Režie:
Robert Ellis MillerScénář:
Thomas C. RyanKamera:
James Wong HoweHudba:
Dave GrusinHrají:
Alan Arkin, Chuck McCann, Sondra Locke, Peter Mamakos, John O'Leary, Percy Rodrigues, Stacy Keach, Biff McGuire, Cicely TysonObsahy(1)
Filmová adaptace slavného románu Carson McCullersové je mozaikou příběhů několika zcela odlišných lidí. Hluchoněmý John Singer (Alan Arkin) právě přišel o svého taktéž hluchoněmého a navíc mentálně postiženého nejlepšího přítele, který musel být umístěn do ústavu. Přestěhuje se proto do jiného města, aby ho mohl navštěvovat. Penzion, ve kterém bydlí, vlastní rodina dospívající dívky Mick (Sondra Locke), která právě hledá sama sebe a své místo v životě a s Johnem Singerem se spřátelí. Dalšími postavami jsou věčně opilý a konfliktní ztroskotanec Blount (Stacy Keach), velmi hrdý černošský doktor Copeland (Percy Rodrigues) a jeho odcizená dcera Portia (Cicely Tyson), kteří se oba dva po svém snaží bojovat s různými předsudky.
Právě předsudky proti černochům, hluchoněmým, mentálně postiženým, alkoholikům nebo chudým jsou hlavním tématem tohoto dojemného dramatu nominovaného na dva Oscary a čtyři Zlaté Glóby. (zoe.x)
(více)Videa (1)
Recenze (48)
V průběhu sledování tohoto snímku se mi vybavila řada scén a já si uvědomil, že snad od dětství s těmi hrdiny žiji, že se poznovu rodí a umírají, dospívají, stárnou, nemocní… a já mezi nimi zrcadlím jejich úsměvy, gesta i zmlknutí. Po celý život tíhnu k okraji a tento film odhaluje, že ta hráz je všudypřítomná. V každém, nejútlejším místečku tohoto světa je někdo sám, nemůže se postavit ani vzepřít se, vyslovit se, natož očekávat porozumění, a tento snímek krásně zachycuje, jak se svět dokáže změnit jediným soustrastným skloněním, byť nedokonalého, posmívaného a opovrženého. Je obrovským štěstím vstoupit na ty dvě hodiny do blízkosti někoho, kdo nezaváhá otevřít se, a učit se znovu znakovku, protože s ní se domluvíme s neslyšícími, psy, kameny a stromy. Co ale cítí ti, kteří mluví jinak, protože jsou jinací, a co vlastně říkají? Snad něco podobného tomuto: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/une-tigresse-dans-la-peau-d-une-hirondelle-2 ()
„Říkali jsme mu o svých starostech... a byl vždycky tady, když jsme ho potřebovali...“ Sluchově postižený muž, pan Singer se srdíčkem na správném místě, si mě získal hned v první scéně s emocionálně silnou neverbální komunikací se svým rovněž postiženým přítelem. Postupné sledování postav z jeho okolí zbourává zdánlivou iluzi o relativně snadném životě muže, jenž se se svým handicapem již možná smířil a dokáže veškerou řeč dávno bez problémů odezírat ze rtů. Ale copak neexistují větší překážky k spokojenosti, než schopnost rozluštit samotné informace? Jak výstižný je ten název... srdce jako osamělý lovec, který hledá pochopení a marně loví nové pouto ve vztahu k „normálním“ lidem, více či méně uzavřeným ve svých předsudcích... S obrovským citem natočený film vznikl v době, kdy američtí tvůrci ještě neměli tendenci pateticky dojímat a ždímat ze svých diváků city na každém kroku a dokonce i snímek na velmi citlivé téma plyne jako zdánlivě obyčejná drama, jež s pozorným sledováním nenásilně ty silné, často i prochodné emoce skutečně probouzí a v pravou chvíli vyvolá. Alan Arkin se zhostil hlavní postavy báječně, velmi pozitivně mě překvapil a dokázal na mě ve své herecky náročné roli zapůsobit snad každým svým pohledem a gestem. 90% ()
Sentimentální melodrama je jako karetní hra, která se dá hrát buď poctivě s náhodně rozdanými kartami a nejistým vítězstvím, nebo nepoctivě s vysokými kartami, připravenými ve všech rukávech, nohavicích a za klopami saka. Nejsem si jistý, zda byla na sebe Carson McCullers, autorka bestselleru Srdce je osamělý lovec, hrdá, když čtenáře obehrála s tolika trumfy. Hluchoněmý hlavní hrdina, rasismus, chudoba, rakovina, duševní choroba, fatální fyzické zranění, nedobrovolně předčasné dospění hrdinky, alkoholismus, nezaměstnanost, to všechno jsou vysoké karty, s nimiž rozumný autor spíše šetří, aby nebyl obviněn ze švindlu. Film podle knihy, která toto vše obsahuje, balancuje na provaze, napnutém mezi skeptickým realismem a limonádovou naivitou. To, že se na něm s minimem zaváhání udržel, je malý zázrak. Stačilo málo. Kdybych si jako podkres některých scén představil třeba exaltovanou hudbu z žánrově spřízněného Love Story nebo v hlavních rolích slavnější herce se zlozvykem hrát "oscarově", viděl bych typickou instantní ždímačku na dojetí, jakých se točí každoročně tucty. Ale tento film nějakým nepochopitelným způsobem funguje a zejména Alan Arkin ho může počítat mezi zdařilé položky své filmografie, rovnocenné všem ostatním. 80% ()
Točí-li se film podle knižní předlohy, zpravidla se to projeví na jeho kvalitě. Promyšlená konstrikce předčí obvyklé scénáře, děj je košatější, postavy plastičtější, záběr hlubší. Jestliže se navíc točí podle výborné knihy, je výsledek ještě lepší, což je právě tento případ. Pátou hvězdičku nedávám jen díky tomu, že se nepíše rok 1968, kdy byl film natočen, a léta mu z dnešního pohledu ubrala na svižnosti. I tak je to ale mimořádný zážitek. ()
Kartička... John Singer. Som hluchonemý a viem odčítať z pier. Prosím, nekričte. Takto sa prezentuje mladý muž, keď niekam príde... Je to človek, ktorý pomáha druhým, pritom nikto sa nestará, čo jeho trápi... PROSTREDIE, kde sa práve nachádza, je plné predsudkov, voči černochom, postihnutým, alkoholikom, MIXUJE sa tu viacero príbehov, ktoré zapadajú do jedného celistvého celku so šokujúcim záverom, ktorý ma položil na kolená so zvláštnym pocitom na srdci, z niečoho maximálne výstižného. Brilantne kryštalický výkon Alana Arkina, ktorý nepovie ani slovo, používa neverbálnu komunikáciu. Geniálny herecký výkon ! Zručne mu sekunduje Sondra Locke v úlohe mladej, citovo nevyrovnanej, rodinným životom poznačenej ženy. Silná dráma, ktorá každého racionálne uvažujúceho človeka dostane tak, aby sa nad ňou dostatočne zamyslel, čo to vlastne videl... ()
Galerie (22)
Photo © Warner Brothers/Seven Arts
Zajímavosti (2)
- Sondra Locke v tomto filmu debutovala. (Pumiiix)
Reklama