Mission: Impossible II

Scénář: Robert Towne .. Pokračování M:I si vzal do parády John Woo, pro mnohé prý guru akčního filmu .. jenže výsledek vyústil v jeho nejhorší hollywoodský film a jeden z nejbídnějších akčních filmů. Navíc absolutně postrádá onen špionážní nádech seriálu nebo původního filmu. Akce je sice skutečně hodně, ale je tak tragicky nepřehnaná, bezduchá, samoúčelná a postavena na ubohém scénáři. Zkrátka nic neklape, celek jen skřípe a úpí. To, že tam hraje Tom Cruise či se krátce mihne Anthony Hopkins už úroveň nezachrání. (03.05.2006)

John Woo se ukazuje jako velice schopný režisér, který dokáže díky svému umění i prakticky bezduchý film. Ano je to tak, tvůrci se rozhodli, že Mission Impossible II. musí být lehčí na pochopení, než první díl, proto dostal snímek tak jednoduchý děj bez většího množství složitějších odboček. Bohužel i do více-méně kvalitního scénáře se podařilo scénáristovi nasypat hromadu různých nelogických věcí a chyb. Kromě špatných scén dokáže filmy ale překvapit i scénami velice dobrými, jako příklad uvedu třeba přestřelku v laboratoři (samozřejmě mám na mysli její první část), choreograficky a scénáristicky precizně odvedená práce, ale to co dělá scénu tak úžasnou je hudba Hanse Zimmera. Tóny jaké u akčních scén většinou nebývají, mají náznak romantizmu, jímž je scéna samotná také dost okořeněna. Jenže co se celkového ražení filmu týče, jedná se o typický sequel, kde je překvapivě dobrých záběrů jen velice málo. Je fajn, že se Tom Cruise natočil různé bojové kousky, především salto-kop (nevím jak se ten chvat (?) nazývá), bohužel nám je ale předvádí po celý snímek pořád dokola. Různé nelogičnosti jsou i v situacích, kdy záporák prostě vydrží mnohem více než jeho poskokové a ještě má tendenci překvapit, s tím se ale musíme samozřejmě vyrovanat, neboť to je věc, který se nachází ve skoro každém akčním snímku - a nejen akčním. Dost se mi nelíbil poněkud chabý konec, ano myslím ten tríček se zbraní, ne že by to bylo nějak moc špatné, jen mi tam opravdu nesedělo snímání kamery, které záběr poněkud pokazilo, navíc vypadá dost plasticky. Jako jednoduchý film pro odlehčení těžkých dnů je M:I-2 skvělým adeptem. (29.01.2006)

Díky tomu, že filmová série "Mission: Impossible" s každým dílem mění režiséra, uchovává si nejen svěžest a neokoukanost, ale také sepjetí s aktuálními tendencemi hollywoodské kinematografie. Každý z režisérů totiž není žádný solitér, nýbrž svým přístupem přesně zapadá do určitého období hollywoodské kinematografie. Jenže zatímco od třetího snímku začala série trendy výrazně předznamenávat, dvojka dnes vyznívá jako hořký relikt dekády, kterou završovala. Ve své době vyzdvihovaný revisionismus, že hrdina ranku Jamese Bonda se zamiluje, je s typicky devadesátkovým přepáleně cool machismem redukován na směšnou báchorku o lásce na první povrchní pohled. Excesivně patetický a graciézně formalistický styl Johna Wooa je zde oproštěn od vypjaté osudovosti archetypálních hodnot a dobové naléhavosti jeho hongkongských filmů a stává se nezáměrně usměvavou manýrou. Chtělo by se oslavovat stylovou odvázanost a formalismus nahrazující symboličnost a schémata, ale kvůli spojení s dnes neodbytně vyznívajícím čurákovstvím většiny figur zanechává spíše hořkou pachuť. Pokus o mramorizaci Ethana Hunta do ikony coolness dále selhává díky marnému scénáři, parodiím nahrávající vyhrocenosti, ale také vinou karikaturně přepáleného záporáka se snad historicky nejnižším charismatem. "Mission: Impossible 2" tak dnes odstrašujícím způsobem připomíná to, jak zoufale schematické a sebestředně nabubřelé byly ještě relativně nedávno hollywoodské blockbustery. Tedy ne že by se ještě dnes nenašli vyznavači devadesátkového povyšování čurákovství na přednost nebo že by dnešní sofistikovanost hojně nesklouzávala k sebestředné onanii, ale vlajkové lodi Hollywoodu táhnou odlišnými vodami. Ostatně aktuálně nový díl série "Rogue Nation" vykazuje s dvojkou řadu paralel - herecky "výrazný" záporák, vztah hrdiny s ambivalentní kolegyní. Jenže právě díky důslednému odvržení prvoplánovosti a naopak důslednému profilování postav i scénáři pečlivě balancujícím mezi osudovostí a šviháckým nadhledem, se vyhýbá všem úsměvným neduhům éry, kdy ženy automaticky padaly hrdinům kolem krku a gerojové sváděli nazlobené odvetné duely se zlotřilými padouchy. (03.09.2015)

Samozřejmě vnímam ten rozkol mezi jedničkou a dvojkou, ale když jsem dříve na ten díl koukal, nechápal jsem moc ten nadměrný hejt a když jsem si to teď po letech zopakoval, přijde mi to jako naprosto kompetentní film, možná s podivnými akčními pasážemi ve stylu Johna Woo, což se po tom fiasku ukázalo jako slepá větev. A Thandiwe Newton je tu úplně neskutečná, škoda, že si polozabila kariéru, když vzpomínala na svoje zážitky s Cruisem. (04.07.2023)

Mno, druhou Mission Impossible stavim zhruba na stejnou uroven jako prvni dil, i kdyz je tohle uz krapet odlisnej film. Woo k nemu pristoupil jako k ciste akcni zalezitosti. Pribeh neni nijak zvlast podstatnej, strasnej virus, kolikrat uz to tu bylo, ale tady jde hlavne o akci. Proto se musi prezit prvni polovina filmu, kde je akce pomalu, i kdyz rozhodne nemuzu rict, ze bych se nudil. Jenze Woo proste umi nejlip akci a ta zacne az v druhe polovine filmu a je tady fakt perfektni. Sice se to neda srovnavat s jeho Hong Kongskejma filmama, tady zadny masakrovani lidi neni, ale choreografie je fakt perfektni. Herci jsou v klidu, skvelej Cruise tu dostal dobryho protivnika v podani Dougray Scotta, takze si vicemene nemam na co stezovat. (01.05.2005)