Občan Kane

Když jsem si pouštěl Kanea poprvé, tak jsem o Wellesovi nikdy neslyšel, Cotten mi byl nesympatický a ke starým filmům jsem nahlížel jako na kus nudy. Od té doby se spousta věcí změnila a já usedal do křesla jako znalec a milovník Wellesových postupů a starých filmů. Tentokrát to nebylo jen z povinosti, ale z lásky a chuti vidět ten převratný film a nevynechat žádnou sekundu, pořádně se soustředit. A dneska říkám, že Citizen Kane je opravdu stěžejní dílo světové kinematografie, díky svým vypravěčským pustupům z pohledu několika osob, které nejsou v jedné linii, díky famozní kameře, stylistickým trikům, monumentalitě. Dneska se na to díváme zcela normálně, ale na tu dobu to bylo VÁŽNĚ nejpokrokovější dílo, proto se nebojím říct, že Orson Welles byl kinematografickým prorokem! Stále budu mít nejraději Dotek zla, ale tohle je vážně diamant mezi filmy, který by měl vidět každý, kdo se byť jen o film trošičku zajímá. (15.11.2008)

"Kdybych nebyl tak bohatý, mohl jsem být opravdu skvělým chlapem." Tak kdopak byl pan Kane? Komunista, fašista nebo Američan? Pro mě to byl hlavně prvotřídní jájínek. Já, já, já, jenom já. Jelikož jsem taky jájínek, tak to mohu erudovaně posoudit. Mě tedy dost bavil Kaneův vzestup. Zejména, když jako novinář bojoval proti sobě - magnátovi. To bylo hodně zábavný. Jeho pád doprovázenej operním hýkotem jeho druhý manželky už mě tolik nebavil. Netrpěl jsem při něm tolik jako báječnej učitel zpěvu Matiste, ale už to žádná velká zábava nebyla. A co se týká novátorskejch filmovejch postupů, úchvatný kamery a precizní režie, tak k tomu poslušně hlásím, že tomu nerozumím. Mně se to prostě jenom líbilo. (11.03.2022)

Povinnost filmového fanouška. A důvodně: je to dokonale natočené, výtečně zahrané, Orson Welles ja famózní. Je to bohužel až tak dokonalé, že už tam nezbylo ani trochu místa pro emoce a ve výsledku je to trochu nezáživné a chladné. Něco jako prvotřídní modelka. Nuda, ale zároveň se povinně podíváš odshora dolů. (03.04.2015)

Tvorba Orsona Wellese je pro mě jako zakletá a veškeré pokusy o sblížení končily konstatováním, že se důsledně míjíme. Vlastně jsem se Kaneovi dlouhá léta vyhýbal, protože jsem tušil, že nadšení vytříbených znalců filmového plátna a filmových kritiků ani v tomhle případě nebudu sdílet. Snad je to tím, že Orsona Wellese řadím do stejné skupiny tvůrců, jako je Federico Felini nebo Lars von Trier, tedy k těm, jejichž přebujelé ego až příliš okatě vstupuje do jejich tvorby. Jinými slovy jde o sebestředné manipulativní parchanty, kteří mě odrazují po emocionální stránce. Pak je těžké ocenit novátorské prvky, komplikovanou strukturu snímku a útržkovité vyprávění. Můžu samozřejmě konstatovat, že spoustu toho, s čím pracoval, je opravdu revoluční, ale lidsky si mě Orson nezískal. Na Kanea se dívám jako na školní úlohu, kdy pedagog žádá po studentech rozbor uměleckého díla. Oceňuju techniku, ale jako divák jsem k Wellesovi lhostejný. Celkový dojem: 65 % s tím, že to je zcela určitě maximum, co ode mě kdy legendární režisér mohl dostat. (06.04.2019)

O Občanu Kaneovi byly napsány stovky nejrůznějších rozborů a analýz, cokoli napsat by bylo jako nošení dříví do lesa. Přesto bych se pokusil o vlastní interpretaci, tedy, jak jsem film pochopil já. Charles Foster Kane, tiskový magnát a jeden z nejvlivnějších Američanů posledních několika dekád, umírá ve svém přepychovém ale nedokončeném sídle Xanadu. Jeho posledním slovem před smrtí je jakýsi "Rosebud". Novináři si ale s touto informací nevědí rady. Vyšetřením původu tohoto slova je pověřen reportér Thomson. Během své pouti se Thomson setkává s osobami, které měli pro Kanea v určitých obdobích jeho života důležitý význam. Ty Thomsonovi (divákovi) zprostředkovávají velmi subjektivní a nejednoznačný pohled na Charlese Kanea. Každý zpovídaný totiž Kanea zná jen z určitého úhlu, a proto si o něm nelze udělat jasný obrázek. Vzniká tak na první pohled komplikovaná mozaika, při bližším pohledu se v ní ale lze bez větších potíží orientovat. Teď bych rád předestřel několik typických znaků tohoto veledíla. Především je to tolikrát zmiňovaná kamera s vysokou hloubkou ostrosti. I to vypovídá o nejednoznačnosti filmu. Divák se může v podstatě zaměřit na jakoukoli část záběru. Pokaždé tak může sledovat trochu odlišné vyprávění. Ač se zdá, že syžet snímku je komplikovaný, není to úplně pravda. Struktura retrospektiv a flashbacků se pravidelně opakuje. Do některých ale Welles vkládá i sekvence, které nemohou být vzpomínkami postav na Kanea, to může být občas trochu matoucí, Welles si jakoby pohrává s divákem. Dále bych uvedl např. extrémní nadhledy a podhledy - ty Kanea doslova monumentalizují. A nemohu zapomenout na časté užití dvojexpozic. [==] Ve filmu lze najít různé paralely mezi hlavní postavou Kanea a skutečným tiskovým magnátem Williamem Randolphem Hearstem, který se snažil všemožně překazit natáčení snímku. [==] Orsonu Wellesovi bylo při natáčení jen 24 let, jedná se tak o předčasný vrchol jeho režisérské kariéry, jednak i proto, že mu byla dovolena naprostá svoboda při realizaci, které se později již nikdy nedočkal. (15.03.2007)