Příliš dlouhé zásnuby

Obrazově a režijně je to vymazlené. Problém je ale v tom, že řada scén by ve filmu vůbec nemusela být, zejména ta korsická mstitelka mi tam připadala jak pěst na oko. Děj je díky tomu hrozně roztříštěný a nevyvážený, po silné scéně přijde téměř parodická. Jeunet jakoby chtěl do filmu nacpat všechno, dojetí, humor, napětí, ale dohromady to na mě nepůsobí tolik, jako kdyby se pár věcí vystřihlo a pár pojalo trochu klasičtěji. (27.09.2006)

Není to sice tak hřejivé a lidské jako Amélie, ale dvojice Jean-Pierre Jeunet a Audrey Tautou ušli solidní kus cesty a vedle opravdu krásné kamery přibyl ještě další trumf v podání hudebního mága Angela Badalamentiho. Trochu jsem se ztrácel ve jménech a příčinách jednání a našlo by se i pár hluchých míst, ale vše do sebe zapadá jako mozaika, chladné válečné barvy jsou oddělovány od těch příjemně hřejivých sépiových barev a odstínů a především mě potěšila ona poetika (například škrtání zápalkami milenců) a nápaditost. A francouzština Jodie Foster. Laťka mírně klesla, ale stále je to silný nadprůměr!! (08.01.2006)

Vláčný scénář, který se snaží tvářit až příliš rafinovaně, promyšleně. Ve výsledném dojmu nemůže nikomu ujít, že příběh slouží jen jako opora pro Jeunetovi vizuální orgie. Přesto však Příliš dlouhé zásnuby jako celek nedokážou zaujmout právě ničím jiným než obrazem. Příběh není zajímavý a hraničí někde mezi klasickou detektivkou a naivní pohádkou a samoúčelnost některých scén, jenž režisér využivá jen a pouze k ukázaní dalšího obrazového kouzla, působí spíše hloupě. Příliš dlouhé zásnuby jsou velmi povrchním filmem pro všechny ty rádoby umělce, kteří hledají na bílém plátně filozofický podtext. Jedním z mála kladů jsou samotné zákopy, které dokážou strhnout jak mírou své autentičnosti, tak zároveň mírou kýčovitosti, což se - opravte mě pokud se mýlím - ještě nikomu nepovedlo. Btw ač nesouhlasím s natočením snímku Hannibal - Zrození, při pohledu na Gasparda Ulliela v Příliš dlouhých zásnubách bych o jeho obsazení v tomto filmu ani chvilku neváhal... (26.12.2007)

Strašně dlouho jsem nezažil, aby se v sále po skončení filmu rozhostilo naprosté ticho. "Příliš dlouhým zásnubám" se to podařilo. A právem...Skvostně napsaný a zrežírovaný příběh velké lásky, která přece nemohla zemřít a dokud je v srdci záchvěv naděje, je třeba se jí držet. Mathildino pátrání po ztraceném snoubenci vás provede krutými zákopy, kde vás i přes výtvarně úžasné pojetí bude každý záběr bolet, skrz poválečnou Paříž s jejími kavárnami a trhem, až po bretaňské pobřeží - drsné, ale přesto plné citu..."Příliš dlouhé zásnuby" mají všechno – silný příběh překypující emocemi, Jean-Pierre Jeuneta jenž přesně ví, co a jak chce říct, skvěle obsazené a skutečně zajímavé postavy, krásnou kameru a hudbu. Ale mají i něco navíc - jedinečnou Audrey Tautou a něco, čemu já říkám „duše“. A ten nejnádhernější konec, jaký si jde vůbec přát...Bolí Tě to, když chodíš? P.S.: Po cestě z kina jsem v parku po několika letech postavil sněhuláka. Neptejte se proč. Jděte na „Příliš dlouhé zásnuby“, a pak pochopíte. (29.11.2005)

Vizuální nádhera, ale paradoxně jsou jednotlivé obrazy tak krásné, že po chvíli úplně ztratí svou funkci a začnou nudit. Tady naprosto platí úsloví, které říká, že čeho je moc, toho je příliš. Jeunet na to má, ale některé až groteskní vsuvky mi do takového filmu příliš nesedly, navíc ty přidané vraždící a detektivní linie byly hodně rušivé a bránily mi, abych film bral vážně a dokonale se do něj vžil. Další věc, co mě zklamala, byla hudba, pořádně zazněla jenom párkrát a to ještě na ne úplně vhodných místech. Ne nepodobné mistrovské kousky - Pokání a Benjamin Button, jsou z mého pohledu o parník dál. Jak z filmařského, tak emočního hlediska. (02.08.2011)