Dveře v podlaze

Nudná studie rozkladu rodiny, která čelí prázdnotě a zoufalství po ztrátě dvou milovaných synů. Látka na hodně pestrou emotivní stupnici, které však bylo využito minimálně - úspěšně zde fungovala otupělá beznaděj, hrozivá prázdnota chodby přeplněné fotografiemi a samota malé Ruth, živořící neustále oživovanými vzpomínkami na mrtvé bratry. Ač nejsem zrovna senzacechtivá, vydržela jsem jen, abych se dozvěděla příčinu neštěstí. Jeff vysoko převyšoval Kim, na jejímž herectví i kráse neshledávám nic chvályhodného, i mladého Fostera, který mě masturbací nad spodním prádlem rozhodně nepřesvědčil o svém mladickém vzplanutí, a vlastně vůbec o ničem. (17.11.2009)

Kluk, který se octne uprostřed cizí rodinné krize. Žena hledající v něm náhradu za ztracené syny. Přišla jsem z kina a je mi všelijak. Zatímco kniha (Rok vdovou) byla mou kamarádkou a rozsteskňovala, dojímala i hladila mě několik dní, film na to měl jen 111 minut, a přestože končil asi ve třetině knihy, byla v něm táž něha, laskavost a přes hutný smutek i jistá naděje. Kim Basinger jsem dosud vnímala především jako krásku, ne jako herečku, za což se jí teď v duchu omlouvám. Taky se mi moc líbily citace z dětské knížky inspirované životem rodiny schovaným do jemných metafor, klavírní hudba, nekonečné moře, fotografie, symboly...... Klid a mír. (06.03.2005)

Dveře v podlaze jsou vlastně vagína těhotné ženy... Zajímavé, nikoli pravdivé. 111minut rodinné krize, netradičně slizký nesympatický Jeff Bridges a věčně zlomená Kim Basinger na, pod nebo před zauhřeným pubescentem s účesem alá Ringo Starr! Ano, to jsou Dveře v podlaze. Nuda, propletená rámečky s fotkami, uslintanou dceruškou, růžovým svetříkem, dětskými knížkami a to nejdůležitější - smrtí dvou synů. I převykládání samotné havárie nebylo nijak osvěžující... 40% (08.01.2014)

Dveře v podlaze jsou fantastickou a především osobitou adaptací Irvingova románu Rok vdovou (1998). Román je strukturovaný jako tří aktová hra a Tod Williams si zvolil pro svůj film pouze první akt a přesunul ho z předepsaného roku 1958 do současnosti. Což Irvinga nadchlo. Ve výsledku se jedná o krásnou práci o životě, jaký je a jaký může být. Zralý manželský pár tvoří neskutečně výborní Jeff Bridges a Kim Basinger, puberťáka, který jim vstoupí do života Jon Foster a maličkou dcerku kouzelná Elle Fanning. Každý film podle Irvinga je zážitek, ale Williamsův projekt si nejlépe pohrál s tenkou hranicí mezi komedií a dramatem. Jsou zde scény jak vystřižené z grotesky, aniž by rušily náročné melodrama. To v mnoha filmech s takovou lehkostí neuvidíte. (13.03.2021)

Chm, z nějakého důvodu se ke mně tento film různými oklikami vždycky jednou za pár let vrací a já si postupně uvědomuji, že k němu mám vlastně poměrně silný respekt. Lví podíl na tom má titulní pohádka "Dveře v podlaze" a ještě trochu lvější podíl na tom má Jeff Bridges a jeho vyšinutě královský majestát. Vedou ty dveře k nějakým spodním proudům. "A Sound Like Someone Trying Not to Make a Sound." (24.08.2016)