Pomsta Karateky

Heroes Shed No Tears: Film, který John Woo natočil ještě před Lepším Zítřkem, ale pro svoji brutalitu ho studio dalo do trezoru. Až právě po úspěchu Lepšího Zítřku poslal tento film do kin. Sledujeme zde skupinku čínských žoldáků, které vyslala Thajská vláda do Laosu, aby zde zatkla drogového bosse a přivedla ho do Thajska. Odměnou by jim měli být peníze a zelené karty do USA. Bosse zajmou hned v úvodní akční scéně, a pak už se jen snaží dostat za hranice, přičemž jsou jim v zádech jeho posluhovači a pak i tuším vietnamská jednotka. Ani se nedivím, že se to studio bálo dát do kin. Bodycount je tu větší, než v A Better Tomorrow a brutalita taky. Dočkáme se zde useknuté hlavy (-"Co se děje?" -"Ale nic zvláštního. Dekapitace. To se tu děje pořád."), useknuté ruky, podřezaného krku, headshotu francouzského reportéra, různého probodnutí kopím, sešívání očí, vyhození do vzduchu až samozřejmě po četné zásahy kulometem a brokovnicí s rudým efektem. Na akčních scénách, kterých je zde dost je ještě vidět, že Woo se teprve učí a příběh je samozřejmě jednoduchý jak jen může být, ale plyne to svižně a fajn souboj muže proti muži na závěr. 7/10 (15.01.2009)

Už prvních 15 minut je jako čítanka Johna Woo, už tady na začátku svého prvního moderního akčního filmu sází rychle za sebou všechny své základní stavební kameny. Epická a brutální vysokooktanová akce, temně romantická sidelinka s nezbytným jazzovým podkresem, a k tomu občas přihodí i komediální epizodky s těžce neurvalým a oprsklým stylem humoru. Později dojde i na jeho další klasická témata bratrství hrdinů s tragickým vyvrcholením, a ctnostného sidekicka záporáka, který se nakonec rozhodne udělat správnou věc. Jednoduše už od začátku kariery věděl co chce točit, a neuhnul z toho celý život ani o píď. A protože je to v žánru jeho prvotina, tak je tu všechno ještě víc over-the-top než v pozdějších heroic bloodshed eposech - všechno je tak nějak neumělé a přehnaně teatrální, hlavně vedení herců, kteří mají daleko do kvalit Chow Yun Fata, a myslím že jediných deset minut kdy se ve filmu nemasakruje je, když si v půlce dají oddechovou pauzu na souložení. Ideální. Film má bodycount 294 - tehdy nejvíc v historii žánru, překonal ho o 13 kusů až sám Woo se svým Hard Boiled. Což byl taky důvod proč Heroes Shed No Tears zděšené studio odmítlo pustit do kin a svolilo k tomu až o pár let později po úspěchu prvního Better Tomorrow. 7/10 (19.06.2022)

Dáme-li všechny ty Lepší zítřky, Killery, Zloděje a Hard Boiled do jednoho pytle jako áčkové akční filmy Johna Woo, pak Heroes Shed No Tears je jeho ultimátní hongkongské béčko. Snímek, v němž hlavní hrdinové na cestě za předáním zlotřilého generála spravedlnosti potkávají všemožné zájmové skupinky, které se je za A) snaží zabít; za B) snaží s nimi hrát hazardní hry; nebo za C) jim chtějí udělat thajskou masáž, je fakt tou bezelstnou tupě naivní podívanou, jakou od (z řetězu utrženého) Johna Woo chcete vidět. Neustálá akce, potoky krve, infantilní drama, neuvěřitelný patos a nahodilý sex i komediální vložky, tenhle film má snad od všeho něco. A kroutit hlavou u tohoto snímku budete minutu za minutou. (21.04.2020)

Tak tento film na mna posobi ako take filmarske cvicenie, kde si John Woo vyskusal vsemozne druhy prestreliek, ktore tak bravurne zuzitkoval vo svojich slavnych opusoch. Bohuzial prestrelky su to jedine co tento film ponuka, lebo samotny pribeh je strasne jednoduchý a hlúpučký. Ziadnej ikonickej postavy ci uz na strane hrdinov, alebo zaporakov sa tu proste nedockame. Asi po hodine sa mi uz prestrelky prejedli (co sa mi u ziadnej inej Wooovke nestalo) a zvysok filmu som uz dopozeral s miernym utrpenim. Bud tento film bral Woo fakt iba ako cvicenie, alebo sa poucil a v dalsich filmoch nastastie rovnaku starostlivost ako prestrelkam venoval aj pribehu. (19.12.2010)

John Woo a jeho válečný jatka s jednoduchým a někdy trošku naivně odvyprávěným příběhem, kterej ale v sobě má neskutečně masakrující válečnou akci, která stylem kosení nepřátel a množstvím výbuchů připomíná Arnoldovo vyhlazovaní ostrova v Komandu, ostatně zbraně se používaj podobný. Jinak Woo tady rozhodně nápadama nešetří, stejně jako krví, mrtvolama a brutalitou, takže se tady člověk dočká někdy fakt vychytaných akcí, i když se většinou jedná jen o co nějvětší počet pokosených vojáků v jednom záběru, tak je to nápaditý a za zmínku stojí hlavně atak domorodýho kmenu z vychcaných úkrytů. Nebýt ten příběh opravdu hodně prosťoučkej a někdy až zbytečně moc odlehčovanej vtípnýma vložkama, tak bych šel určitě na 5*, Woo má na tyhle řežby snad patent (27.01.2009)