Kjell Gösta Sundvall (nar. 31.3. 1953) patří k režisérům, kteří svou kariéru stavěli na pevných základech. Jeho filmařské začátky se datují do roku 1980, kdy debutoval s televizním filmem JACKPOT. Poté se téměř dvacet let zdokonaloval v umění tvořit filmy z režisérského křesla, až se konečně dočkal zaslouženého uznání za svůj film JÄGARNA, který do švédských kin přišel v roce 1996. Film se dočkal ohlasů jak u diváků, tak u kritiků, kteří Sundvallovi za jeho režisérský počin udělili cenu „Guldbagge“ (Zlatý brouk, pozn. aut.), švédskou obdobu Českého lva. Sundvall se také podílel na scénáři.
Hlavní roli v tomto filmu, pojednávajícím o policistovi Erikovi, který se ze Stockholmu vrací zpět do nehostinného kraje oblasti Norrbotten, aby se vzápětí zapletl do konfliktu s místními pytláky a zkorumpovanou policií s vlastními zákony, zahrál Rolf Lassgård, jehož si čeští diváci mohou pamatovat z poměrně známého filmu Under solen.
Od té doby se Sundvall etabloval jako zkušený režisér thrillerů a detektivek. Převzal štafetu od Pelleho Setha a ujal se natáčení populárních detektivních příběhů s policistou Martinem Beckem, komisaře z oddělení pro vyšetřování vražd. Autory literární předlohy je dvojice Maj Sjöwall/Per Wahlöö. Sundvallovy nejznámější filmy z beckovské série jsou BECK - PENSIONAT PÄRLAN, BECK - HÄMNDENS PRIS a konečně BECK - GAMEN z r. 2007.
Černou komedii o propletenci vztahů TOMTEN ÄR FAR TILL ALLA BARNEN natočil Sundvall v roce 1999 a získal za ni další nominaci na Zlatého brouka. Komedie je další z řady typických severských postřehů na téma rodina a vztahy obecně a jak je vhodně zkombinovat. Sundvall popisuje vznik filmu takto: „Ve scénáři jsem měl 12 – 14 silných rolí a stejný počet hereckých osobností. Musel jsem je umět usměrnit a podat jim svou vizi filmu takovým způsobem, abychom všichni mohli spolupracovat bez konfliktů.“
Sundvall platí za režiséra s velmi jasnými požadavky na všechny účastníky. „Filmování není demokratický proces. Hlavní slovo mám vždy já a za film nesu zodpovědnost jak v případě negativního, tak pozitivního přijetí. Zároveň se však vyhýbám diktátorským manýrům – natáčení by mělo být prosyceno vzájemnou důvěrou a všichni by měli mít možnost předvést své maximum.“
Konvička
