Což takhle dát si špenát

Dle mého soudu jedna z nejlepších českých crazy komedií, která vlastnosti žánru plní beze zbytku. O Menšíkovi a Sovákovi ani mluvit nebudu, Janřurová je skvělá jako matka dětí, žena kriminálníka, dvera otce i jako přerostlé mimino páchající totální brajgl v grandrestaurantu. Stejně tak Dona Izabela Lopézová v podání Zázvorkové s nastávajícím Somrem zabijí a Kostka s horkou latinskoamerickou krví jak by smet. Úžasné jsou detaily, ale trochu mi vadí to ryze normalizační "pokrokový" prostředí a neustálé oslovování "soudruhu", ale s tím se vzhledem k roku výroby nedalo nic dělat. (25.04.2006)

Komedie, která mě neoslovuje dnes stejně jako před lety. Popravdě - při jejím sledování pokaždé cítím lehkou averzi, která nemá pranic společného se špenátem jako takovým, neboť proti proslavené krmi Pepka námořníka nemám žádné námitky. Nicméně navzdory bezesporu avantgardnímu scénáři nemám kladný vztah k maličko amatérskému režijnímu zpracování příběhu - jeho veselí působí nuceně a jeho protagonisté jsou tím pádem za trochu trapné tajtrlíky. Krom toho - zakončení nepokládám za příliš šťastné: Vůbec nejde o oba ústřední hrdiny, ale o to nevinné dítě, navždycky připravené cca o dvacet let života. P.S.: Jak to, že transformace dobytčete trvala několik málo vteřin, zatímco k proměně člověka bylo třeba mnoha hodin ? (18.06.2018)

To jsou fofry. Člověk se ani nestačí rozkoukat a už jsou tu ty šílenosti, na které je Macourek expert. Jediná nevýhoda je to strašné množství postav - musíte být pořád ve střehu. Chvíli polevíte a unikne vám nějaká souvislost, kvůli které se přestanete chytat v detailech. Ale teda Hotel Imperial se moc nepředvedl - nefungující dveře na fotobuňku, kuchař vyloženě nepozorný a ten skandál v restauraci - styďte se, chch! No a ti kluci, co hráli mladýho Sováka a hlavně Menšíka (Michal Kocourek), ti byli skvělí. Jinak co se týká Schelingerovy písně, tak kromě notoricky známého refrénu "Což takhle dát si špenát, špe-špe-špe-špe-špe špenát. Králem květin je špenát, ten zeleňoučký špenát." je zbytek textu strašná debilita, pokud jste si toho nikdy nevšimli: "Na talíř, když šéfkuchař ho dává, dává nám, strávník volá vivat, hurá, sláva - špenát mám. | Zdroj vitamínů skýtá, to organismus vítá, elixír mládí skrývá, uvěří, kdo se dívá. | S tělem tvým pak energie mává, mává dál, on se zdrojem inspirace stává, stává vám. | Ženšen ten je proti němu sláma, vím to sám, špenát baští sportsman, dítě, dáma, též si dám." A k tomu navíc ženské vokály: "Co chceš více - chop se lžíce!" chch. Raději ten text prostě nevnímat... (19.03.2021)

Vyloženě nesnášim špenát. Moje averze k němu se táhne už od školky, kde nám ho vychovatelky na obědě nutily a nikdy sme ho nesměli vrátit nesnězenej. Trpěla sem velice..Ale naštěstí se vždycky našel někdo, kdo ho snědl za mě, a tím mě ušetřil dalšího psychického týrání. (Obvlášť obtloustlé kuchařky se tvářily vražedněji než takový Arnie). Tenhle film sem viděla poprvé celý až před pát lety veojedinělém večerním kině na libereckém náměstí. Byl to zážitek a nejenom kvůli tomu prostředí. Povedené. Ale prostě moje dávná újma mi brání dát tu pátou. Nehledě na to, že se vědci sekli o desetinnou čárku v obsahu železa ve špenátu, takže vyváření téhle láhůdky bylo na houby! (25.02.2007)

Doporučení, což takhle dát si špenát, můžou dostat snad jen političtí vězní v totalitních režimech, protože jíst tak hnusný jídlo je spíš mučení než gurmánský zážitek. Celkem pochopitelně tedy musela nastoupit filmová propagace tohoto tmavě zeleného blevajzu s jasným cílem přinutit lidi požírat tmavě zelený neznámo. Zajímalo by mě, z čeho je vlastně špenát složenej. Na talíři to vypadá jako zelený bahno. Jíst špenát se šeredně nevyplatilo i hrdinům tohoto filmu, v čele s Menšíkem a Sovákem . Vynikající čeští herci ve zcela bláznivých situacích nechali hravě zapomenout na chuť špenátu a naservírovali mě prvotřídní komediální pochoutku po které jsem se ještě dlouho olizoval. (18.02.2008)