Režie:
Billy WilderKamera:
John F. SeitzHudba:
Franz WaxmanHrají:
William Holden, Gloria Swanson, Erich von Stroheim, Nancy Olson, Fred Clark, Franklyn Farnum, Jack Webb, Lloyd Gough, Cecil B. DeMille, Hedda Hopper (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Jeden z nejlepších filmů legendárního režiséra Billyho Wildera líčí nezvladatelnou touhu bývalé hvězdy němého filmu Normy Desmondové po comebacku, která si za tímto účelem najme neúspěšného scénáristu Gillise. Jízlivě přesný portrét specifického filmařského zákulisí získal z 11 nominací tři Oscary. (oficiální text distributora)
Videa (6)
Recenze (476)
Prvních dvacet minut jsem se docela ztrácel a byl zmanetý. Nevím vůbec proč, ale k Sunsetu jsem přihlížel skepticky a očekával humor. Proto jsem to vypnul, a za tři hodiny pustil znovu. A tentokrát to přišlo! Slovo nadčasový je málo, čarující kamera, vynikající ústřední trojice vybraná vyšší mocí, geniální scénář a naprosto DOKONALÁ režie Billyho WIldera! I přesto, tohle není hlavní devízou Sunsetu! Tou hlavní je to, že budete mít nad čím přemýšlet i dlouhé hodiny po skončení. Budete cítit jako by se vás dotkla zvláštní síla. Budete tomu chtít porozumět, a nebude se Vám to dařit do to doby, než na to půjdete od lesa. Nebo spíše od srdce! Bude se mi opravdu těžko usínat, protože takhle silný zážitek jsem dlouho neměl, i kdyby byl film barevný, tak to temno a hořkost lidských duší ho vrátí zpátky do černobíla. Výborná studie marnivé hvězdy včerejška předčila všechna má očekávání i přes známý fakt, že Wilder je borec, a co film to klenot. Přál bych každému, aby tohle mohl vidět a žasnout nad tou strukturou, velikostí a tím, jaké filmy nabídl noir žánr. ()
Film, který plně vystihne jedno jediné slovo - "nadčasový". Svým námětem, zpracováním a sebereflexí. Kromě toho jsem stejně jako Gemini teprve při sledování tohohle díla plně pochopila, co že to je vlastně ten film noir. Myslím že jen těžko budu hledat lepšího zástupce žánru (že by boj s větrnými mlýny?) a vůbec lepší film natočený v této době. ()
Kamera. Světla. Akce. Náraz.Objevil se nápis The End a já vydechla, jako by to mělo být naposledy. Snad jen Hitchovo Vertigo mě také uvedlo do stavu duševního stuporu a fyzického zimničného třasu. A znovu jsem si uvědomila, že není nic děsivějšího než temné zákruty lidské duše, která je rozbolavělá touhou a leptána časem, který spravedlivě užírá všem. Komediální génius Billy Wilder má v sobě vpravdě hydeovskou černotu, jež od prvních záběrů zařezává s neosobní krutostí do živého masa. Satira na filmový průmysl a studiový systém ve zlatých létech je ostrá jako vrásky hloubící kalifornské slunce. Je nebezpečnější chlad, nebo vášeň? Neuhýbavá pravda bez kudrlinek a racionalizací, co zní ozvěnou ve voiceoceru, nebo pošetilé iluze stárnoucí filmové hvězdy, jejíž nebe zemřelo s prvním zvukovým celuloidem? Sunset Boulevard nastavuje zrcadlo v retrospektivě v úchvatném monologu i jadrných dialozích, ale obrazově vzdává hold němé éře a pomale plynoucímu času, rozpolcen jako bohyně sesazená z trůnu, která touží dát svému milému na levou líci polibek a na pravou facku. Vítejte v Hollywoodu, továrně na noční můry, zemi, kde slunce nezapadá a kde dnes už znamená včera, kde se klečí před modlami, dokud na ně dopadá umělé světlo, a strhávají se, když jejich vyměřený olympský čas uplyne. Hollywood, věčně mladý a věčně zelený, se starým a okoralým producentským srdcem, trh, kde se poptává naděje a nabízí zklamání. Sunset Boulevard je železná obžaloba a sametová obhajoba zároveň. Pro všechny ty báječné lidi tam ve tmě, co touží po bazénu... ()
V sobotu dopoledne jsem dorazil nějakou práci a chtěl si dát oddych předtím, než se budu učit na zkoušku z japonštiny. Chyba. K žádnému odreagování nedošlo. Formálně hodně propracovaný film, většinu času dovede mluvit upřímně, a přesto nepotřebuje vše vyslovit, pracuje hlavně s nápovědou... Skvěle postavená situace lidí, kteří vlastně ani nemohou jednat jinak, než úplně všichni se navzájem využívat... protože jsou v Hollywoodu. Viděl jsem filmů na toto téma více (např. Křídla slávy jsou pozoruhodná), nicméně zde je zpracováno hned několik iluzí, které si lidé raději nepřipouštějí, najednou. P. S. styl vyprávění -- kdy víme, jak vše dopadne, tedy se soustředíme na vyprávění samotné -- je zde perfektní. Zdá se mi, že všichni tu velebí hlavně herce (a nic proti), ale za mě patří absolutní maximum Billy Wilderovi -- je vidět jeho pevnou ruku a jasnou vizi. ()
Dozvuky konce němé éry filmu v americkém Hollywoodu na počátku padesátých let stále ještě doznívaly a spousta dřívějších velkých hvězd se potýkala s náhlou a rychlou změnou filmového umění a požadavků na herce kladených. Zvuk mnohým z nich doslova zlomil vaz. Na Sunset Boulevard pak existuje ostrůvek dávno zapomenuté minulosti a Billy Wilder vás zve na jeho prohlídku... Takhle nějak si představuju Film. Klenot vybroušený do nejmenších detailů, přesto nepůsobí chladně, odtažitě, akademicky. Potemnělý noirový háv pokrývá díky vypravěči (a v mém případě i výbornému českému dabingu, ano) chytlavý příběh mladého floutka a zestárlé bývalé hvězdy stříbrného plátna, jejichž osudy se protnou díky náhodnému setkání. Nemám nakoukaný noir a z němé éry znám lépe jen průkopníky, jakými byl kouzelník Méliès či krále grotesek Chaplina a spol., přesto jsem se dokázal naladit na vlnu a teatrální projev Glorie Swanson mne doslova vzal na výlet do všech těch černobílých božských chrámů s davovými scénami, o jakých se dnešním filmařům může jen zdát. Zapomenutá, šílená, ale vlastně nezlomená a pořád krásná a setsakra přitažlivá žena, která naváže nerovný a ke zkáze a tragédii předurčený vztah, ostře kontrastující s normálními romantickými "techtlemi" mezi hlavním hrdinou a mladičkou scenáristkou Betty. Kruté melodrama v nejčistší podobě a nádherná pocta dávno zašlé slávě němého filmu, která eskaluje v poslední scéně či chcete-li poslední roli slavné divy... Dokonalý obrázek pak doplňuje rovněž vynikajicí věrný sluha v podání Ericha von Stroheima, Cecil B. DeMille v roli sebe sama či ne zrovna radostný pohled na zlomenou "voskovou figurinu" Bustera Keatona. Pět hvězd na chodníku slávy, nelze jinak. ()
Galerie (106)
Zajímavosti (56)
- Cecil B. DeMille měl přezdívku pro Glorii Swanson – "Young Fella" –, protože o ní říkal, že byla odvážnější než jakýkoli muž. Říká jí tak, když ji vítá (jako Normu Desmond) u dveří zvukové scény. (Kulmon)
- Příběh byl zpracován také do podoby úspěšného divadelního muzikálu s premiérou v Londýně v červenci 1993. Odehrálo se celkem 1529 představení. (Cherish)
- Podle dcery Glorie Swanson byla její matka v roli Normy Desmond po celou dobu natáčení i v soukromí. (Kulmon)
Reklama