Star Trek: Film

Mé hodnocení je do určité míry neobjektivní, jelikož jsem skalním příznivcem ( od dětství) původního seriálu, logicky miluji i první Star Trek film. Na rozdíl od dynamicky akčních Star Wars ( také mám rád!) jde o pomalou, až jakoby snovou jízdu vesmírem v doprovodu působivé hudby geniálního J.Goldsmitha. Tísnivé zvuky a potemnělé tóny ( i když ne tolik jako ve Vetřelci) doprovázejí až surrealistické obrazy ohromné umělé struktury nacházejícíc se uvnitř záhadného mračna. Osvědčený tým doplnila exoticky krásná Persis Khambatta jako mimozemšťanka Ilia ( v té době miss Indie). Pro dosavadního kapitána Deckera ( nahradí ho zde, jak jinak, Kirk) se její přítomnost na lodi stane osudovou... (23.08.2010)

Jak je u Star Treku zvykem, chytré a s fajn pokusem o přesah, jenže to od půlky začne hrozně ztrácet tempo. Hudba je skvělá a vizuály na svou dobu působivé (Wise pečlivě nakoukal Kubricka), ale jakmile se přejde od shromažďování posádky a cesty za neznámým objektem k nekonečným debatám na můstku, začnete si uvědomovat, jak moc vám chybí nějaká ta akce. Vím, že o tom Star Trek nikdy nebyl, tady by však bodly alespoň nějaké podzápletky, které zahnaly občasný pocit dějového vzduchoprázdna. Přesto všechno povedený sci-fi kousek, který doufám překoná oslavovaná dvojka. (19.04.2009)

přestože i následující startrekové filmy budou patřit k dobové špičce v rámci svého žánru, ten první si vysloužil místo mezi nejlepšími fantastickými filmy všech epoch. zhlédl se v bezprecedentním úspěchu Lucasových Star Wars, volně navázal na již v té době kultovní seriálový Star Trek, ale nejvíce ze všeho jako kdyby se inspiroval u Kubrickovy fenomenální 2OO1: Vesmírné odysei. platí to nejen o kromobyčejně pomalém tempu odvíjení děje, které - stejně jako u Kubricka - dává vyniknout lyrizujícím průletům vesmírných lodí, stanic a orbitálních modulů prázdnotou kosmu a ještě hmatatelněji dovoluje pocítit Goldsmithovu geniální hudbu, ale i o volbě tématu: pro nejlepší sci-fi filmy typický motiv střetu s neznámem, jaké dalece přesahuje dokonce i člověka budoucnosti. díky velice detailnímu a originálnímu produkčnímu designu (Andrew Probert je génius na svém místě a umělecké nadání Roberta McCalla nelze zpochybnit), Trumbullovým bezkonkurenčním schopnostem svého času nejlepšího tvůrce speciálních efektů, Wisově zkušené režii a snad i postřehům konzultanta Isaaca Asimova představuje antagonista filmu entitu dokonale cizí a nepovědomou, záhadnou a znepokojující, gargantuovsky rozlehlou a nepředstavitelně silnou. /// paradoxně právě bezdějové okamžiky jsou nejsilnějšími momenty filmu: dlouhé, geekovsky opojné, uchvacující záběry na Enterprise v suchém doku, dechberoucí průlet kolem gigantické cizí lodi a pozdější exkurze jejím nitrem. /// ač to lze vnímat jako klad i zápor, na rozdíl od Kubricka a jeho černého monolitu se Star Trek: Film vydává cestou postupného zodpovídání pokládaných otázek a odhalování mystérií, během čehož diváka zaplavuje udivujícími obrazy, znepokojivým burácením varhan (respektive blaster beamu) a subtilními hereckými výkony, které spíše jen chytře naznačují pocity a pohnutky postav. v nejlepším startrekovském duchu jsou osudy známých postav důmyslně propleteny jeden s druhým jako i s epickým konfliktem ohrožujícím celé lidstvo. na vztazích hrdinů a každém z jejich drobných, osobně motivovaných rozhodnutí záleží úspěšné rozvinutí celého toho relativně komplikovaného dějového spletence, v němž má takřka každá postava svou významnou úlohu, svůj vlastní konflikt a vlastní téma. skoro se ani nechce věřit, že film, který původně ani filmem být neměl, se těší tak důvtipnému a intelektuálně podnětnému scénáři. svým způsobem až mystický, ba duchovní snímek o bohu, který se vydal hledat svého stvořitele a našel ho v člověku. (17.12.2012)

Popri dlhodobej migréne z digibordelu súčasného sci-fi blokbasteru mi výlet na koniec rokov sedemdesiatych a do sveta "skutočných" vizuálnych efektov pripadal ako cesta do siedmeho neba. A Wise sa snaží, čo mu sily stačia, aby bol jeho film vizuálnym obžerstvom. Ale mne sa neprejedalo, práve naopak, vychutnával som si každý obraz. Expozícia je síce dlhá čo to ide, ale osobne mi aj postup "niet sa kam náhliť" sadol do celkového konceptu. Inými slovami som ako fanúšik žánru mal po dlhšom čase pocit, že konečne niekto natočil film pre mňa. Bonusom je prekvapivý zvrat v záverečnom akte a následná pointa. Len veľká škoda, že som ST1 nevidel ako teenager. (26.09.2018)

Star Trek: Film jsem viděl jako malý při jeho české televizní premiéře, což už je pěkně dávno - české startrekovské stránky uvádějí, že to bylo 27.9.1994, tehdy mi nebylo ani devět. Nyní, v rámci slavnostního opakování všech ST filmů u příležitosti oslav filmu v pořadí jedenáctého, si je postupně dávám znovu. A je to docela krušné. Především je to jedna velká vykrádačka v době premiéry něco přes deset let staré 2001: Vesmírné odysey, jak už tady kdosi poznamenal. Zadruhé je to především cílené na trekkieho, protože jen ten si plně užije vizuální zobrazení toho, co si musel v době seriálu pouze představovat. Proto ty oblety Enderprise, proto trvá deset minut, než se Kirk vůbec dostane na palubu. Proto tam lítají všechny ty prťavoučké raketoplány a jiní pidižvíci (rozuměj lidi ve skafandru). Navíc se v prvních deseti minutách mluví klingonsky a JEŠTĚ vulkánsky. No to by zhruba byla pozitiva - ještě jsem zapomněl na úvodní záběr, ve které přilétají tři klingonské lodě a kamera se nad nimi obrací. Trvá další půlhodinu, než Enterprise vůbec odstartuje, tato půlhodina je naplněná dementním Kirkovým chováním (kterého se téměř do konce filmu nezbaví) a konflikty s odporným blonďákem, u kterého jsem byl rád, že nakonec zmizel. Průlet červí dírou sice ukazuje primitivnost počítačových efektů z roku 1979, ale v konečném důsledku nevypadají tak špatně (nepodílela se na nich ILM, jak by někdo mohl předpokládat, ale firma Apogee, která v pozdějších letech tvořila i počítačové hry). Pak se konečně objevuje Spock, jehož pohyby obočí jsou tím nejcharakternějším herectvím, kterého se vám tady dostane. A pak těžká nuda, zpestřená vyražením dvěří z nemocnice. Spock ukradne skafandr a po vzoru Davida Bowmana letí vstříc barevným vzorcům pouštěným na jeho helmu. Film začíná být opravdu zajímavý v momentě, kdy V'ger doletí k Zemi a Kirk už začne konečně jednat jako správný kapitán a vezme konečně situaci do svých rukou, aby zjistil, co se vlastně skrývá uprostřed té obrovské věci (ta musela udělat ve Sluneční soustavě pěkný bordel, řekl bych) a ten otravný blonďák konečně zmizí a dočkáme se zrodu dalšího Hvězdného dítěte... skoro. Kromě toho bych se rád pozastavil nad naprosto příšernými kostýmy - tak odporné uniformy neměli ani v tom úplně nejprvnějším pilotu (Klec je úžasná, mimochodem). Zábavné je také označení Isaaca Asimova jako speciálního vědeckého poradce, to by mě zajímalo, co tam dělal:-) (16.05.2006)