Reklama

Reklama

Příliš dlouhé zásnuby

  • Francie Un long dimanche de fiançailles (více)
Trailer

Obsahy(1)

Píše se rok 1919. Mathildě je devatenáct let. Před dvěma lety odešel její snoubenec Manech na frontu v Somme a jako mnoho jiných byl zabit "na poli cti". Alespoň tak to stojí v oficiálním oznámení. Ale Mathilda odmítá uvěřit. Je si jistá, že kdyby Manech zemřel, ona by to cítila. Vedena svou intuicí se drží poslední jiskřičky naděje, která ji spojuje s jejím milencem. Marné jsou pokusy bývalého seržanta přesvědčit ji, že Manech zemřel v zákopech na "území nikoho" společně s dalšími čtyřmi muži. Mathildina cesta je plná úskalí a překážek, ale ona se jich neleká. Všechno je možné pro toho, kdo má odvahu postavit se osudu. (Magic Box)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (319)

B!shop 

všechny recenze uživatele

No i kdyz to je nadhernej film, tak me trochu zklamal. Chybi tu takova ta lehkost jakou mela Amélie z Montmartru a zbyla jen nadherne natocena nuda. Pribeh je zajimavej i napinavej (ale obcas se vlece a chybi tu naka gradace napeti), casti z valky jsou vyborny (Kdyby takle natocil celej valecnej film, byla by to naprosta bomba.), ale kdyz se furt dokola opakuje jak Matilda objevi nejakou osobu, ktera neco vi a jede za ni a tak furt dokola, zacne to byt nuda. Navic je to cele zbytecne protahovane. Urcite se dalo z deje vytezit vic. Navic kuli castejm flashbackum, preskakovani v deji a silenemu mnozstvi postav jsem se v deji misty ztracel. Ale je pravda, ze misty to je skutecne vyborne, nektere sceny jsou hodne pusobive a par odlehcujicich vtipku potesi. Herci jsou docela v pohode, ale Audrey mi tu nesedla tolik jako v Amelii, vetsinu casu se totiz jen divne tvarila, nicmene hrala skvele. Dal me taky zaujali Dominique Pinon, Jodie Foster a Tcheky Karyo. Nebejt naprosto uzasneho vizualniho zpracovani, skvele kamere a slusne hudbe dal bych 3*, ale takle je to za 4*. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Mám rád tu zvláštní atmosféru hnilobné dekadence zákopů 1. světové války a vizuální ztvárnění J. P. Jeuneta patří mezi nejlepší... výborná práce kamery, přehledné vedení masových scén a pěkné barevné filtry. Bitevní sekvence tvoří jen výplň detektivně-milostné mozaiky, kterou táhne opět pouze roztomilá Audrey Tautou, která co neuhraje velkýma očima a úsměvem, to neuhraje vůbec. Hodně mi sedl zvolený tón, který je poměrně blízký hořko-nevážnému melodramatu z Amélie, zde ovšem s posílenými podtóny dramatu. Příliš dlouhé zásnuby nabízejí celkem zajímavý příběh, celkem snesitelné hlavní hrdiny a výborné vizuální zpracování, které jen potvrzuje vybrané schopnosti Jeunetova zraku tvůrčího. Nemohu říci, že by mě melodramatický výlet do hlubin války nějak hluboce zasáhl, ale měkce sklouzl po kůži... čili příjemně pohladil. To beru. ()

Reklama

Isherwood 

všechny recenze uživatele

Už samotná předloha Sebastiena Japrisota je docela průser. Příšerně těžkopádným jazykem odvyprávěná detektivka, která primitivní téma podává rádoby sofistikovaným způsobem cílené zmatenosti, a proto se nelze divit, že podobným způsobem působí i samotný film, jelikož zůstává předloze relativně věrný, tudíž před těmi, kteří se v dějovém chaosu neztratili, klobouk dolů. Formální stránka je typický Jeunet bez citu a míry, jelikož jeho řádění (vřava zákopové války je autentická jako nikdy) i malebnost (žlutě natřená krása s /ne/viditelným nápisem „kýč!“ netrkne do oka jenom slepého) se opět potkali v nerovnoměrném celku, který se mezi sebou bije po celou stopáž. Korunu marnosti tomu nasazuje debilní casting, který vedle sebe postavil Audrey Tautou (ročník 76) a Gasparda Ulliela (84), jejichž rozdíl bije do očí ze samotného plakátu. Těžké šlápnutí vedle, které při dalším zopakování bude Jeuneta v mých očích stát jednu z vrcholných pozic originálních tvůrců. ()

Sobis87 

všechny recenze uživatele

Navzdory úžasné Amélii z Montmartru považuji právě Příliš dlouhé zásnuby za Jeunetův nejpropracovanější a nejvyspělejší film. Amélie si mohla dovolit bizardní odbočky od hlavního dění, aniž by vyústily v něco smysluplné pro hlavní dějovou linku, protože všechna ta nedořečená témata a odbočky nepodstatné pro děj sloužily k tomu, co bylo pro Amélii ústředním tématem, a to je óda na Paříž a její rozmanitost. Takový postup by ale v Příliš dlouhých zásnubách už nemohl fungovat, protože se jedná o vesměs klasický příběh, ale nebyl by to Jeunet, kdyby od těch všemožných odboček opustil a naservíroval nám klasické vyprávění. Právě i zde jsme zavaleni spoustou informací, které se zezačátku zdají být naprosto zbytečné a samoúčelné (opět se ve filmu vyskytuje komentář vypravěčky), ale jejich znalost se ukáže být užitečná v pozdějším vyprávění, kde do sebe všechno zapadne. Zní to téměř jako detektivka a ono tomu tak i je. Příliš dlouhé zásnuby se totiž rozprostírají na poli tří žánrů. První je již zmíněná detektivní linka, v níž Mathilda pátrá po svém snoubenci, který zmizel v zákopech 1. světové války a považuje se za mrtvého. Při Mathyldině pátrání nám jsou odhalovány válečné výjevy, při nichž film sklouzává do poctivého válečného filmu, který se může směle měřit se západní konkurencí. Romantická linka zasahuje do všech částí filmu, ale ve své ryzí podobě se objevuje v Mathildiných flashbacích, kdy její snoubenec ještě s ní. Nejlepší na filmu je fakt, že všechny tyto části skvěle fungují samy o sobě a dohromady utvářejí komplexní dílo. Zpočátku jsem se sice v tom přehršli postav ztrácel, ale na konci vše dává smysl a jak jsem již zmínil, každá z postav je důležitou součástí mozaiky, kterou divák spolu s Mathildou postupně skládá. Samotný příběh je sice jednoduchý, ale velká komplexnost a poutavý styl vyprávění ho ozvláštňuje a musím, říct, že dokázal udřet mou pozornost od začátku do konce. A protože jsou Příliš dlouhé zásnuby dílem právě Jeana-Pierre Jeuneta, očekávejte nebývalé vizuální hody. Jak je u tohoto tvůrce zvykem, na plátně převládá žlutá a zelená barva, přičemž je do záběru vkládán nějaký barevně rušivý prvek (červená rukavice, červený svetr,...). Ani tentokrát nebudeme ochuzeni o uhranšívé kamerové jízdy a roztodivné záběry a kompozice. Párkrát se dokonce dočkáme i krátkých vsuvek ve formě černobílých archivních záběrů, které jakoby vypadly z období němé éry. To,několikrát vzpomenutý Rembrandt a celkové vizuální ladění připomínající staré fotografie, mě utvrzuje v tom, že je Jeunet "uměleckým nostalgikem". Přičtu-li k tomu ještě skvělé obrazové montáže a hudbu od samotného Angela Badalamentiho, musím říct, že jsou Příliš dlouhé zásnuby ryzími audiovizuálními hody. Pokud jde o herecké obsazení, objevuje se zde hodně zvučných jmen. Vedle Jeunetova dvorního herce Dominique Pinona a "Amélie" Audrey Tautou se můžete těšit například i na Marion Cotillard (Oscar za Edith Piaf), Tchéky Karya a dokonce i na takovou hvězdu, jako je Jodie Foster. Příliš dlouhé zásnuby sice nejsou na první pohled tak divácky vděčné jako Amélie z Montmartru a vyžadují si od diváka trochu více pozornosti, ale to nemění nic na tom, že se jedná o skvělý film....ne, "krásný" je to správné slovo. 95% () (méně) (více)

sharky 

všechny recenze uživatele

Jean-Pierre Jeunet je svébytný a jedinečný a takovouhle formu prostě v žádném americkém filmu nenajdete. po vizuální stránce je dílo naprosto dokonalé, barevné filtry mě většinou spíš rozčilují, ale tedy to do filmu skvěle zapadá. Scény jsou chytré a promyšlené, skvělé je třeba zhasínání a rozvěcení, kde se audrey postupně svléká (i když teda ty prsa mohla taky ukázat:) ne že bych je tak nutně potřeboval vidět, ale příde mi trapný, když si je zakryje rukou, jenom aby to neviděl divák, v reálnym životě by to ta postava asi těžko udělala). Ale film je hrozně překombinovaný, někteří herci jsou si dost podobní a já se v těch jménech neustále ztrácel a vůbec jsem netušil o kom zrovna mluví a co už vlastně hlavní hrdinka vypátrala, ale ta forma je tak užasná, že mě z toho příjemně mrazilo a člověk pak rád odpustí nedokonalosti v ději. 90% (nešlo by opravdu, aby se ty filmy daly hodnotit deseti hvězdičkami!!!?) ()

Galerie (38)

Zajímavosti (43)

  • Vo veľkom hangári so vzducholoďou, keď začne vzducholoď stúpať, vojak zatiahne mechanizmus pákou, lano praskne, vzducholoď pokračuje vo vzostupe, ale stroj sa aj naďalej otáča, hoci by mal byť zablokovaný. (Pat.Ko)
  • Jeden z odsúdených väzňov má číslo 4077, ktoré odkazuje na tábor vo filme M*A*S*H (1970) a v seriáli M*A*S*H (od r. 1972). (Pat.Ko)
  • V príbehu o samospôsobenom zranení Manecha (Gaspard Ulliel) môžeme vidieť tank zúčastňujúci sa na francúzskom útoku. Tento typ tanku, Renault FT, sa v skutočnosti nezúčastnil na bojoch až do marca 1918. (Pat.Ko)

Související novinky

Zemřel skladatel Angelo Badalamenti

Zemřel skladatel Angelo Badalamenti

13.12.2022

Svět filmové hudby přišel o jeden ze svých významných hlasů, ve věku pětaosmdesáti let totiž v neděli v New Jersey zemřel americký hudební skladatel Angelo Badalamenti. Informaci o úmrtí zveřejnili… (více)

Zemřel herec Gaspard Ulliel

Zemřel herec Gaspard Ulliel

19.01.2022

Přichází smutné zprávy z Francie. Ve věku 37 let zemřel po tragické nehodě na lyžích francouzský herec a držitel dvou cen César, Gaspard Ulliel. O jeho skonu informovala agentura AFP. Talentovaný… (více)

Life of Pi podle Jeuneta

Life of Pi podle Jeuneta

02.11.2005

Kniha Yanna Mantela THE LIFE OF PI, zachycuje strastiplnou plavbu 16-letého indického chlapce Pi z Indie do Kanady. Neboť poté, co nákladní loď převážející zvířata do zoo ztroskotá, zůstane na… (více)

Kto bude mladým Hannibalom?

Kto bude mladým Hannibalom?

08.09.2005

Chcete vidieť, ako sa z temne charizmatického angličana môže stať mladý usmrkaný francúz? V tom prípade netrpezlivo očakávajte ďalší pripravovaný film z kuchyne vyberaného gurmána - doktora Lectera,… (více)

Reklama

Reklama