Mission: Impossible II

Oproti jedničce lehké zklamání. I když se kvalita výrazně nezvedla ani nepoklesla, šance a potenciál tu byl velký, proto mírné zklamání. Tom Cruise v roli Ethana Hunta je skvělý a nejde mu vyčíst jedinou chybičku. Bohužel jeho soupeř není tolik zajímavý. Dougray Scott na to prostě nemá a působí jako levnější verze zloducha, který by měl konkurovat super agentovi. Krom záporáka film kazí právě pan režisér. Křečovitý, ohraný, stereotypní a zdaleka ne tak bombastický styl jako ve Face off. John Woo stárne a jeho nápady ztrácí na kvalitě. Opět lze říct, že se snaží o svůj akční balet se vším všudy, od zpomalených záběrů až po velmi cool vzhled, ale tentokrát je tím zabíjen celý obsah. Některé části scénáře by taky mohli být přeškrtány a super masky všech agentů, kteří si je vyrábějí snad doma v koupelně už jsou taky stará škola. MI 2 není tak dobrý, jak mohl být, ale styl, Cruise a hudba film drží ve slušném průměru. Po několikátém shlédnutí se celkové dojmy zvedli z 2 na 3 hvězdičky, Ethan si to zaslouží (a nechci ho mít za zády:)). (29.04.2005)

Závěrečná akce je velmi svěží a viděl jsem ji víckrát než samotný film, protože ten zbytek je pouze slaboduchá výplň před závěrečným mrháním kulek a cool zpomalovaček. John Woo by především potřeboval lepší námět, který lépe vyhovuje jeho starému hongongskému stylu. M:I-2 je po stránce vizuální celkem profesionálně odvedená práce, ale první půle se tváří jako mladý James Bond (s klasickou seriálovou Mission: Impossible nemá téměř nic společného) a druhá vypadá jako rozpohybované obálky pánských a dámských magazínů. (01.04.2003)

Čekal jsem akci akci a taky akci, jenže ta se poděla bůhví kam a zbyl jen debilní scénář s nulovým záporákem. Záporák číslo 2 Richard Roxburgh by byl mnohem lepším záporákem číslo 1 ale proč plakat nad rozlitým mlékem. Tom Cruise podává velice podprůměrný výkon, asi ho bolela hlava nebo co, protože jindy se mi ve filmech většinou zamlouvá. Zato Thandie Newton je opravdu skvělá (a taky fakt hezká) a je to nejlepší z celýho filmu. Když už se nějaká akční scéna objeví tak je dobrá přece jen John Woo je John Woo, ale radil bych mu točit radši další nářezy typu Hard Boiled, protože De Palmova jednička byla tisíckrát lepší. (30.04.2005)

„Dám vám vědět, kam pojedu.“ - „To nemusíte. Pak by to nebyla žádná dovolená.“ Kdepak. Ethan může na volno zapomenout. Zvlášť, když se jeho zaměstnavatel nespokojí s pouhým mobilem a podřízeného nahání vrtulníkem v horách. Už po té úvodní skalní exhibici jsem pochopil, že budu muset „vypnout“, což se mi naštěstí vcelku podařilo. Takže všechny silně přestřelené, kaskadérské akční sekvence (vedou ty s motorkou, vrcholem je pak pistole v písku) jsem zvládl prakticky beze vzteku, dávivého smíchu či psychické újmy. Kvalit jedničky sice druhý díl nedosahuje, právě kvůli té místy až do absurdnosti vedené akci, ale to rozhodně neznamená, že bych se nebavil či snad nudil. Z postav je to samozřejmě hlavně o Ethanovi, ovšem Nyah má dostatek šarmu („Takže nejen hezká tvářička.“) a záporák Sean též není vyloženým šlápnutím vedle. Škoda, že Woo neodhadl tu míru, čistý průměr. „Ne…na tohle není proškolená.“ - „Jít do postele s mužem a lhát mu? Je to žena. Má tedy veškeré potřebné proškolení.“ (04.11.2018)

Základním problémem Ethana Hunta je fakt, že není schopný nalézt svojí identitu. Ani osobní, ani žánrovou. Zatímco De Palma šel cestou akční špionky, John Woo vykročil po stezce jemu tak familierně známé: po stezce akčního filmu. Jenže ta je scénáristicky tak rozbitá, tak zasypaná kamením a hlušinou, že zhruba první půle filmu je naprostý otřes. Úroveň dialogů je na úrovni nezáměrného absurdního dramatu, děj otřesně schematický, napětí veškeré žádné. Tam, kde si divák v jedničce alespoň trochu lámal hlavu s dějem, nabízí Woo tristní kompilaci zpomalovaček a s nezájmem natočených pseudošpiónských scének, které nepřesvědčí snad ani pětileté dítě o své věrohodnosti. Očekávaný zlom do akčního finále úlevu nepřinese. S Huntem se opět nelze jakkoli ztotožnit, ta postava neobsahuje vůbec nic zajímavého krom milionového kukuče a hezkých hadříků. Milostná linie je otravná a naivní, čili nějaké soucítění s melodramatickými tóny se nekoná. Pravdou je,že jakmile se na scéně objeví holubi, ocitá se Woo zase na tom svém oblíbeném parníčku a vystřihne docela pěknou akční sekvenci, která ale v důsledku vyzní jako absolutní výkřik do tmy. Tohle se všem zúčastněným (snad s výjimkou Hanse Zimmera) nepovedlo. (15.01.2007)