Já nejsem já

Ale jo, proč ne? Přijatelná průměrná česká komedie s tradiční vorlíčkovskou záměnou. Tentokrát si vzhled těla vymění babař a nenapravitelný záletník Kaiser a ušlápnutý, neatraktivní a zcela obyčejný chlap Nárožný. Hlasy jim však zůstanou, a tak je zajímavé sledovat, jak oba herci se navzájem namluvili. Film nenudí, za břicho se však smíchy popadat nebudete. (15.11.2012)

Globálně vzato má tenhle film výborný námět a potenciál se zařadit k osmdesátkovým klasickám. Bohužel, jediná co stojí za povšimnutí je snadno rozpoznatelná Svobodova hudba, jinak si scénárista, klíčový to prvek komedie, vybral slabší chvilku, a z nějakého důvodu nedokázal z výměny těl vytvořit ani jeden povedený fórek, a naopak většina dialogů upadá do marastu tragického dobového-vztahového tlachání. (16.08.2022)

Kaiser s Nárožným si o jedné úplňkové noci vymění těla a je zaděláno na řadu malérů, trapasů a legrace. Nevyrovnaná komedie to možná je, ale na druhou stranu, nápad s vyměněnými těly má něco do sebe, herci ve svých rolích odvádějí dobré výkony a Vorlíčkova režie ještě tehdy měla svou kvalitu. Některé gagy nemají chybu, ale naopak některé jsou podány až moc křečovitě a film doplácí na občasně nezvládnutou dramaturgii. Později Vorlíček natočil řadu nepovedenějších filmů než je tenhle, včetně diváky rozporuplně přijatých pohádek. U téhle komedie se dá navíc dobře odreagovat, i když žádný zázrak to není, má dobré tempo a pobaví svojí originalitou po česku. 60% (13.03.2009)

Poněkud nezdařilá komedie o záměně osob v podání Petra Nárožného a Oldřicha Kaisera, a co se z toho vyvrbilo. A když mluvím o záměně, tak si ti dva prohodí rovnou těla - podobně jako třeba v Podivném pátku, resp. remaku Mezi námi děvčaty. Jenže zatímco u těchto amerických filmů slouží ona výměna k nějakému pochopení se, posunu, tato česká komedie žel funguje jen pro princip samotný a nijak téma nerozvíjí. Petr Nárožný hraje poněkud usedlého šéfa v textilce, s konzervativními názory, který se ne a nemá ke svatbě se svou dívkou (hraje ji již zesnulá Eva Jakoubková). Zatímco Oldřich Kaiser představuje světoběžníka, který rád potěší a utěší ženy všeho věku, asi je mu jich líto či co, a není divu, že je hledán policií. Tato expozice trvá skoro víc jak třetinu filmu. Když pak dojde k prohození těl a duší, až na pár výjimek se zase nic tak veselého neděje (snad nejlepší je Nárožného proměna v milého chlípníka, který holky v textilce konečně dokáže plácnout po zadečku). Pak jde jen o narafičenou svatbu, vyvlečení se z policejního stíhání, a nakonec o pokus vše zvrátit zpět, což se odehraje trošičku křečovitě, ale budiž. Jenže filmu pak chybí dovětek, dohra, doznění. Žena se vrátí, padne manžílkovi kolem krku, a my ani nevíme, přineslo to něco jemu, jí, podvodníkovi? A co ty holky z textilky? Skutečně škoda, námět není špatný, ale takto podaný by vydal spíše na středometrážní film. A tak pro chlapa jedinou zajímavostí mohou být odhalené kozy Jany Švandové, a i když zde hraje Bára Štěpánová, tak ta dá na své bohatství jen jemně nahlédnout. (17.09.2009)

Pro mě zcela neznámá komedie, jež potvrzuje, že i v komunistickém Československu uměli tvůrci natočit povedený film s vděčnou látkou záměny osobnosti. Takové téma vyžaduje naprosto špičkové herce, což pánové Nárožný s Kaiserem, ne na sto, ale na dvě stě procent splňují. Velmi dobře jsem se bavil a vůbec nechápu, že je ohodnocen padesáti procenty. To je teda dost nezasloužené. (18.10.2014)