ždímat další pokračování. Andělé nejsou pro každého, ale kdo má rád kvalitu a provokativnost, ten si tenhle příběh o příchodu andělů na náš svět, který neustále osciluje mezi jemnou ironií a tragikou postupného chátrání a umírání, opravdu vychutná. Celkový dojem: 95 %. (09.01.2013)

Vyše päť hodín rozprávkovo úžasného, tragického fantasy príbehu, ktorý som zhltol jedným sústom takmer bez mihnutia oka. Krásny epos o homosexuáloch, vzťahoch medzi nimi a ich vzťahoch s 'normálnymi' ľuďmi, nemenej o rodine, priateľstve, láske, skrátka všetkom, čo dokáže poriadne rozpumpovať citové centrá v tele diváka a keď máte voči tejto skupine ľudí skeptický, či odmietavý postoj, tak máte vskutku smolu a prichádzate o fantas(y)tický filmový zážitok. Ku koncu práve prehnaná prevaha anjelských fantasy prvkov trošku uškodila dojmu z filmu, ale záverečný doslov túto medzeru šikovne zaplátal. Navyše ekvilibristické herectvo všetkých zúčastnených je v absolútnej top úrovni počas celého trvania, najspokojnejší a najunesenejší som bol z Pacina a Wrighta. 90%. (23.02.2009)

Tak toto nemá v televizní tvorbě obdoby. Kdyby mi někdo předem řekl o čem to bude, pravděpodobně bych přišel o asi nejzajímavější televizní serii, co jsem kdy viděl. Nevím, jestli by mě někdo dostal k serialu, kde všechny postavy jsou gayové, mormoni, andělé, mají halucinace, AIDS nebo případně více zmíněných věcí dohromady. Musím říct, že dlouho jsem nebyl tak plný dojmů. Zpočátku mi přišlo 6hodin moc, později zoufale málo. Vůbec se nedivím, že andělé posbírali všechny globy ve všech hereckých kategoriích. Tolik skvělých hereckých výkonů jsem totiž pohromadě snad ještě nikdy neviděl. Nemám, co bych vytkl. Na tento serial jsem koukal s doslova otevřenou pusou. // Nejoblíbenější postava: Roy Cohn // 95% (05.02.2009)

Způsob vyprávění je tak patetický, že překročil moji míru tolerance. Homosexuály umírající na AIDS doprovází na jejich cestě ke smrti a sebepoznání halucinogenní přízraky v podobě příbuzných ze středověku nebo poněkud výhružného anděla zahraného Emmou Thompson a divadelní předloha z toho trčí jak zlomená kost. Nechutně rozmáchlé projevy plné rádoby vznešených frází dělají ze seriálu nesnesitelnou vyumělkovanou záležitost. (01.05.2017)

Je to pár dní, co jsem absolvovala tenhle skvost a stále mi nejde z hlavy. I když nejsem přívržencem (a ani nemám ty ambice) dlouhých rozborů filmu od nasvícení až po catering, mám chuť se rozepsat a pořádně vás potrápit, protože jsem toho zkrátka plná. Věděla jsem přibližně, s čím budu mít dočinění (Nichols je se svou Silkwoodovou, Absolventem, Virginií a dalšími skvělými filmy objekt hodný sledování), ale že to bude taková bomba, to jsem ani ve snu nečekala. Jsou nám tu představeni homosexuálové, židé, mormoni, právníci, zdravotníci, andělé, oběti ... politické situace i názory na ně, někdy v nepochopitelných dialozích, ale to se jen může chvilku tak zdát. Za hlavní postavu považuji prohnilého právníka Al Pacina, nejen proto, že jeho výkon je něco tak strhujícího, že vás to v některých místech odvede od čtení titulků a vnímání slov, ale i že se od jeho postavy umírající na "rakovinu jater" všechno odvíjí. Mladý kolega, který k němu vzhlíží, chce udělat všechno správně a tak se osvobozuje ze zajetí heterosexuality, svou manželku nechává napospas osamělosti, valiu a halucinacím a odchází k příteli, který při první zdravotní komplikaci svého AIDS nemocného druha vzdává letitý vztah. Nepodobá se to filmům na téma AIDS, které jsem dosud viděla (takovéto "umírám, léky jsou drahé, plačte sborem a vemte si ze mě odstrašující příklad, ale nediskriminujte mě"). Tady je to jinak: nemocní si nemoc prožívají po svém a sami, protože na nemoc je nakonec každý úplně sám, a "zdraví" si zas srovnávají hodnoty a především vztah k těm prvním. A aby toho nebylo málo, v tom zápase jim pomáhají halucinogenní průvodci a andělé, protože "ON se na nás vykašlal, ON to vzdal a nechal nás v tom samotné". Nakonec, a to řikám, aniž bych chtěla prozrazovat finále, je to o naději. "Chci žít, stejně jako lidi, jejichž těla pokrývá víc ran než kůže, žiju tak rád, třeba s nemocí, chci přesto žít". A takhle bych mohla psát hodně dlouho, ale vážně, nechci vás trápit, a přesto, že to opravdu není film pro každého a netvrdím, že právě já jsem toho pochopení hodna (a jestli mě Nichols svými výrazovými prostředky tahá za nohu, ať klidně tahá, já mu to žeru), je to ohromující záležitost plná otázek, bláznovství, lidství i té naděje, a já vám ji velmi doporučuji. (06.01.2006)