Příliš dlouhé zásnuby

Myslím, že Jeunet zůstává i nadále svůj, svým způsobem je vlastně pořád stejný. Snové obrázky a podivné promluvy hrdinů jsou konfrontovány až srovnávány se supranaturalistickým vypravěčským stylem (viz utrhané ruce nohy ve válce nebo sex na různé způsoby). Stejní herci, stejné barevné vizuálno, stejný styl vyprávění, stejné přechody a střihy oproti nové hudbě a vážnějšímu tématu. Tak bych to charakterizovala. Pro mě zůstává Jeunet i nadále černohumorně optimistickým strejdou , co se tentoktokrát snaží ukázat lásku a válku z evropského pohledu, a i přes všechny charakteristické a ohrané znaky svého umu se mu to nadprůměrně daří. (07.08.2005)

Obrazově a režijně je to vymazlené. Problém je ale v tom, že řada scén by ve filmu vůbec nemusela být, zejména ta korsická mstitelka mi tam připadala jak pěst na oko. Děj je díky tomu hrozně roztříštěný a nevyvážený, po silné scéně přijde téměř parodická. Jeunet jakoby chtěl do filmu nacpat všechno, dojetí, humor, napětí, ale dohromady to na mě nepůsobí tolik, jako kdyby se pár věcí vystřihlo a pár pojalo trochu klasičtěji. (27.09.2006)

Určite viac než dosť dobré.Komu sa páčila Legenda o vášni alebo Návrat do cold mountain,neváhajte ani sekundu.Vojnové scény plné blata a špiny sú natočené realisticky a s prehľadom.V príbehu vystupuje viacero postáv,takže treba dávať pozor,aby ste sa v ňom nestratili.Najviac ma potešilo,ako sa vysporiadali so záverom.Nie je v ňom ani hollywodsky happyend,ale nie je ani tragický.80%. (11.02.2009)

Jeunet vypráví pomalu tuhle podivně komplikovanou romantickou detektivku, až místy dostávají první dvě třetiny názvu další rozměr. Jinak je to hlavně obrazově stejně dokonalé jako třeba Amélie, hudba to báječně podbarvuje (přiznávám, že Badalamentiho jsem nepoznal) a na výpravě se očividně nešetřilo. Pokud by se výsledek dal k něčemu přirovnat, napadá mě Návrat do Cold Mountain (samozřejmě kromě detektivní linie). (01.04.2005)

Hravost stylu a formální nápaditost je zástěrkou pro strojený a přitom jednoduchoučký příběh. Nevystupují zde žádné charaktery, vše je podřízeno barevné, střípkovité hře. I válce škodí přestylizovanost, takže se i přes všechny zobrazené hrůzy zdá, jako by byla jen jako. Zatímco v Kubrickových Stezkách slávy se člověka dotýká realita zákopů, v Zásnubách není pro skutečnost místo. Jeunetův snímek mi připomněl Luhrmannovo Moulin Rouge - oba pánové natočili dechberoucí, na smysly útočící, kašírované NIC. (19.03.2006)