Pražská 5

Päť amatérskych pražských divadiel sa predstavilo v piatich filmových poviedkách, ktoré v roku 1988 zrežíroval Tomáš Vorel starší. Titul "Pražská 5" je zložený z krátkometrážnych filmov: "Smer Karlštejn" (Pantomimická skupina Mimóza), "Bersidejsi" (Výtvarné divadlo Kolotoč), "Oldúv večírek" (Recitační skupina Vpřed), "Barvy" (Baletní jednotka Křeč), "Na brigádě" (Divadlo Sklep). Úvodného slova ku jednotlivým snímkom sa ujal Milan Šteindler. Nebavilo ma to. ** (24.06.2018)

3 "věhlasná" netradiční pražská divadla by měla být ihned po odvysílání tohoto paskvilu spálena do základů se všemi účinkujícími uvnitř. Ale hezky popořadě... [1] MIMOZA - 10% Naprosto nudná, předvídatelná a debilní pantomimická sračka o cestě pošahané rodiny na Karlštejn. Vzhledem k tomu, že tihle sráči údajně chtěli navazovat na mistry Ch. Chaplina nebo B. Keatona, tak by divák očekával, že něco málo pochytili a disponují alespoň náznakem umění pro vtip. Bohužel, zdaleka to nebylo to nejhorší, na co jsem v rámci tohoto experimentu narazil. Každopádně, spolehlivě mi to sebralo veškerou chuť na další snímky. [2] KOLOTOČ - 0% Fetovat se dá v temných uličkách Prahy i bez toho, aby bylo potřeba kurvit den nebohým divákům. Tohle bylo něco příšerného a nevěřím tomu, že se tohle divadlo bylo schopné ve své době uživit. Tohle je hra na umění, kterou docení výhradně panicové, co mají absolvovanou Filosofickou fakultu a v současnosti obrací hambáče ve mekáču. Nikdo se na mě nemůže zlobit, když nepovažuji za umění, když mi někdo nabídne záběr na 6 siluet a přes ně jsou promítané odněkud ukradnuté náhodné záběry přírody. Tohle bylo prostě 20 minut naprostých sraček s nulovou vypovídající hodnotou. Když jsem si po siluetách uvědomil, že nic lepšího neuvidím, tak jsem zbytek tohoto omylu zhlédl dvojnásobnou rychlostí. Něco tak zbytečného, debilního, hnusného a nepopsatelně nudného se vidí opravdu zřídka. [3] VPŘED - 40 % Úvod tohto recitačního divadla byl docela fajn a poměrně vtipný. Bohužel, velmi rychle došly autorům nápady a postupně to celé vykrystalizovalo v chaotickou nudu se skoro až debilním závěrem. Škoda, určitý potenciál v tomto kraťasu dřímal. [4] KŘEČ - 0% Název tohoto baletního divadla je poměrně výstižný. Nemám nejmenší tušení, co se tahle chaotická a nesourodá sračka pokoušela říct. Obávám se, že tohle je pouhá přehlídka tanečních kreací, kdy snad ani samotní tanečníci a tanečnice netušili, jaká symbolika se za tím má skrývat. Člověk, který nesežral půl nůše lysohlávek nemá ani zrnko šance cokoli z tohoto nesmyslu pochopit. Kromě občasného poprsí nepříjemně nastylizovaných slečen, není nic dobrého k vidění. Je mi zle z pomyšlení, jaký pracovní výkon mohla vyprodukovat taková spousta aktérů, kdyby ho zamířila nějakým produktivním směrem. Tahle sračka je sprostým mrháním času tanečníků a bohužel i diváků. [5] SKLEP - 75% Celkový dojem z této píčoviny zachránilo pouze divadlo Sklep. Netuším, zda byl záměr nacpat sem 4 sračky, aby jejich dílo následně v kontrastu s těmi paskvily vyznělo nadstandardně dobře, nebo je dobré samo o sobě. Každopádně, nechyběl příjemně satirický nádech, vtip a poprvé ani myšlenka a nápad. A to vše v úderném a svižném tempu. Budovatelský vysírací ksicht Milana Štaindlera neměl ani tu nejmenší chybu. Smál jsem se kdykoli jsem ho uviděl. Hospodská rvačka perfektní. Na tohle jediné dílo se dalo s chutí dívat. [25 %] (20.10.2020)

Pět povídek, tedy pět potenciálních hvězdiček. Úvodní Karlštejn důstojně kopíruje klasickou grotesku a přidává ryzí "češství". Druhý (výtvarný) segment je nekoukatelný, stejně jako čtvrtý taneční. Prostředek filmu, Oldova oslava, zaujme svou šílenou a záměrně diletantskou rýmovaností. A to nejlepší nakonec - Na brigádě je vynikající parodie na budovatelské filmy, veškerou filmovou romantiku a nemá jedinou slabinu. Výsledkem jsou *** (16.01.2004)

Zajímavá výpověď o alternativní tvorbě konce osmdesátých let. Výlet na Karlštejn působí velmi neotřele a jeho drastický a kritický humor působí ve své době jako zjevení, výtvarné divadlo je jistě zajímavým a nápaditým experimentem ale bez nadhledu, jenž z nějž činí trochu cizorodý prvek, Oldův večírek zaujme rýmovaným a občas skandovaným dialogem, ale má silně sestupnou tendenci a velmi plytkou myšlenku. Zato taneční skupina Křeč nabízí famózní a nadčasově působící baletní představení, kterému velmi napomáhá plastická a dynamická kamera. Závěrečná parodie na budovatelské filmy nepůsobí tak odvážně jako první povídka, ale je působivá po filmařské stránce a vévodí ji charismatický Hanák jako tajuplný "kovboj". Ve výsledku tedy Pražská pětka nabízí barvitou podívanou, jejiž prostřední část však oslabuje její silné okrajové pilíře. (02.11.2010)

Snad jediné, co bych tomuto pro mě zcela nevtipnému snímku přiznala, je frajeřina, že se snažil dělat si srandu z komunistů, kteří byli tehdy u moci. Ale i ta sranda se musí umět. A humor Šteindlerův je mi enormně cizí, ba co dím, je pro mne odpudivější, než primitivismus Troškův. V tomto filmu se vzácně sešli všichni s podobným stylem humoru, který mi nepřipadá ani špetičku vtipný. A o čem vlastně ta zpatlanina je? (09.12.2011)