Služební román

Pro Rjazanova mám velkou slabost. Jeho romance jsou naprosto přesně ukotvené v době slavného "budování lepších zítřků" a nabízejí zajímavý pohled, jak se v tehdejším socialistickém Rusku skutečně žilo. Ale to, co mě nejvíce okouzluje, je jeho tragikomický pohled na pomalé, postupné sbližování zdánlivě nesourodého páru. Na dvojici, která už má leccos za sebou a do nového vztahu vstupuje se strachem a obavami, ale i s úžasným odhodláním. Je to tak lidské, bez příkras a zbytečného kalkulu. A mě to pokaždé znova a znova totálně odrovná. (11.04.2023)

Točit romantické komedie v délce kolem tří hodin asi nemá ve zvyku mnoho režisérů, vlastně neznám žádného takového kromě Eldara Alexandroviče Rjazanova. Měl jsem ale už s ním skvělou zkušenost v podobě Ironie osudu, na kterou jsem se díval 4 roky nazpátek rovněž na Silvestra a nezklamal mě Rjazanov svou rozsáhlou hříčkou ani tentokrát, ačkoliv... dostával jsem se do toho během první půlhodiny trošku obtížněji a také přeci jen jsem tu v rámci romantického žánru postrádal nějaké pohledné ženské stvoření, jakým v Ironii osudu rozhodně byla Barbara Brylska. Na zdejší „soudružku“ ředitelku s kovaným výrazem a typickým kancelářským účesem jsem si déle zvykal, ale postupně jsem jí jako postavu vzal na milost o to víc, když se ze Služebního románu stávalo současně i výrazně psychologické drama o neobvyklém (a často i vtipnými až groteskními příhody naplněném) vztahu na pracovišti. Velice dobře napsaný scénář s podrobným vývojem vztahu a inteligenntími dialogy hravě obhájí i dlouhou stopáž a Andrej Mjagkov v hlavní roli ušlápnutého nesmělého úředníka s rafinovaným plánem mě svým výkonem a něžně uhlazeným humorem velice bavil. Přestože jsem od pana režiséra očekával jistou kvalitu, opět se do jisté míry neubráním překvapení nad tím, jak se ve Sovětském svazu minimálně v 70. letech velkým a neotřelým romantickým filmům opravdu dost dařilo. [75%] (31.12.2022)

Nenajde se žádný Rus, který by neznal tento film: je to klasická Rjazanovská komedie, písničky ze které se doposud zpívají a každá hláška je citací. Ve filmu hrají uznávané talenty sovětského divadla a kino a dívat se na jejich práci je potěšením samo o sobě. Rjazanov virtuózně ironizuje nad životem člověka té doby: deficit všeho, špatná otevírací doba obchodů, katastrofická dopravní situace a celková chudoba národu apod. Humor je založen na situacích ze života: žádné černé nebo vulgární vtipy. Do komedie jsou zapojené i krize středního věku, zrada a čest. Film, kterému věříš, že by se to všechno mohlo doopravdy odehrát někdy dávno v Sovětském svazu. (03.12.2019)

Veľmi podarená komédia, ktorá ma odzbrojila svojou jendoduchosťou a iskrou. Alisa Frejndlich mi v dobrom pripomenula moju učiteľku fyziky na gympli:) Neupravená, no neskutočne rozhľadená a inteligentná žena s pevnou rukou a svojským humorm, ktorá však za tým svojim čiernym humorom skrývala dobré srdce a ochotu pomôcť. Presne týmto mi ju pripomenula postava riaditeľky Kaluginovej, ktorá však svojim (spočiatku) odmeraným chovaním a bežným výzorom, vôbec nevysielala signály o svojej skutočnej osobnosti. Veľkým plusom bola tiež humorná zložka filmu, ktorá fungovala perfektne. Pri niektoých scénach som sa nemohla ubrániť výbuchom smiechu. Škoda, že nemáme možnosť pozrieť si takýto film v televízii, viem si úplne predstaviť, ako by som si ho pozrela v pohodový nedeľný večer v TV... (namiesto neuveriteľne náročného zháňania filmu). (11.05.2012)

Vtipný film, ale nic světoborného. Příběh uťápnutého úředníka statistického úřadu, kterému šéfuje na první pohled nevzhledná, příšerně oblečená a přísná mužatka. Mezi oběma vznikne románek, který provází řada nedorozumění a změna "ošklivky Betty" v krásku (tedy v rámci dané doby, dneska už modré stíny a klipsové meganáušnice moc lidí neberou:-). Vztah ústřední dvojice je pěkně stupňován pomocí různých "vypjatých" scén a na konci se těšíte na to, až se konečně na sebe vrhnou... Moc zajímavá není vedlejší linie dalšího párečku v úřadu - nesympatické a vnucující se blondýny a samolibého chlápka s odpovídajícím jménem Samochvalov (nebo tak nějak...) (19.05.2007)