Společnost mrtvých básníků

Carpe Diem.. Jistá režie australského klenotu Petera Weira, skvostná kamera (John Seale), Ethan Hawke dnes platící za jednoho z nejzajímavějších a zároveň nejtalentovanějších herců své generace. No, a pochopitelně božský Robin Williams ve své další vážné roli neortodoxního učitele Keatinga, který mění stávajícího metody na neobyčejně konzervativní škole v Nové Anglii. Narušuje zkostnatělé metody a škádlí tak upjatou instituci. Jedna rodinná tragédie však všechno od základů změní.. příjemný intimní snímek, místy analyzující společenské hodnoty, ve kterém v několika sekvencích zamrazí v zádech!! (10.12.2006)

Tak trochu Pomsta šprtů a High School Musical v jednom. Což je samozřejmě blbost:) Milej film, který mě ale přes veškerou snahu nedokázal nakazit svou rozzářenou optimistickou náladou v první polovině, ani pohnout v druhé části, na to jsem prostě měl moc cynickou náladu. Kdybych to viděl v nějakých 16 17 letech, tak na to mám asi o hodně jiný názor. (16.08.2009)

„But only in their dreams can men be truly free. Twas always thus, and always thus will be…“ Příběh ze subjektivně velmi dávných dob, kdy pokora, zájem a respekt nebyly jen řídký jev a svobodná mysl ve vlastnictví správných lidí uměla divy. Pokud se vám Weirova tradiční porce lidskosti na první dojem nepozdává, stoupněte si za pár let na stůl a podívejte se znova. Kapitán Williams famózní, tak jak on v dramatických rolích uměl být.. (18.08.2016)

Srdcová záležitost, takové jemné lyrické čarování s emocemi. Ten příběh o tíze zodpovědnosti a vymanění se z vůle rodičů určitě není povrchově nijak strhující, vždyť se spousta náznaků neděje okázale na očích, ale tak nějak ve druhém plánu. Zvrhlost anglické nápodoby akademismu Weir nádherně demonstruje na strašlivé pozitivistické předmluvě čítanky poezie, která činí estetiku měřitelnou a symbolizuje svět prestižní soukromé střední školy. A do tohoto prostředí vchází člověk s básnickým příjmením Keating, který vede studenty k vlastnímu čtení, k neměřitelnému prožitku ze slova i z vlastních činů. Je zvláštní, že odpověď, zda jsou sedmnáctiletí chlapci připraveni na samostatné myšlení vlastně díky tragédii v závěru zůstává otevřená, ale divák i tvůrci se jednoznačně staví na stranu svobodomyslnosti – a tedy Johna Keatinga. Ale právě trhlina, která se otevírá mezi bezstarostným CARPE DIEM a jeho následky, pro mě osobně vytvořila nejsilnější dramatickou linku filmu. Linku, která narozdíl od mnoha dalších nemá jasné ano, nebo jasné ne. Což je vlastnost, pro kterou mám rád básně. Peter Weir pojal film vizuálně skutečně štědře, lyrické celky přírody jsou nádherné, fantastické je i vizuální ztvárnění Snu noci svatojánské. Vůbec zvolený vypravěč funguje dokonale, vtahuje do děje, s malými výjimkami nenudí a neklouže po povrchu vztahů. Williams je tradičně skvělý a stejně tak mladí mrtví básníci. Ačkoli Weir ukazuje jen to, co věděli dekadenti a celé básnické generace před nimi – že vysávat život do morku kostí někdy znamená se tou kostí zadusit – přesto je jeho Společnost vizuální básní, která ke mně hovoří čistou a jasnou stavbou. (02.01.2008)

Netušil jsem, že by mne mohl ještě nějaký film zaujmout natolik, že bych ho ihned po zhlédnutí začal shánět na domácím nosiči. Ale Společnost mrtvých básníků je přesně ten film, který mne uhranul. Musím se přiznat, že jsem o něm dosud (do 1. ledna 2008) vůbec nevěděl a šel nějak mimo mne. Prostě jsem vůbec nezaregistroval, že nějaký takový film existuje. Ale když jsem ho zahlédl v TV programu, tak mi má zvědavost nedala. A nebyl jsem zklamán. Naopak. Byl jsem absolutně nadšený tak, jako už dlouho ne! Tohle je bravurní film, jeden z těch nejlepších, které jsem kdy viděl. Nejen, že je zde k vidění grandiózní herecký výkon Robina Williamse, ale navíc zde excelují i všichni herci hrající studenty. Tohle je prostě jeden úžasný zážitek, jedna dlouhá jízda, která člověku zůstane natrvalo v paměti. Opravdu se jedná o jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděl, a proto dávám pět hvězdiček. Absolutně vydařený film, který zasluhuje jen samé superlativy. Tak já vidím toto dílko Petera Weira... (03.01.2008)