Zbožňovaný

Něco trochu na princip Teorie tygra, mi to přišlo (možná díky spojitosti Jiřím Bartoškou), ale tohle za ním hoooodně zaostává. Jediné, co na tom je dost dobrý, je Jiří Langmajer a jeho postava. Toho má rád, od doby kouče Hrouzka přímo žeru, a při vtipných scénách a hláškách ho v tom vidím (i když tady jich nebylo tolik). Ale kvůli němu jsem chvíli i myslel na 3*, ale v kontextu hodnocení jiných filmů to ne, to si to nezaslouží ani s dobrým Langmajerem. (16.03.2023)

Bartoška v české kultuře dostal pozici naprosto dokonalého muže, který je Zbožňovaný. Možná to vedlo filmaře k vytvoření tohoto snímku, který se ale ne zcela zdařil. Film totiž klopýtá od samotného námětu, přes scénář, až po samotný rytmus filmu. Přes dobré výkony herců je film nezajímavý, průměrný a takový o ničem, což bohužel u Kolečka není překvapení. (04.12.2023)

Míň toxické než jiné filmy Petra Kolečka. Zdrojem humoru zde není znásilnění, ale „jen“ vyjadřování člověka po mrtvici nebo to, že „ženský neuměj couvat“. Navíc nechybí náznak mravního ponaučení. Nevěrník je potrestán imobilitou, afázií a univerzální hnědou omáčkou. Jinému nedospěle jednajícímu muži, jehož zájmy začínají u hulení a končí u aut, je na druhou stranu odpuštěno bez toho, aby na svém chování cokoli změnil. Ženy pak v závěru smířeně přijímají, že všichni chlapi dělají stejné chyby, a vracejí se buď k lahvi tvrdého alkoholu, nebo k vaření a pečení (slibný motiv pozdní ženské emancipace rozveden není). Nic víc než kefírovou buchtu a nadívané kuře ostatně Kolečkovi hrdinové ke štěstí nepotřebují. Strukturou to připomíná pásmo situačních scének s předvídatelnými pointami, jejichž přítomnost ve vyprávění často opodstatňuje jen možnost dát některému z herců prostor k jeho kreacím (pomalu se bojím jít na český film, aby na mě nevyskočil Kozub, nehodící se do většiny rolí, do nichž je obsazován). Když se nicméně vyprávění těkající mezi půltuctem postav zaměří na Zuzanu Kronerovou, která jako vždy hraje naplno a jako jediná své podváděné manželce dokáže dodat jistou věrohodnost, dokonce to ani nebolí sledovat. Jen bych se rád dožil toho, že autoři českých romantických komedií přijdou s konfliktem spočívajícím v něčem jiném než je mimomanželský poměr, ženská hysterie nebo neschopnost postav říkat si věci na rovinu. 40% (24.09.2021)

Scénárista Petr Kolečko to má hodně nahoru dolů. Mnohé jeho látky (včetně seriálových) jsou na palec nahoru, jindy nic spletitého nevymýšlí, nikam hluboko se nepouští. U jeho režijního debutu Přes prsty to nakonec stačilo, tentokrát už je to ale křeč s celou řadou přešlapů, kdy nespočet scén vyšumí do ztracena a celý příběh je zoufale zoufalý. Jiří Bartoška je tu za dokonalý vzor. Uznávaný lékař, moudrý otec, zodpovědný manžel, takže nepřekvapí, že o něm hodlá jeho vnučka napsat obdivnou slohovou práci. Nikdo z rodiny nicméně netuší, že už pár dekád udržuje milenecký vztah s kolegyní Ivanou Chýlkovou. Není třeba „odhalovat“ podrobnosti, milenka to při rodinné sešlosti jednoduše přede všemi vyklopí, s pediatrem to sekne a důchodová bezstarostná pohoda je tatam. Zbytek je o množství postav, o množství situací (ze života určitě odkoukané nejsou, ač inspiraci prý tvůrce našel u svého dědy), které si zasloužily mnohem větší péči. Humor je nijaký, postavy jednorozměrné, vztahově je to uhozené a k samotnému ději? No, i můj ranní čaj je o poznání silnější. Výsledek je nevyrovnaný, utahaný, doslovný a celkově smutný. (25.05.2023)

Super scénář, já se skvěle pobavil. Vyměnil bych Langoše, protože ten za chvíli snad poleze i z obrazovky u losování Sportky, ale jinak fajn. Chýlková v dost nevděčné roli, Kronerová vynikající, Bartoška trochu ostrouhal když větší část filmu má koutky dolů. A líbil se mi Kozub, nádherně psycho postava. Martina Czyžová lehce sterilní ale v porovnání se spoustou těch "puberťaček", co nám tvůrci předkládají, moc milá a hlavně snesitelná.  Námitky bych vznesl jedině proti dvacetistránkovému slohu přes prázdniny, to by neprošlo na žádné SŠ (námět, ani práce na léto). Setkání na zahradě číslo jedna, je velká zábava. (27.02.2022)