The Guild of Kutna Hora Virgins
The Merry Wives
Režie:
Otakar VávraKamera:
Jan RothHrají:
Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Helena Friedlová, František Smolík, Jiřina Šejbalová, Theodor Pištěk, Antonie Nedošinská, Elena Hálková (více)Obsahy(1)
Otakar Vávra natočil v roce 1938 výpravnou historickou veselohru Cech panen kutnohorských o příhodách rozverného rytíře Mikuláše Dačického z Heslova. Zdeněk Štěpánek, který nejen vytvořil hlavní roli, ale podílel se na námětu a scénáři, vzpomíná: „Při natáčení Panenství se mi Vávra zmínil, že hledá libreto pro nějakou veselou historickou fresku. Vzpomněl jsem si na zajímavou postavu našeho znamenitého frejíře, fechtýře a básníka Mikuláše Dačického z Heslova, tak jak nám ji neméně znamenitě zachoval Stroupežnický ve svých aktovkách Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Začal jsem honem shánět historický materiál, hlavně Dačického vlastní spisy, Prostopravdu a vše, co se týkalo jeho života, osudů a doby. Sehnal jsem toho tolik, že by z toho byl pořádný tlustospis. Práce mi šla rychle od ruky, psal jsem hlavně v noci a brzy jsem Vávrovi předal návrh scénáře. Vávra byl spokojen, začal psát technický scénář a brzy se začalo točit. Film byl na tehdejší poměry velmi nákladný a jedině zkrácení natáčecí doby v ateliérech by mohlo znamenat úsporu, protože ateliéry byly velmi drahé. Vávra dokázal natočit tento na tehdejší poměry velkofilm v rekordním čase – za 19 dní…“ Mikuláš Dačický z Heslova znamenal pro Zdeňka Štěpánka, který byl v té době ve vynikající formě a postavu zahrál přímo brilantním způsobem, obrovský úspěch u publika i u náročné kritiky. Vedle něho si zahrála plejáda výborných herců – např. Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Jiřina Šejbalová, František Smolík, Hana Vítová a Adina Mandlová. Film i po letech patří k tomu nejlepšímu, co v 30. letech v české kinematografii vzniklo. (Česká televize)
(více)Recenze (100)
"Neexistuje mocnější prostředek k ovlivňování mužů než prostřednictvím žen. Ty by měly být naší hlavní zbraní; měli bychom se snažit, aby o nás měly dobré mínění a aby stály na naší straně" (Johann Adam Weishaupt, 6.02.1748–18.11.1830, německý filozof a zakladatel řádu Iluminátů, tajné bavorské společnosti radikálních osvícenců) ___ Kostýmovaná filmohra o prvorepublikových poměrech měšťanské střední a vyšší vrstvy s kritikou cizích vykořisťovatelů a oslavou rozverného ale patriotického, romantického, inteligentního a hlavně neušlápnutého a kreativního dokonalého svůdníka a milence ... než i na něj padlo jařmo. ()
Příjemně hravá vlastenecká komedie, která v předválečných dobách měla utvrdit vlastenectví, leč opět marně a cizáci se v Čechách opět roztahovali. Je zde humor, mocenské intriky, hamižnost a morální pokrytectví a především velké vlastenectví.. Příjemně zábavný příběh z konce 16. století o bohémském šlechtici Mikuláši Dačickému z Heslova (skvělý Zdeněk Štěpánek), který se tuze rád bavil s dobrým vínem, lámal všemožná ženská srdce a navíc se nebál postavit za utlačované chudé české lidi, které chytrácky ždímali dosazení páni. Je krásně zobrazeno intrikování a neskutečná hamižnost mocných, kteří chtěli zahladit stopy a vyhnout se odhalení a pokrytecké zhrzení žen, když si Mikuláš na veřejnosti vedl za ruku prostitutku Rozinu (Adina Mandlová) a začali volat po cudnosti. Ale herci si role krásně užívali. Druhové Mikuláše v putykách byli Mikulášův sluha Očko (Ladislav Pešek), mincmistrův panoš Zdeněk (Ladislav Boháč), svérázný páter Bonifác (Jaroslav Vojta) a stále společensky unavený bakalář (František Roland). Měšťany krásně zastupovali naivní Tříska (František Smolík) s hrzenou ženou Sofií (Jiřina Šejbalová), rychtář Vodňanský (Theodor Pištěk), jeho žena (Antonie Nedošínská) a naivní dceruška Eva (Elena Hálková) a bojácný kat (Václav Trégl). Podvodné cizáky pak David Wolfram (Bedřich Karen) a Felix z Hasenburka (František Kreuzmann). A nesmí se zapomenout na Alžbětu Mládkovou (Hana Vítová), jakási nová etapa v novém a spořádaném životě pana Mikuláše. Velmi příjemná komedie, kde na rozdíl od reality vše dopadlo dobře. A je to v krásných kulisách stále zachovalého středověkého centra Kutných Hor. ()
Cech panen kutnohorských je kritikou více věcí. Hned zpočátku jsme ujištěni, že je film hlavně kritikou rozpínajících se nacistů, neboť Češi si dovedou poradit bez všech ostatních a sami. To by mohlo platit i dnes a film je tak vlastně velmi nadčasový. A proto sloužil i komunistům, neboť další vlna kritiky se snaží z řad dělníků na hlavy bohatých a mocných. Otakar Vávra jistě natočil výpravnější filmy, ale musíme si uvědomit, že se jedná o třicátá léta a navíc dobu nastupující okupace. I z hlediska ekonomického bylo všechno tak nějak jinak. Přesto si troufám tvrdit, že historických filmů se v té době moc zase tolik nenatočilo a zde se jedná o jednak docela dobrou komedii a navíc se jí zúčastnila celá plejáda tehdejších hereckých es. ()
Scénář podle dvou her Ladislava Stroupežnického, to se asi těžko spojuje. Profesionálně je tenhle film udělaný výborně, výkony herců - Štěpánka, Mandlové, Šejbalové, Smolíka a dalších jsou skvělé, kamera i hudba také. Viděl jsem ho už mnohokrát, trochu připomíná (i hereckým obsazením) Počestné paní pardubické. I zde se Vávra vysmívá pokrytecké morálce, která se asi od 16. či 17. století moc nezměnila. Je tu několik nezapomenutelných scén, ta vrcholná pro mě vždycky bude ta, jak si políbená dcera myslí, že otěhotní... V téhle scéně pak hlavně dovětek paní Nedošinské. Nebo věta, která se stala národním pořekadlem: Pařez zůstane pařezem a vůl volem... Jen se mi zdá, že se ten děj dost natahuje, že pozbývá stupňované napětí a náhlé uvolnění, jak to ve filmu, který má diváky unést, má být. Proto o jednu hvězdičku méně. ()
Krásná historická veselohra s nádechem vlastenectví, vrátila jsem se k ní po letech a užila si to mnohem víc, než když jsem byla mládě.. Zdeněk Štěpánek v roli Mikuláše občas k zulíbání, sem tam na facku, každopádně skvělý herecký výkon.. Bavil mě Ladislav Pešek, Adina Mandlová, Jiřina Šejbalová, František Smolík.. Po pravdě nemám výtek, valím si to na filmové vlně.. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (14)
- „Cech panen kutnohorských“ byl v dobách Mikuláše Dačického z Heslova soupis dívek a žen ochotných být mu po vůli. (Olík)
- 1939 - odměna ministra průmyslu, obchodu a živností. (ČSFD)
- Režisér Otakar Vávra se nechal inspirovat tehdy slavným filmem La Kermesse héroïque (1935), scénu velkolepého šermířského souboje si vypůjčil z méně známého románu Alexandra Dumase staršího „La dame de Monsoreau“ („O korunu a lásku“; 1846). (Olík)
Reklama