Romeo, Julie a tma

Romeo, Julie a tma vyčnieva ponad mnohé iné literárne adaptácie. Úplne prenáša náladu, symboliku a shakespearovský tragický milostný konflikt, ktorý sa v Otčenášovej novele pojí s otvorenou obžalobou monštróznosti fašistického protektorátu. Rasizmus i vojna stoja proti humanistickému idealizmu sveta mladých, podobne ako v Krejčíkovom filmovom prepise Vyššího principu. Weiss s veľkou hereckou pomocou Ivana Mistríka maľuje sugestívny portrét doby, v ktorej heydrichovské mračná predikujúce smrť zahaľujú jasne žiariace vzplanutie dvoch blízkych duší do stále hustejšej existenčnej tmy. Nelacná uzavretá morálna úvaha o hrôzach doby, zrážajúcich sa s belostnou čistotou vzťahu a skutočného citu, ktorý v najsilnejších okamihoch prechádza do lyrickej emanácie. 100% (03.01.2015)

"Podívej, támhle je Proxima Centauri. Je to dvojhvězda. Otáčejí se kolem jediného gravitačního pole. Jedna kolem druhé." "Jako ty a já?" ____ Bravurní adaptace dnes již klasické novely české poválečné literatury Jana Otčenáška, která se zaslouženě zapsala do zlatého fondu československé kinematografie. Jde v podstatě o alternativní přepis ikonické divadelní hry Romeo a Julie od majstra Viléma Šejkspýra - akorát narativ, klauzule a ústřední aktéři jsou obměněni. Jiří Weiss pojal dané leitmotivy a dílčí periferie velmi specifickou interpretací, která z určitých hledisek, jmenovitě v rámci dobové výpovědi, emocionální sugesce, konotací neorealismu, dílčích aspektů a řemeslných složek fakticky bere dech. Skrze temporální drobnokresbu jednotlivých charakterů zkoumá až sisyfovskou beznaděj nejtemnější etapy v dějinách Československa, ale paradoxně i jistý optimismus okurkové sezóny, leč je minimální. Ivan Mistrík a Daniela Smutná tvoří milostný pár jak z řecké tragédie či z Rollandovy baladické novely 'Petr a Lucie', a divák s nimi sdílí až intimní empatie. Tím vzniká nesmírně autentická replika atmosféry protektorátní doby, respektive období heydrichiády, a v neposlední řadě určitě jedna z nejpůsobivějších kritik antisemitismu a nacistické ideologie - zcela nepřikrášlená, nekompromisní, neberoucí si jakýkoliv servítky.... Negací snímku je tak krom příliš dlouhé expozice - která spíš slouží jako naturalistická sociologická sonda a reflexe rozpoložení tehdejší společnosti, která se vztahem zaobírá sporadicky, k čemuž tedy slouží polovina druhá - absence určité narativní komplexnosti, páč samotný přepis předlohy na filmové plátno je velice zkratkovitý a striktně modifikovaný - ovšem závěr samotný závěr je tak emocionálně senzitivní, že odpustíte takřka všechny nedostatky. Pokud ale nevíte, jakou knihu z našeho domácího revíru vylosovat k matuřitní zkoušce, krom Čapka, Hrabala a Vančury si určitě vyberte tento ikonický příběh, a dejte všanc jeho neméně kvalitní filmové adaptaci.... VERDIKT: 8,8 judaistických morčat z 10 ____ "Víš, co bych chtěl? Vidět tě, když se směješ." "To už jsem asi zapomněla." [#46.LFŠ] (16.08.2020)

Solidní válečná romance, výborně obsazená zvláště ve vedlejších rolích (Smolík, Bohdanová, Šejbalová), s občas ne úplně smysluplným chováním ústřední dvojice (snad za to mohla ta láska :-) ), všudypřítomným dusnem, kvalitním zvukem (nepříjemný ptačí zpěv), malou úlitbou režimu (tedy, možná filmu nevědomky vyčítám něco, co už třeba bylo v knižní předloze, kterou neznám) a s hodně vypjatým koncem, která si zaslouží silné 4*. (31.07.2011)

Reflexe stále čerstvých válečných událostí byla jednou z nejvýraznějších tváří nové československé kinematografie, která zvláště v prvních letech nebyla ještě s to rozeznat skutečnou uměleckou hloubku a ve většině případů poskytovala prostor pouze samoúčelnému hrdinství (MUŽI BEZ KŘÍDEL, NADLIDÉ, jiný Weissův film ULOUPENÁ HRANICE). Otčenáškova novela jakoby se vzpouzela tomuto ceremoniálnímu stereotypu, což vynikne nejen v kontextu literárním, ale především filmovém. Drama, vyznačující se působivým zachycením permanentního strachu a krůček po krůčku hroutících se mravních zásad, je dáno do kontrastu s mihotavými okamžiky štěstí zamilované dvojice při tanci v malém pokojíku nebo při plánování společné budoucnosti, jež se zdá stejně nedosažitelnou jako padající hvězdy na nebi. Weissův film pak vyniká nejen špičkově zvládnutou technickou stránkou, ale stejně špičkovými hereckými výkony hlavních (Ivan Mistrík, Dana Smutná) i vedlejších představitelů (mimořádně skvělá maminkovská kreace Šejbalové, Smolík, Bohdanová, objevuje se tu mladý Jiří Kodet). Zdánlivě nehrdinská odvaha těch, kteří se zlu vzepřeli jen uvnitř své duše, je nakonec gestem nejsilnějším, stále živým a stále hluboce dojemným. (08.04.2012)

Tragický příběh z doby heydrichiády. Už od první chvíle je jasné, kam bude film směřovat a jak bude končit. Když jsem četl knížku, skoro jsem nedýchal, stejná situace i při sledování tohoto filmu. Tady jsou navíc takové herecké výkony všech zúčastněných (nemá cenu je vypisovat, tady opravdu všichni hrají geniálně) a na takové úrovni, že jsem doslova hltal každou postavu, která zde hraje. A hlavně jsou přesně popsány jako v knize. Aby ne, když scénář napsal sám autor předlohy Jan Otčenášek. Závěrečná část je hotové peklo! Ukázkové dílo naší kinematografie. Tíživé, vypjaté, depresivní, kruté a přitom i křehké a lyrické. (16.01.2017)