三更
쓰리
Three
Obsahy(1)
Režiséři Číny, Koreje a Thajska spojili svůj talent v souboru tří hororových povídek. Povídka korejského režiséra Ji-un Kima se točí kolem ženy, která se po nehodě probudí se ztrátou paměti a snaží se najít cestu domů, zatímco její muž zjišťuje, že se jeho manželka někde ztratila. Thajská část filmu rozjíždí příběh o nenávisti a závisti ve spolku kočovných kejklířů, o zdobených loutkách thajského loutkového divadla a s nimi spojenou zlou kletbou. Poslední příběh z téměř vybydleného komplexu v Hong Kongu pojednává o léty ošlehaném policejním detektivovi, který se sem se svým synem přestěhuje a jejich jedinými sousedy jsou ne zrovna společenský lékař s nemocnou manželkou, která nikdy nevychází z bytu a holčička v červeném, se kterou si policistův syn chodí hrát. Tři příběhy ze tří odlišných asijských zemí spojuje tajemno a nadpřirozené motivy, vycházející z mrazivé reality současné společnosti. (GigaPudding)
(více)Recenze (14)
Tři asijské mysteriózní příběhy, z nichž mě ale zaujal jen jeden. Korea - nuda. Nechápu, co chtěl tímto básník, tedy pan režisér, říci. Tedy samozřejmě že chápu - právě proto, že zápletka byla od samého počátku tak okatá a průhledná, nechápu, jaký měla tahle povídka smysl. Několik dobrých několikavteřinových momentů a čtyřicet minut rozvláčné nudy. Navíc krkolomná a "ne-přátelská" komunikace s divákem. Dvě. Thajsko - nuda. Moje všeobecná a často nekritická náklonnost k jižní a východní Asii se rozhodně netýká thajských filmů, konkrétně horrorů; viděl jsem jich už několik a ani jeden mě nezaujal. Je to zkrátka mladá a rozvojová kinematografie, její příběhy jsou příliš obyčejné, scénáře příliš polopatické, herecké výkony bídné a režie ubohá. Jedna za snahu. Hong Kong - velmi slušná práce. Po nezáživném začátku, který hrozil další nudou o strašidelném paneláku s holčičkou a chlapečkem, se příběh rozběhne nečekaným, lehce nekrofilním směrem s prvky zmrtvýchvstání. Hodně se mi to líbilo a líbila se mi i hlavní představitelka. Čtyři. Sedm děleno třemi jsou ale zaokrouhleno pouze dvě, nedá se svítit. ()
Podobne ako Three...Extremes, tak aj Three je kompilaciou troch minipribehov na hororovu tematiku, ktorej sa zmocnili traja reziseri z troch azijskych krajin.1) "Memories" od juhokorejca Ji-woon Kima (rezisera uspesnych A Tale of Two sisters) - *** 2) "Going Home" od honkongskeho rezisera Peter Chana - **** (miestami som az nedychal...) 3) "The Wheel" od thajca Nonzee Nimibutr - v porovnani s predchadzajucimi dvoma islo o vyrazne slabsi kusok - **. Vysledok je teda za 3*. ()
Tak tohle mě nechytlo. První povídka je tak průhledná, že nejdéle do deseti minut člověk přesně ví, oč zde běží a natočený je to tak táhle a nudně až to bolí. Už první "scéna" kdy se kamera cca dvě minuty přibližuje k ležícímu chlapovi na pohovce dává najevo jaké tempo povídka bude mít - 1* Thajské panenky ve druhé povídce jsou o chlup lepší, ale rozhodně je nepotřebuju nikdy vidět znova - 2* Třetí povídka je nejlepší, ale v dost bídné konkurenci se dá říci, že mezi slepejma je jednookej král a opět to není nic dech beroucího, navíc opět předvídatelné - lepší 2* ()
Ďalšie zo série poviedkových filmov, ktoré sa snažia desiť a strašiť a dostať sa vám nejako pod kožu. Lenže rovnako predtým je to utopené v neschopnosti vytvoriť uveriteľné charaktery..hoci... ale o tom potom. Zatiaľ čo druhú časť spájali deti - tu je pojítkom duša(duch/démon). Prvá poviedka Memories od Jee-woon Kima je atmosféricky zaujímava, ale ku koncu sa rozpadá. Môžu za to 2 dejové línie, ktoré sa vzájomne rušia. To čo prvá časť tak úpenlivo buduje, druhá zahadzuje a znehodnocuje. Od režiséra takého formátu obrovský krok vedľa -30%. Druhá poviedka The Wheel od Nonzee Nimibutra je absolútne nevyužitá. Snaha o prenik k folklóru je nedostačujúci, pretože je prevedení veľmi jednoducho a bez výraznejšej drámy. Po všetkých stránkach veľmi nefunkčný - 10%. Going home od Petra Chana je ale iný súdok. Postavy sú zmysluplné. Dramaturgicky vyšperkované. Skôr je žánrovo film na pomedzí fantasy než hororu. Mystifikácia funguje a prostredie má rovnaký zmysel ako samotný príbeh a postavy v ňom. Fungujúce, smutné a zároveň niečim veľmi tragicky krásne. 90%. Výsledne dávam tri pretože prvé dve poviedky sú veľmi nekonzistentné a v rámci hodnotovosti úplne zbytočné. ()
Nebudu tvrdit, že „Saam gaang“ je snímek, který je naprosto převratný, ale spíše řeknu, že Asiaté jsou schopni natočit krátké filmy, které jsou konzistentní, drží pohromadě, jsou dějově uzavřené a hlavně fungují jako horory. Tohle není snaha pobavit, ale snaha člověka vyděsit, sáhnout mu do duše a ukázat mu, jak je to tam venku černé, jak je to hnusné. Pěkná ukázka depresivních hororů, které jsou zbavené přílišné výstřednosti. ()
Reklama