VOD (4)
Obsahy(2)
Režisér Tomáš Vorel vytvořil svůj celovečerní experimentální debut Pražská pětka se členy věhlasných pražských netradičních autorských divadel. Soubory ve filmu prezentovaly vlastní poetiku a styl prostřednictvím pěti povídek různých typů, propojených satirickým komentářem odborníka dr. Milana Šteindlera, CSc. (Bontonfilm)
Recenze (218)
Zajímavý experiment na svojí dobu, u kterého jsem se tedy natolik nepobavil. Každá povídka rozhodně měla něco do sebe, ale já nakonec čekal na jedinou a to tu z divadla Sklep, která rozhodně stála za to vydržet. Každopádně jedna povídka z pěti nedělá celý film, a tady musím hodnotit celý film. Jinak to nejlepší na filmu je téměř vožralý Šteindler, co tam drmolí mezi jednotlivými povídkami jedno přes druhý a divák se u toho prostě musí smát. ()
Výchozí úvaha, která vedla ke vzniku filmu, byla - jak vysvítá z bonusových materiálů - prostá. Skupina nadějných ibvidních "zuček" (tzv. souborů zájmové umělecké činnosti), která přerůstala svou kvalitou do profesionální úrovně, dostala nečekanou možnost se prezentovat. A dokázala ji až překvapivě dobře využít. Víc než o hraný film tu jde - omlouvám se za to označení - o hraný dokument svého druhu. Prakticky všech pět skupin, často personálně propojených, zaujalo. V zdánlivě abstraktních hříčkách lze postřehnout vedle smyslu pro recesi a sebeironii (tehdy šlo vesměs o generaci čerstvých třicátníků) i kritický odstup k režimu a jeho odvrácené tváři. Vedle SKLEPU asi nejvíce zaujala KŘEČ svou pohybovou básní, vnímající tvář současnosti záměrně formou inspirovanou staroegyptskou kulturou. I ve vzpomínkové řeči protagonistů díla - v komentované verzi filmu - nalezneme reflexi faktu, že dnes by někdo tak nekonvenční a nákladný film jen stěží natočil. PĚTKA je z tohoto hlediska i nepřímým svědectvím komerčního zmarňování tvořivostí nabité mladé generace osmdesátých let minulého století. Není to radostné konstatování. ()
Tady Vorel starší je známy točením hnedých veterníkov, ale tu som v červených číslach čakal oveľa viac než len predstavenie mimóznych blbín, akoby ich písal chronický alkoholik v stave nekontrolovanej psychózy. A to som na diela alkoholikov zvyknutí, aj Havla som čítal! ()
Zajímavě poskládaný celek, který střídá momenty nesmírně vtipné i velice umělecké a experimentální, od grotesky a komedie přes veršovaná ironická podobenství k novým formám divadla a tance, přičemž leccos disponuje až montypythonovskými prvky. Dílo díky svým mladým začínajícím umělcům neuvěřitelně svěží a v mnoha aspektech moderní, na kterém zejména a s lehkým překvapením vzhledem k době vzniku oceňuji neskrývanou, jednou lehce nadsazenou, jindy poměrně ostrou satiru trefující se do komunistického zřízení. ()
70%. Ve zkratce: Karlštejn mě moc nepotěšil, ještě teď rozdýchávám Skřítka. Navíc zdejší skřítek (hraný samotným režisérem) má pravděpodobně poněkud pedofilní sklony. Hodnocení: *** --------- Druhý film mě naprosto otrávil. Hodnocení: ** -------- Veršovaná balada o reálném socialismu? Naštěstí jsem nepoznal na vlastní kůži, nicméně **** -------- Barvy. Mňam, mňam, chuťovka. Jasných pět ***** --------- Scénka divadla Sklep.... Kromě toho, že mi to strašně připomnělo Pád Berlína, jen jsem se mnohem víc smál. **** ()
Galerie (7)
Photo © Filmové studio Barrandov / Alena Červená
Zajímavosti (13)
- Na filme spolupracovali pražské súbory divadelnej zostavy Sklep, baletná jednotka Křeč, výtvarné divadlo Kolotoč, recitačná skupina Vpřed a pantomimická skupina Mimóza. (Raccoon.city)
- Vesnice, ve které se odehrává poslední povídka „Na brigádě“, se ve filmu nazývá Sklepice, což je odkaz na domovskou scénu tvůrců filmu – Divadlo Sklep. (sator)
- Předsedu Karla v povídce „Na brigádě“ si zahrál režisérův tatínek, neherec Jiří Vorel. (sator)
Reklama