Digimon

Digimoni byli jedním z mých nejoblíbenějších seriálů, které jsem sledoval jako kluk, a tak jsem se na ně nedávno podíval znova, v japonské verzi. A musím říct, nebe a dudy. Americká verze je v porovnání dost ubohá, což i podle mne vedlo k takové hodnocení ostatními uživateli (mimochodem na IMDb mají Digimoni téměř 70%). Originál má o moc lepší soundtrack (a hlavně úvodní písničku), původní scénář je výborný, no a japonština přeci krásně zní. Jinak myslím, že Digimoni kopií Pokémonů nejsou, přípona mon je asi tak všechno. Takže pokud chcete objektivně hodnotit, podívejte se na všech 54 episod v japonštině (samozřejmě jsou slabší i lepší díly, ale jinak to nejde). Dávám 70%. (10.09.2014)

Ač se to nemusí na první pohled zdát, svět digimonů je propracovaný a uchvacující, příběh zajímavý a poutavý, části, kdy se prolomí hranice mezi reálným a digitálním světem, jsou fakt maso. A obecně se jedná o seriál mnohem dospělejší než Pokemon, a zároveň o seriál, který je naprosto iracionálně odsuzovaný. (19.07.2011)

Nechápu, že jsou digimoni v černém. Ano, není o žádný seriálový skvost, ale je to proboha seriál pro děti. Možná je to tím, že v sobě i přes svůj věk mám ještě trochu s dítěte, ale digimony jsem rád měl a budu. Vstával jsem poctivě každé ráno a četl jsem i časopis, takže za 3* dát musím. Vy co hodnotíte odpadem, podívejte se co za s****y pouštějí dětem dnes. Tohle mělo alespoň děj a vtip. Navíc zápletka s Myotismonem byla skvělá. (09.09.2013)

Daleko lepší než vykrádající pokémoni (myšlenka digimonů vznikla daleko dříve). Krom celkem pěkné animace a tradičních demoralizujících bitek rozkošných zvířátek s očima jak melouny je tu taky ústřední motiv boje dobra se zlem (narozdíl od pokémonů, kde trenéři bojují jen pro zábavu), který je překvapivě zpracován docela příjemně. Zkrátka i Digimon patří mezi japonskou vymývárnu dětských mozků, ale ze všech zástupců tohoto nehezkého odvětví u mě svou nenásilností a sympatičností vyšplhal až na tři hvězdy (tedy tak 5 z deseti...). (20.07.2007)

Tak si to pojďme představit a vraťme se tak trochu do našeho dětství k roku 1997. V Česku svítí sluníčko, žijeme Večerníčkami, TV Nova běží bez nějakých dlouhodobě originálních seriálů a najednou se rozběhnou děti do obchodů, protože začíná 1. série pokémonů a děcka vykupují Pikachua a kartičky s pokémony. Série těchto zajímavých japonských postaviček rapidně vzrostla a Japonci si začali mnout ruce penězi po grafovém extrémním vzrůstu tržby, jako horečka na teploměru a tyto 4 roky se mluvilo fakt jenom o pokémonech. Takže Japonci hned využili příležitost a řekli si - Koničiva Nakama a pojďme rozjet tuto elitní kariéru s dalšími podobnými příběhy s jinými hrdiny... a jak to dopadá, tak se vše musí jenom zhoršit. A nyní se právě dostáváme ke konci 20. století, kdy před nás vstupuje na Fox Kids další podobný seriál pokémonům - Digimon. Hned na začátku musím zmínit, že bitva mezi Digimonem a Pokemonem je jako fotbal San Marino, proti Česku. Ačkoliv se Digimon snaží udržet na horolezecké stěně s pomalu docházejícími silami, pokémoni se posilnili Snickersem. Tím chci říct, že Digimon vůbec není špatný seriál a celkem bych u něj vydržel sedět dlouho, ale ten příběh ze začátku mě prostě ubíjí, protože nemá logiku a patu, aby se děcka dostali najednou do portálu a získali nějaké random udělátka a svůj štít.... teda chtěl jsem říct svého Digimona, kteří jim za každou cenu zachraňují zadnici. Ale upřímně, potom mě už ta série začala celkem bavit - nalézání zvláštních objektů, jako telefonní budky, nebo tramvaj, partička dětí byla sympatická a bavily mě bitvy proti silným nepřátelským Digimonům a vlastně i přátelské pomáhání za každých okolností (ať už se jedná o hledání jídla a vody, nebo o pomáhání druhých). Samozřejmě nesmím zapomenout i na velice originální a skvělou znělku, která mi stále hraje v kebuli a myslím si, že jen díky ní tenhle seriál nikdy nezanikne. (27.03.2020)