Carlo Rustichelli

Hudební skladatel Carlo Rustichelli se narodil ve městě Carpi, v severní Itálii, na Štědrý den roku 1916. Narodil se do rodiny milovníků hudby a na konzervatoři v Bologni získal diplom ve studijním oboru hry na klavír. Poté se přestěhoval do Říma, kde studoval komponování na Santa Cecilia Academy. Ve své době byl Carlo Rustichelli nejplodnější a nejvíce všestranný skladatel italské kinematografie. Jeho kariéra trvala padesát let, zhruba od roku 1940 do roku 1990. Za tuto dobu zkomponoval více než 250 původních filmových skladeb a další hudební díla složil také pro tvorbu televizní.

Ve své kariéře skládal hudbu k filmům mnoha slavných režisérů jako Fellini, Monicelli, Blasetti, Bava, Pasolini, Risi, Bertolucci a další. Nejvíce je však jeho kariéra spojována s režisérem Pietro Germim. Poprvé skládal hudbu pro jeho film GIOVENTU PERTUDA již v roce 1947. Ke spolupráci s Germim se Carlo dostal přes Felliniho. První velký úspěch zaznamenali Germi a Rustichelli prvním poválečným filmem o italské mafii IN NOME DELLA LEGGE (1948). Dalším úspěchem byl snímek IL CAMMINO DELLA SPERANZA (CESTA NADĚJE) 1950, jehož scénáristou byl Fellini. Ohromný úspěch měl film SEDOTTA E ABBANDONATA (SVEDENÁ A OPUŠTĚNÁ) 1964, kterým byli nadšení dokonce i politicky angažování kritici, kteří běžně Rustichellimu nepřáli. Poslední dva filmy této dvojice se staly komedie ALFREDO, ALFREDO (1972) s Dustinem Hoffmanem a první díl trilogie AMICI MIEI (MOJI PŘATELÉ) 1975, ke kterému psal Germi scénář. Rustichelliho hudba doprovází i oba následující díly.

Rustichelli byl dvakrát nominován na Oscara. Poprvé za hudbu k sarkastické komedii Pietra Germi DIVORZIO ALL´ITALIANA (ROZVOD PO ITALSKU (1961). Podruhé pak za bojové melodie ve filmu LE QUATTRO GIORNATE DI NAPOLI (ČTYŘI NEAPOLSKÉ DNY) 1962. Kromě těchto nominací byl ještě 5x nominován (1960, 1961, 1963, 1964 a 1972) na Stříbrnou stuhu (ocenění italského národního svazu filmových novinářů) a 2x Stříbrnou stuhu obdržel. V roce 1958 za hudbu k dramatu L´UOMO DI PAGLIA a v roce 1967 za hudbu ke snímku L ´ARMATA BRANCALEONE. Jak jsem již uvedl, Rustichelli skládal hudbu k filmům mnoha režisérů a tak jeho hudba doprovází i filmy jako I COMPAGNI (STALO SE V TURÍNĚ) 1963, SEI DONNE PER L´ASSASINO (ŠEST ŽEN PRO VRAHA) 1964, IO, IO, IO….E GLI ALTRI (JÁ, JÁ, JÁ….A TI DRUZÍ) 1966, BOCCACIO (1972) a mnoho dalších. Nezapomenutelný je film Billyho Wildera CHE COSA É SUCCESSO TRA MIO PADRE E TUA MADRE? (NEBOŽTÍCI PŘEJÍ LÁSCE) 1972.

Za úspěšné se řadí i jeho hudba ke spaghetti westernům a dnes již klasikou je hudba k Monicelliho filmu L´ARMATA BRANCALEONE (BRANCALEONOVA ARMÁDA) 1966. Mezi velké hudební úspěchy a jeho nejznámnější písně patří určitě skladba „Sinnò me moro”, která byla ústřední melodií filmu Pietra Germiho UN MALEDETTO IMBROGLIO (1958). Je to jeden z prvních filmů Claudie Cardinale. Tuto píseň nazpívala Rustichelliho dcera, která se později ve světě filmu proslavila jako herečka pod zkráceným příjmením Alida Chelli (*23. 10. 1943). Alidy nezapomenutelný římský přízvuk dodal písni tu „pravou šťávu“. Alida byla manželkou Waltera Chiariho (1924-1991). Alida zemřela po těžké dlouhé nemoci 14. 12. 2012. Kromě Alidy, měl Carlo Rustichelli ještě syna Paola (*1953), který je také hudebním skladatelem a se svým otcem spolupracoval například na hudbě ke třetímu dílu trilogie AMICI MIEI (MOJI PŘATELÉ). Obě děti měl s manželkou Evi Rustichelli se kterou žil až do své smrti. Carlo Rustichelli zemřel 13. listopadu 2004 ve věku 87 let v Římě.

Petr "Hennes" Hennebichler