Slaměný vdovec

Toto dílo těží nejvíce z krásné tvářičky a postavy hlavní představitelky. Studio předpokládalo, že mužská část diváků zvlhne opojením a o film jako takový se zajímat nebude. Vzhledem k tomu, že Marilyn Monroe není můj typ a o jejím hereckém umění si myslím své, v hodnocením jsem nebyl podujatý. Dvě hvězdičky jen za poměrně kvalitní scénář. (26.12.2004)

Anglický název filmu (Seven Year Itch) vychází ze smyšleného nutkavého pocitu svědění po sedmém roku manželství. Manželství je centrálním tématem díla, jež v době svého vzniku údajně mnohé pohoršovalo (týká se předlohy i filmu). O humor se ve "vdovci" stará hlavně manžel, jehož žena je s dětmi na letních prázdninách, a on má obavu, že by mohla přijít na jeho (bezvýznamné) prohřešky. Právě z faktu, že se bojí možných kompromitujících interpretací jeho veskrze počestného počínání, pramení většina humoru filmu. Vyzývavá MM ho přivádí do rozpaků, ty ho děsí, ale v jádru by nebyl nevěry ani schopný... Se zvyšujícím se počtem obav z toho či onoho narůstá i jejich absurdnost. Nebojí se jen toho, jak by si jeho manželka mohla vyložit přítomnost blondýny v bytě, ale i toho, kolika cestami by se k ní tato informace mohla dostat, a též toho, zda ho MM třeba nechce okrást. Jakési poselství filmu pak spočívá v tom, že ačkoliv by hrdina filmu nebyl nevěry schopen, zájem mezi ženami o takové plaché muže je. Z postavy Toma McKenzieho, která je představena jako typický frajírek, svůdník a vazoun, se nakonec vyklube chlápek s něčím tak "neéterickým" jako je senná rýma. Zub času "vdovce" poněkud ohlodal, avšak stále disponuje rysy inteligentních amerických komedií z té doby a stojí za zhlédnutí. Některé momenty ("trademarková" zvednutá sukně MM nad větráním z metra, intertextuální odkaz "Blondýna v kuchyni? Co ty víš - třeba je to Marilyn Monroe!") činí toto jinak průměrné dílo takzvaně nesmrtelným. (19.01.2005)

Herecká "monologová" excelence Toma Ewella, který si roli uvědomělého, ale kouzlem Marilyn ošáleného, manžela dává s gustem, je bezmezná. Vyváděl bych v jeho situaci přinejmenším úplně stejně. No a Marylin je opět naivní a jako vždy božská. Už asi nikdo nedokáže zahrát tyhle naivní chraktery, tak velkolepě a nezapomenutelně, jako právě MM. Aź se mi nechce věřit, že taková nebyla ve skutečnosti :) (04.03.2014)

Z respektu k panu Wilderovi se k nižšímu hodnocení neuchýlím, ale popravdě je Vdovec jedna z jeho poslabších komedií. Nezáživný příběh samomluvou trpícího manžílka by se dal přirovnat k zapařenému rozkroku, jehož jediným vysvobozením je dobře mířený svěží průvan v podobě kouzelně hloupoučké sexy sousedky Marilyn s vychlazenou šprndou. (16.08.2011)

Slaměný vdovec by byla asi úplně průměrná konverzační komedie nebýt jednoho aspektu - Marilyn Monroe! Dlouho jsem si myslel, že na mě blondýnky nezabírají, ale ona je tak něžně hloupoučká, tak roztomilá a k zulíbání, že náhle chápu fenomén kolem ní. Scéna s metrem je sice nesmrtelná, ale mně se ještě o kapku víc líbí scéna s klavírem. (23.07.2006)