Režie:
Václav VorlíčekScénář:
Miloš MacourekKamera:
František UldrichHudba:
Karel SvobodaHrají:
Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Iva Janžurová, Michal Kocourek, Ondřej Hach, František Filipovský, Ivana Maříková, Petr Přívozník, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
Hrdiny bláznivé komedie plné krkolomných absurdních zápletek, záměn, zmatků a rozuzlení jsou meloucháři Jarda Zemánek a Franta Liška, kterým nic není svaté. Sotva se dostanou z vězení, kde se ocitli kvůli nepodařené krádeži lihu, už jedou v další levotě. Oba výtečníky si totiž najme majitel kosmetického salónu Netušil, spolčený s docentem Mlejnkem z výzkumného ústavu, kde právě vynalezli přístroj k regeneraci starých dojnic. Netušil chce získat přesnou kopii přístroje, která má bohatým paničkám vracet ztracené mládí. Má to ale háček. Kdo chce léčebnou kúru podstoupit, nesmí v kritické době jíst špenát, který účinky přístroje znásobuje… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (357)
Dle mého soudu jedna z nejlepších českých crazy komedií, která vlastnosti žánru plní beze zbytku. O Menšíkovi a Sovákovi ani mluvit nebudu, Janřurová je skvělá jako matka dětí, žena kriminálníka, dvera otce i jako přerostlé mimino páchající totální brajgl v grandrestaurantu. Stejně tak Dona Izabela Lopézová v podání Zázvorkové s nastávajícím Somrem zabijí a Kostka s horkou latinskoamerickou krví jak by smet. Úžasné jsou detaily, ale trochu mi vadí to ryze normalizační "pokrokový" prostředí a neustálé oslovování "soudruhu", ale s tím se vzhledem k roku výroby nedalo nic dělat. ()
Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví se nemusí vyplácet, ale při správném sortimentu a složení jídelníčku je možno dosáhnout ohromujících výsledků. Třeba tak lze namísto gumoléčby a lepení papírových pytlíků na Mírově absovovat pouhé vytahání za ucho a zabavení oblíbeného plyšáka v mateřské školce. Nějak mi tahle švihlá česká komedie nikdy úplně nepřirostla k myokardu, ale pánové Zemánek i Liška jsou okouzlující v každém věku, sem-tam uchechtnutí to ze mě vyloudilo, můžu tedy udělit poctivých 60%. ()
Vyloženě nesnášim špenát. Moje averze k němu se táhne už od školky, kde nám ho vychovatelky na obědě nutily a nikdy sme ho nesměli vrátit nesnězenej. Trpěla sem velice..Ale naštěstí se vždycky našel někdo, kdo ho snědl za mě, a tím mě ušetřil dalšího psychického týrání. (Obvlášť obtloustlé kuchařky se tvářily vražedněji než takový Arnie). Tenhle film sem viděla poprvé celý až před pát lety veojedinělém večerním kině na libereckém náměstí. Byl to zážitek a nejenom kvůli tomu prostředí. Povedené. Ale prostě moje dávná újma mi brání dát tu pátou. Nehledě na to, že se vědci sekli o desetinnou čárku v obsahu železa ve špenátu, takže vyváření téhle láhůdky bylo na houby! ()
nostalgické +4* česká crazy komedie se sci-fi prvky, kterou zná určitě každý patří určitě do našeho Zlatého fondu, i když jsem čekal, že tu bude mít vyšší hodnocení. Bláznivý příběh z Macourkova pera je dostatečně absurdní a tak baví stále i po letech. Není špatné si ho z nostalgie jednou za pár let dát, ale špenát je na mém jídelníčku rozhodně častěji ;-). [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Česká premiéra: 1. září 1977. Natočeno: Československo 1977. Režie: Václav Vorlíček. Scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček. Kamera: František Uldrich. Hudba: Karel Svoboda. CITÁT - Což takhle dát si špenát? Nakonec jsem po letech přehodnotil a dal o hvězdu méně. Neptejte se proč, zeptejte se na špenát. ()
Galerie (15)
Zajímavosti (28)
- Při přepadení pošty zamkne omlazený Liška (Ondřej Hach) poštovního úředníka Horáčka na WC, což je nesmysl. WC si zamyká uživatel zevnitř. (pjotri)
- Když vezou příslušníci Lišku (Jiří Sovák) se Zemánkem (Vladimír Menšík) do dětského domova, jedou vozem VB v netradičním červeném zbarvení. Nejedná se o chybu, ale o experimentální nátěr vozu VB, který sloužil na konci 70. let na Praze 10 (dokonce byla ve filmu vozu ponechána i původní SPZ, tedy B 25177). (azcr)
- Zemánek (Vladimír Menšík) říká: „Pokud nechcete, aby se o vás psalo v Soudní síni...“ Soudní síň byla rubrika v novinách věnována soudním případům. (sator)
Reklama